50 miliard letí do vzduchu. Zrušme třetinu nemocnic, pacient to nepozná, říká expert 

„Pouze každý pátý lékař může objednat nového pacienta do dvou týdnů,“ upozorňuje Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů, v pořadu iMedical. Z jejich nedávného průzkumu vyplývá, že až 43 % ambulantních specialistů je v důchodovém věku, což je nárůst z 37 % v roce 2015.

„Tento problém trvá přibližně posledních 10 let a my na to upozorňujeme. Nyní už na základě vlastních výzkumů, které k našemu příjemnému překvapení přinášejí prakticky stejné výsledky jako data zveřejňovaná ÚZIS,“ říká Jojko. Kritická situace je především v dětské psychiatrii, alergologii nebo kardiologii. Řešením by podle něj měla být změna financování a lepší motivace mladých lékařů.

Je málo psychiatrů, kardiologů nebo alergologů

„Obecně je českých psychiatrů málo a jejich potřeba navíc v současné době výrazně roste. Tento rostoucí nedostatek se netýká jen psychiatrie, ale i dalších klíčových oborů, které jsou dnes obtížně dostupné – zejména kardiologie, alergologie a podobně,“ vysvětluje Jojko. Sám má osobní zkušenost se složitým hledáním alergologa pro svou manželku, a to i přes své postavení ve zdravotnictví.

Pro pacienty může mít zdlouhavé čekání na specializovanou péči závažné následky. Jojko upozorňuje, že zatímco akutní případy jsou řešeny přednostně, u chronických problémů může vést zdržení ke komplikacím: „Může se to odrazit na komplikovanosti léčby, takže tam, kde by třeba stačila ambulantní léčba, lehký zásah, tak najednou je potřeba přistupovat ke komplexnější péči a třeba i hospitalizacím.“

Stárnoucí lékaři a malá motivace mladých

Statistiky ukazují znepokojivý trend. V roce 2015 bylo lékařů v důchodovém věku 37 %, nyní je to již 43 %, což znamená, že jejich počet stále roste. Jojko identifikuje několik faktorů, které odrazují mladé lékaře od práce v ambulancích. Jedním z nich je zaměření studia medicíny a specializačního vzdělávání.

„Je otázka, jak se postaví to do-atestační školení – aby ti lékaři znali problematiku ambulancí a neobávali se toho.“ Dalším faktorem je délka specializační přípravy: „Pro mladé lékaře je v tuhle chvíli relativně lákavá představa dělat praktické lékaře, protože oni rovnou jdou do ambulance po promoci – v té ambulanci pracují a pak tam zůstanou po atestaci. Navíc je ta příprava relativně krátká – jenom tříletá.“

Peníze a manažerské dovednosti jako klíčové faktory

Finanční ohodnocení hraje podle Jojka důležitou roli, ale není to jediný faktor, který by měl být zlepšen. „Ano, peníze jsou na prvním místě ale vedle toho je potřeba tomu lékaři ukázat už v době studií, jak ta práce vypadá,“ říká. Lékaři by podle jeho slov měli mít manažerské dovednosti, vědět, jak se vede účetnictví a také jak jednat s lidmi. „Nikdo vás nezkouší z toho, jak komunikujete s pacientem,“ a i to může být pro některé studenty problém.

Na otázku, jaký je plat ambulantního lékaře, odpovídá Jojko: „Jako majitel ambulance musíte zajistit provoz a všechny výdaje. To, co zbude je vaše. Pokud máte splacený nějaký přístroj, tak je plat vyšší, když si musíte vzít úvěr, tak je to zase chvíli nižší. To je možná ta problematická situace, proč do toho mladí nechtějí jít.“

Jak náročné je jako lékař získat úvěr v bance? „Dnes už to není tak náročné jako dříve. Lékaři jsou vedeni jako velice kvalitní partneři jak bank, tak leasingových společností. Dnes jsou podmínky z hlediska komfortu jednání lepší. Firmy, které prodávají přístroje, sami nabízejí nějaké služby.“

Model „peníze jdou za pacientem“ a kritika financování nemocnic

Sdružení ambulantních specialistů prosazuje změnu v modelu financování zdravotnictví. Podle Jojka je v současnosti příliš mnoho financí fixováno v nemocnicích, zatímco ambulantní péče, kam přichází stále více pacientů, trpí nedostatkem prostředků.

