Dagmar Poddaná žije v Itálii již 40 let. Před 20 lety začala s distribucí českého piva a ostatních alkoholických nápojů. Dnes provozuje úspěšnou českou pivnici v Rivoli, nedaleko Turína, kde Italům představuje krásy české pivní kultury. V rozhovoru poodhalila, že i v zemi vína jsou oblíbené české alkoholické nápoje.
„V roce 1982 jsem se do Itálie přestěhovala,“ vzpomíná Dagmar na své začátky v Itálii. ,,Potkali jsme se s manželem v Rumunsku u moře, dva roky jsme si dopisovali a pak jsme se vzali.“
Přechod z tehdejšího Československa do Itálie nebyl jednoduchý. ,,Přišla jsem do země, od které jsem očekávala víc,“ přiznává. „Setkala jsem se s dost velkou nevzdělaností. Já jsem měla ‚jen‘ maturitu, ale připadala jsem si tady za hvězdu. Jako žena jsem uměla bruslit nebo lyžovat,“ vzpomíná.
Postupně se však v Itálii zabydlela, naučila se dokonale italsky a začala pracovat jako sekretářka a poté překladatelka. „Šlo o technické manuály.“ Poté nastal zlom.
Kariérní zlom přišel znenadání
V roce 2004 začali s manželem dovážet český alkohol do Itálie. Po 10 letech si otevřeli vlastní pivnici v Itálii. ,,Prvním dodavatelem byl pivovar Bohemia Regent, se kterým spolupracujeme do dnešních dnů. Od nich máme celý sortiment,“ vzpomíná na začátky. Postupem času přibrala Dagmar další pivovary jako Bernard, Herold z Březnice u Příbrami a pivovar Primátor. „V nedávné době jsme zařadili do nabídky jejich speciály,“ dodává.
Nabídka je velmi široká a zahrnuje i Becherovku, ovocné destiláty firmy Jelínek z Vizovic a medovinu. ,,I když jsme italská firma, tak máme velice široký záběr českých alkoholických produktů,“ říká.
Učíme Italy pít pravé pivo
Italové pivo skoro nepijí. Národním nápojem je totiž víno. ,,Pivo se tu sice vyrábí, ale je to něco úplně jiného. Pivo tu nemá říz. Je to dáno i spotřebou na osobu,“ vysvětluje menší zájem o pivo.
Prosadit se s českým pivem proto nebylo jednoduché. ,,Ze začátku to bylo dost těžké. Museli jsme Italy učit pít pivo,“ směje se Dagmar.
Postupně si však česká piva získávají stále více příznivců. „Když někdo naše pivo ochutná, tak se k němu vrací,“ pochvaluje si Dagmar. „Zjistí, že pivo má být takové, jaké má být – s pěnou a hořké.“
Oproti Italovi vypije průměrný Čech okolo 120-130 litrů piva za rok, Italové jsou tak se svými 30 litry pozadu. ,,Když někomu natočíme pivo, tak občas nechtějí tu pěnu,“ směje se.
Rodinná pivnice mezi italskými vinárnami
„Za 10 let jsme tu nabrali různé zkušenosti. Když se naskytla příležitost převzít tuto hospodu, tak jsme si řekli, že je to dobrá příležitost pro naše syny a viděli jsme tam i ekonomický přínos,“ říká Poddaná.
Budova pivnice se pyšní stoletou historií. Rekonstrukce tak byla náročná nejen finančně, ale i časově. „Jsme rodinná firma. Já to vedu, já jsem to založila a moji synové to provozují,“ vysvětluje Dagmar. ,,Můj manžel měl ten nápad, ale já jsem ho zrealizovala.„
Blues a živá hudba láká návštěvníky
Synové jsou dle jejích slov na cestě k převzetí firmy. „Pivnice je na výborném místě a nemáme žádnou konkurenci,“ chválí si Dagmar. Ve vedlejší místnosti má pivnice pódium, kde se každý čtvrtek a sobotu pořádají koncerty. ,,Ve čtvrtek tu máme jam session, kdy si můžete přinést nástroj a připojit se k naší domácí kapele. V sobotu tu máme hostování a kapely se nám sami nabízejí,“ dodává.
