Velká část z těch 50 milionů tun něj vzniká v důsledku „plánovaného zastarávání výrobků“, jehož prostřednictvím výrobci zkracují životnost produktů. Po uplynutí záruky se tak výrobek stává nefunkčním a jeho oprava je příliš složitá a nákladná. Lidé tak věc raději vyhodí a pořídí si novou, přitom opravou mohli ušetřit tisíce.
Jedním z důvodů, proč společnosti výrobní politiku „plánovaného zastarávání výrobků“ využívají, je snižování vlastních nákladů na výrobu, píše server TechXplore. K výrobě používají snadno dostupné a levné materiály nebo omezují aktualizace softwaru na počítačích a telefonech. Nízká kvalita výrobku způsobí jeho krátkou životnost a zákazníci si musí pořídit nový. Zisk technologických firem je tak několikanásobně větší.
Snaží se s tím někdo něco dělat?
V reakci na tento problém začaly být celosvětově přijímány zákony stanovující právo na opravu. Můžeme se s nimi nyní setkat například v Austrálii, Evropské unii či v některých částech USA. Jedním ze států, kde byl tento zákon nově zaveden, je i Kalifornie. Přišli zde totiž se studií, která odhaluje, že by rodiny mohly ušetřit až 330 dolarů (více než sedm a půl tisíce korun) ročně pouze tím, že by elektroniku namísto vyměňování dávaly opravovat.
Tyto zákony však nejdou dostatečně daleko. Většina z nich se vztahuje jen na domácí elektroniku, jako jsou pračky a ledničky. Výjimkou je v tomto případě Francie, jejíž zákon na opravu se vztahuje i na zařízení, jako jsou chytré telefony a notebooky.
Řešení situace existuje
Výrobci chytrých telefonů a notebooků se k problému elektroodpadu zatím nestaví příliš zodpovědně a kroky, které ke zlepšení situace podnikají, nestačí. Apple například spustil program samoobslužných oprav až po letech spotřebitelských a právních tlaků. Některé společnosti ale spotřebitelům opravy a aktualizace softwaru umožňují. Každopádně je třeba je zavést v širším měřítku.
Řešení situace však existuje. Aby bylo právo na opravu dostupnější a zabránilo se dalším horám odpadu, mohou technologické společnosti zakročit v mnoha směrech. Jedním z nich je například zrychlení stávajících oprav. Většina firem je s opravami produktů příliš pomalá, lidé se tak při naléhavé potřebě produktu rozhodnou ho raději vyhodit. Nemůžou měsíce čekat na opravu lednice.
Dalším bodem je zlevnění náhradních dílů. Fakt, že se cenově vyplatí pořídit si nový výrobek namísto koupi náhradního dílu, životnímu prostředí příliš nenahrává. Ještě když vezmeme v potaz, že přístup k takovýmto dílům je velmi omezen. A v neposlední řadě by měl být výrobek navržen tak, aby umožňoval svou opravu.
Dlouhá cesta za zelenou budoucností
První právní kroky sice byly podniknuty, ale cesta je ještě dlouhá. Je třeba zpřísnit zákony a technologické společnosti musí udělat více, aby se jim podařilo narušit zavedené vzorce spotřeby a výroby.
Autor: Lenka Hrušková
