Respektovaný magazín Forbes vydal před časem článek, jehož autor přirovnal fungování výrobního podniku k fotbalovému týmu s tím, že mezi oběma subjekty existuje, přes především fyzickou odlišnost, řada shodných prvků. Ostatně, jeden z nejuznávanějších trenérů historie, sir Alex Ferguson, napsal svou ekonomy sledovanou a komentovanou knihu o fungování velkoklubu Manchester United na zakázku hedgeového investičního fondu Quantum.
V první řadě podnik stejně jako fotbalový tým je ekonomicky závislý na přízni zákazníků, chcete-li, fanoušků. Sportovní klub je v tomto ohledu ve výhodě, neboť fandovství, které se mnohdy dědí z generace na generaci, je z ekonomického hlediska zcela iracionální. Proto je stěží představitelné, aby například fanoušci Manchesteru United, FC Barcelona či Sparty Praha v důsledku touhy po aktuálně nesrovnatelně větším sportovním zážitku, rovnajícím se výhodnějšímu zhodnocení vstupného, začali fandit Citizens, Realu Madrid či Slavii. Výjimku potvrzující pravidlo tvoří národní týmy, kdy i rigidní fans Realu Madrid opěvovali střelce rozhodující branky ve finále MS 2010 Andrese Iniestu z jinak nenáviděného klubu FC Barcelona. Příměří ovšem skončilo v okamžiku zahájení soutěže. Standardní zákazník, řešící v první řadě poměr cena/výkon, podobným sentimentem rozhodně netrpí.
Kdo je tady šéf?
Ani zdaleka ne ve všech případech se musí jednat jak ve fotbalovém týmu, tak standardním podniku o nejvýraznější individualitu. Proto se například v éře sira Alexe těšil nejdelší čas z kapitánské pásky irský brusič Roy Keane, ani zdaleka nedosahující hvězdnosti spoluhráče Davida Beckhama. Jak ovšem upozorňuje Forbes, naložit na manažerská bedra stejnou míru odpovědnosti, jako je tomu v případě fotbalového kapitána, lze pouze ve startupech, rostoucí podnik vyžaduje nezbytnost většího rozdělení pravomocí. Jak ve fotbale, tak v podnikání platí, že přínos šéfů nemusí být na první pohled až tak moc viditelný, detailní rozbor ovšem ukáže, že bez jejich práce by se jednotlivá kolečka soukolí přestala točit. Proto je mnohem těžší najít lídra než střelce, případně nápady hýřícího zaměstnance.
Jak uvádí ve svém článku The 5 Classic Mistakes in Organizational Structure uznávaný odborník na podnikové struktury Lex Sisney, každý byznys kapitán musí umět přihrávkou propojit dlouhodobé cíle (branding, výzkum a vývoj, lidské zdroje) se střednědobými až okamžitými zásahy (prodej, marketing). I zkušený a úspěšný šéf ovšem může nabýt dojmu, že je více než tým. V takovém případě se stává přítěží a je nezbytné se ho co nejdříve zbavit. Proto skončil prakticky na hodinu v Manchesteru United z hlediska zisku trofejí nejúspěšnější kapitán, již zmiňovaný Roy Keane.
Umění předvídat…
Ve fotbale i v byznysu platí, že všechno krásné jednou skončí a štěstí přeje pouze připraveným. Názorným příkladem je FC Barcelona, katalánský velkoklub, který dal světu mimo jiné Lionela Messiho. Více než katastrofální ekonomická situace pětinásobného vítěze Champions League, který si přitom mohl dovolit fungovat desítky let bez generálního sponzora, spočívala v neschopnosti minulého vedení reagovat na nové skutečnosti. „Držení se v minulosti úspěšných precedentů se rovná začátku konce a mnohdy až devastujícím problémům. Každý manažer si musí v době největšího triumfu uvědomit, že nastal čas restrukturalizace,“ říká Lex Sisney. Právě FC Barcelona toho může být názorným příkladem. Přestože v polovině září 2019 oznámili Katalánci jako první klub na světě překročení obratu miliardy eur – v té době se jednalo o 27,1 miliardy korun –, sveřepé trvání na strategii „Nakupuj, jak můžeš“ dovedlo hned následující rok velkoklub na pokraj krachu. Stačil covidový výpadek příjmů ze vstupného a 255 milionů eur investovaných do nepříliš vhodných posil – například Antoina Griezmanna, který vyšel na 120 milionů eur a už je zpátky v Atletiku Madrid. Klub odvrátil bankrot pouze za cenu zbavení se Lionela Messiho a dohody s hráči, kteří akceptovali dočasné snížení mezd o 70 %, díky čemuž klub ušetřil 122 milionů eur.
V případě nezbytné restrukturalizace doporučuje Lex Sisney expertní firmu, která nemá žádné vazby ke klientovi, což usnadní proces osekávání nákladů. Ostatně, i v sázkovém byznysu fungují nejlépe jedinci z řad těch, kteří nikomu nefandí.
Chyby se neodpouští
Lépe je na tom v tomto případě kupodivu top manažer, kterého může fatální chyba stát maximálně místo, v jeho prospěch ovšem hraje anonymita. Fotbalista je na ráně, během jediného okamžiku se může stát z idolu vyvrhel. Stačí si vzpomenout na do té doby milované anglické fotbalisty Marcuse Rashforda, Jadona Sancha a Bukayo Saku, jejichž selhání v penaltovém rozstřelu v zápase s Itálií připravilo domácí Anglii o premiérový titul mistrů Evropy. Hráči se stali na sociálních sítích terčem rasistických urážek, kromě spoluhráčů, fotbalové asociace, klubů a premiéra Borise Johnsona se do věci vložil i princ William. „Jsem znechucen rasistickými urážkami na adresu anglických hráčů. Je to absolutně nepřijatelné a ti, kdo se urážek dopouštějí, musí být hnáni k odpovědnosti,“ uvedl v tiskovém prohlášení následník trůnu.
V byznysu i fotbale funguje pravidlo o tom, že za chyby se platí. Pravda, fotbalista může během sekundy připravit zaměstnavatele o stovky milionů korun, například rozdíl mezi vítězem a poraženým ve finále Champions League je 4,5 milionu eur, tedy v přepočtu cca 110 milionů korun. Nic podobného například v případě zaměstnance topenářské firmy nehrozí. Na druhou stranu sebešikovnější topenář nevydělává například na rozdíl Marcuse Rashforda kolem 200 000 liber, tedy zhruba 5,8 milionu korun týdně.
Autor: Petr Bošnakov