Klasickým zákazníkem během dne jsou lidé středního věku a rodiny, v podvečer je vystřídají mladí, kteří jdou na pivo. Láká je to, že se pivnice snaží vytvořit atmosféru podobnou českým hospodám. „Chceme, aby sem lidé přišli, věděli, že potkají kamarády, že si můžou posedět a popovídat,“ říká Dagmar. „A to pivo je vlastně ten produkt, který to doprovází.“
Přestože nabízí především české pivo, v jídelníčku převažuje italská kuchyně. „Máme několik druhů těstovin, různé maso, hamburgery i vegetariánská jídla,“ popisuje. „Občas děláme i něco českého, například v listopadu máme husu s knedlíkem a zelím nebo vepřové koleno,“ dodává s tím, že vařit české pokrmy je velmi náročné a italská kuchyně je přeci jen zdravější.
Byrokracie je hlavním nepřítelem
I když se pivnici daří, podnikání v Itálii není jednoduché. „Byrokracie v Itálii je strašná. Když potřebujete něco vyřešit, potřebujete poradce,“ stěžuje si Dagmar. „Kdo se v Itálii rozhodne podnikat, tak je buď naivní, anebo je to hrozný hrdina.“
Největší překážkou jsou podle ní vysoké daně a náklady na zaměstnance. „Když naši zaměstnanci berou čistého přibližně 1400 eur, my k tomu musíme připočítat přibližně 210 % navíc,“ vysvětluje. „Navíc tu máme takzvané TFR – když zaměstnanec odchází, musíme mu dát jeden plat za každý odpracovaný rok.“
I přes všechny obtíže však Dagmar nelituje. „Malý podnikatel v Itálii dneska nezbohatne. Ale žijeme dobře, já si nestěžuju,“ uzavírá s tím, že v 60. letech většina podnikatelů zbohatla díky ekonomickému boomu.
Češi jsou ovlivněni pivní kulturou
„Když Ital dojede do Prahy a vidí, že Čech vypije za večer třeba 5-6 piv, tak to nemůžou pochopit,“ směje se. Italové pijí pivo málo i díky tomu, že je poměrně drahé. „Za druhé nejsou zvyklí tolik vypít,“ říká.
V osobních preferencích nepohrdne Dagmar pivem ani vínem. „Italské víno je výborné a kvalitní,“ dodává s tím, že na sklenku se schází se svými českými a slovenskými kamarádkami.
„V Itálii je více žen ze střední Evropy než mužů. Pro Italy je to už ale východ. Když nás vidí, tak si myslí, že jsme rumunské pečovatelky,“ směje se s tím, že jsou s kamarádkami na první pohled podceňované.
Češi se však mohou v Itálii dostat k zajímavým pracím. Už to není pouze o gastronomii. „Většina má už nějaké vzdělání, takže jsou tu lékařky, inženýrky ve Fiatu, inženýři v IT a každý se tu může uplatnit,“ doplňuje.
Do důchodu v 67? Penze jsou nízké
I po 40 letech v Itálii si Dagmar zachovává silné pouto k České republice. „Dokázala bych si představit návrat, ale tím, že tady mám ty syny, tak asi ne,“ přiznává. ,,Z ekonomického hlediska bych se však určitě ráda vrátila, protože si myslím, že v Česku se dá dělat spoustu věcí a dá se podnikat,“ směje se.
Zároveň však oceňuje italský životní styl. „Italové jsou mnohem otevřenější, společenští, rádi se baví, rádi si užívají života,“ popisuje. „Mají hluboký vztah k rodině. Taková ta otevřená povaha je u nich výrazná.“
Důchody jsou v Itálii podobné jako v Česku. „Záleží tam na tom, jakou jste dělal práci. Tady se jde do důchodu až v 67 letech, nebo musíte mít odpracováno asi 40-41 roků. Důchody jsou tady všeobecně nízké. Myslím, že průměr je 1000 eur. Hodně lidí si platí zvlášť nějaké soukromé připojištění,“ dodává Dagmar na závěr.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se mimo jiné:
- Zkušenosti s předsudky vůči ženám z východní Evropy v Itálii
- Jaké profese nejčastěji vykonávají Češi a Češky žijící v Itálii
- Jak učili Italy pít české pivo a jaké jsou rozdíly v pivní kultuře
- Proč se rozhodli neprovozovat českou kuchyni, ale italskou
- Více o vysokých daních a nákladech na zaměstnance v Itálii
- Jak se naučila italsky a její kariéra před vstupem do pivního byznysu
- Informace o důchodovém systému v Itálii a výši důchodů
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