„V současné době máme příliš mnoho financí vázaných v nemocnicích. Uvědomte si, že počet nemocnic se od dob Rakouska-Uherska prakticky nesnížil, přestože se medicína zcela změnila. Dnes řešíme mnoho onemocnění ambulantně nebo formou jednodenní péče. Pacient přijde ráno na operaci a večer nebo následující den již odchází domů. Potřeba lůžek tedy klesá, ale finance v nemocnicích zůstávají stejné.‘‘

Kdyby se zrušila třetina nemocnic, pacient to nepozná

Problém podle něj nastal zejména během pandemie covidu-19, kdy pojišťovny platily nemocnicím vyšší částky, které tam zůstaly, i když počet hospitalizovaných klesl. „Teď jde o to, že vyšší počet pacientů přichází do ambulancí, do jednodenní péče. A najednou na to nejsou peníze, protože jsou fixovány někde jinde – cihlách domů, které jsou v tuhle chvíli prázdnější,“ uvádí Jojko.

Předseda sdružení jde ve své kritice ještě dál: „Jsem hluboce přesvědčen, že kdyby se jedním škrtem zrušila třetina nemocnic v České republice, tak by to český občan na kvalitě péče nepoznal. Ale těch peněz, co by se ušetřilo… Zopakuji po panu ministru Válkovi rčení, že kdyby se z těch nemocnic uvolnilo 50 miliard a tyto prostředky se daly do těch ostatních segmentů, tak by nikdo nic nepoznal. A já jsem přesvědčený, že kdyby se přesunulo prostých 10 miliard v současné době, tak by se významně zkvalitnila péče v ambulancích, jednodenní péči, praktických lékařů a podobně. A občan by to poznal, bylo by mu lépe.“

Regionální dostupnost a řešení pro pacienty 

Dostupnost ambulantní péče se regionálně příliš neliší, tvrdí překvapivě Jojko. „Z našeho průzkumu jsme zjistili, že z hlediska dostupnosti ambulancí není velký rozdíl mezi Prahou – okresy a odlehlými oblastmi. Někde je rozdíl z hlediska času a služeb, protože je tam těch potenciálních pacientů méně a potřeba je menší.“

Problémy s dostupností ambulantních specialistů se vyskytují napříč republikou. Dokonce i v Praze a Středočeském kraji chybí některé obory, jak Jojko upozorňuje: „Samozřejmě jsou i oblasti a zajímavé je, že jsou i relativně blízko Prahy, ve Středočeském kraji, kde třeba některé obory chybí. A to je ta alergologie, logopedie nebo oftalmologie,“ vysvětluje Jojko.

Pro pacienty, kteří se potýkají s dlouhými čekacími lhůtami, má Jojko konkrétní radu: „Je dobré postupovat způsobem, že zavoláte na svoji zdravotní pojišťovnu a nespokojíte se s tím, že vám dají pouze seznam lékařů, který ona eviduje, abyste si je obtelefonovali sami. Zdravotní pojišťovna má ze zákona povinnost vám sehnat lékaře toho oboru, který potřebujete, to znamená, jestliže vy to potřebujete a vy jste pojištěn, tak musíte trvat na tom, ať ho zdravotní pojišťovna sežene, ona na to má páky.“

Jojko také varuje před přílišnou digitalizací objednávkových systémů: „Nechci působit zastarale, ale bylo by prospěšné, kdyby se tolik netlačilo na digitalizaci. Mnoho ambulancí si uvědomuje omezený přístup pacientů ke službám, a proto při kontaktu zjišťují přesnou povahu potíží. Na základě vyhodnocené naléhavosti pak mohou pacienty prioritizovat – což je něco, co digitální systém nedokáže adekvátně posoudit.‘‘

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Proč pouze každý pátý lékař může objednat nového pacienta do dvou týdnů a jak se situace zhoršuje?
2. Jak velký je problém stárnutí ambulantních specialistů a proč mladí lékaři nechtějí do ambulancí?
3. Kde je největší nedostatek specializací – dětská psychiatrie, alergologie a kardiologie v krizi
4. Jak by přesun 10 miliard z nemocnic do ambulantní péče mohl výrazně zlepšit dostupnost služeb
5. Praktická rada pro pacienty: Jak přimět zdravotní pojišťovnu, aby vám skutečně zajistila specialistu