1) Opravdu jezdí na vodík
Vodíková auta mají nádrže, které obsahují stlačený vodík. Ten potom prochází palivovými články, kde se oddělují elektrony, proudící následně do motoru, který rozpohybují. Stejně jako elektrická energie utvářejí sílu převáděnou na pohyb.
2) Vedlejším produktem provozu je voda
Elektrony z dělení vodíku uvádějí vůz do pohybu. Co se ale děje s protony? Ty se spojují s kyslíkem a ve vhodné kombinaci utváří vodu. Dělení vodíku i následné spojování protonů s kyslíkem je proces, při kterém vzniká teplo, proto se nedivte, když uvidíte stoupat páru z výfuku vodíkových aut. Je to pořád ekologicky přívětivější než zplodiny ze spalovacích motorů.
3) Mají delší dojezd na elektrická auta
Největší bolístkou elektrických aut je nízká vzdálenost dojezdu na jedno nabití. S výjimkou Tesly Model S Long Range urazí tato vozidla něco přes 200 kilometrů, než se potřebují znova připojit k síti. U vodíkových aut už se pohybujeme v jiných relacích – zvládnou 600 kilometrů i více.
První generace Toyoty Mirai
4) Nejsou to vozidla s nulovými emisemi
Ačkoli vodík je opravdu běžný prvek vyskytující se v našem prostředí, pro účely automobilové dopravy je třeba ho převést z plynného stavu do tekutého – a to si vyžaduje velké množství energie. I když se možná už blýská na lepší časy, díky výzkumné práci norských vědců (psali jsme zde).
5) Vodíková auta jsou drahá
I v relacích amerického trhu s automobily je cena vodíkových aut cca dvojnásobná než u běžných dieslových aut. Samozřejmě záleží, jaké modely si vyberete k porovnávání. Jen pro představu, Toyota Mirai přijde na zhruba 57 tisíc dolarů (přibližně 1 300 000 Kč), Hyundai ix35 Fuel Cell dokonce na 76 tisícovek (1 700 000 Kč). Nejlevějším vozem na vodík je zatím Honda Clarity Fuell Cell s cenou něco přes 34 tisíc dolarů (790 000 Kč).
Autor: Petr Pláteník
