Vedle ekonomických sankcí čelí Rusko po vpádu na Ukrajinu rovněž nebývalé sportovní izolaci. Ruská reprezentace ztratila možnost bojovat o účast na katarském mistrovství světa ve fotbale, finále Champions League se nebude hrát v Petrohradu. Rusové byli vyloučeni z paralympiády, MS v hokeji, bylo jim zapovězeno obhajovat tenisový Davis Cup a Fed Cup. A mohou zapomenout na pro režim tak hodnotný závod mistrovství světa F1 v Soči.
Rusko tak přijde o prestiž, na jejíž „zakoupení“ vynaložilo astronomické peníze. Například dopingem poznamenaná olympiáda v Soči 2014 vyšla na 51 miliard dolarů, o čtyři roky později pořádané MS ve fotbale pozřelo 13 miliard dolarů. Kvůli oběma monstrakcím pak stát ekonomicky krvácel s vidinou přilákání zahraničních investorů, jejichž drtivá většina ovšem v důsledku agrese z Ruska v rekordně krátkém čase zmizela.
Navíc sankcemi musí trpět i sám Vladimir Putin, který si přes důchodový věk pečlivě budoval image sportovce. Nelze proto vyloučit, že z pozice malého muže obrovského ega řeší možná více než ztráty svých vojsk na bojišti zbavení všech poct ze strany Mezinárodní federace juda a odebrání černého pásku v teakwondu.
Sport versus politika
Ba co víc, Rusko se, nejspíše ke svému překvapení, dozvědělo, že sportovní svět nestojí ani o jeho peníze. V roli největšího sponzora evropského fotbalu končí Gazprom, který doposud dával UEFA 40 milionů eur ročně. Po patnácti letech zmizel z dresů hráčů Schalke 04 název ruského plynárenského gigantu, byť smlouva měla skončit až v roce 2025. Přitom tradiční německý klub tíží závazky přes 200 milionů eur. Na odvážné rozhodnutí zareagovala vzápětí domácí konkurence prohlášením ve smyslu, že je nezbytné být se Schalke solidární, a ztráta 9 milionů eur ročně bude pokryta ze svazového rozpočtu. Sponzorské smlouvy s ruskými společnostmi pozastavil i tradiční tým Premier League Everton.
Fotbalem to ovšem nekončí. Ačkoli americké stáj F1 Haas nepatří ani zdaleka mezi nejbohatší, v důsledku ruské agrese na Ukrajině vypověděla smlouvu s movitým sponzorem Uralkali, zároveň se musel poroučet jediný Rus v šampionátu Nikita Mezepin. „Sport měl vždycky obrovský dopad na společnost,“ řekl v rozhovoru pro agenturu AFP Michael Payne, bývalý šéf marketingu Mezinárodního olympijského výboru. „Sportovní bojkot se na konci apartheidu v JAR podepsal mnohem více než ekonomické sankce.“
Stejný názor sdílí rovněž předseda britského olympijského výboru Hugh Robertson, podle kterého je sport pro absolutistické režimy mimořádně důležitý, vedle Ruska se stačí podívat na Čínu. „Putinovi může být víceméně jedno, co si o něm myslí zbytek světa, ale nepochybně mu záleží na tom, co si o něm myslí ruský lid,“ konstatoval během interview pro AFT s tím, že sportovní izolace Putina připravila o spolehlivý politický nástroj moci u jisté části populace. První na ráně jsou fanoušci hokeje a fotbalu.
NHL: Byznys není o sentimentu
Není sporu o tom, že výkladní skříní ruského sportu je přes absenci výsledků – naposled vybojovali Rusové titul mistrů světa v roce 2014, zlato z olympiády v Koreji 2018 nelze brát vzhledem k absenci hráčů NHL zase až tak moc vážně – je hokej.
Vzápětí po ohlášení sankcí se z Kontinentální ligy (KHL) odhlásily týmy Jokerit Helsinki a Dinamo Riga, následoval úprk hráčů ze Skandinávie, USA a Kanady. Soutěž bude s největší pravděpodobností dohrána, budoucnost se ovšem v této chvíli jeví jako nejistá, protože sankcemi zdevastovaná ruská ekonomika bude mít jiné priority než investice do sportu. Na druhou stranu, Vladimir Putin se mimo jiné po vzoru v této chvíli jediného spojence Alexandra Lukašenka z Běloruska rád prezentuje také jako hokejista, prohánějící po ledového ploše i hvězdy nedávné minulosti jako Fetisov, Bure, Makarov, v jednom zápase dal dokonce osm branek. Takže, uvidíme…
Každopádně, nejlepší ruští hokejisté zůstanou v NHL, neboť majitelé klubů preferují byznys před solidaritou. Sankce vůči ruským hokejistům, letos jich hraje v NHL 41, nehrozí, neboť na rozdíl od oligarchů nepřišli k penězům díky Putinovi, ale zaměstnavatelům z USA a Kanady. A tak kasírují Ovečkin (Washington) a Kučerov (Tampa) ročně 9,5 milionu dolarů. Důvod ke stížnostem nemají ani Kuzněcov (Washington, 7,8 milionu dolarů) nebo Tarasenko (St. Louis, 7,5 milionu dolarů). Představa, že by se v zámoří vytvořila protiputinovská hokejová fronta, je ovšem vzdálena realitě. Hráči mají doma rodiny, navíc když Artěmij Panarin (New York Rangers) potvrdil, že v Rusku vládne bezpráví, byl v rodné zemi nařčen z fyzického útoku na mladou dívku, ke kterému mělo dojít před deseti lety.
Fotbal: Bude špatně
Všemocná organizace FIFA z pozice vládce nejpopulárnějšího sportu planety vysvětlila protiruské sankce potřebou „urychleného obnovení míru a okamžitého zahájení konstruktivního dialogu“. O vyloučení reprezentace byla řeč, co se klubů týče, domácí soutěž je velkou neznámou. Až doposud byli totiž ruští fotbalisté doma placeni natolik dobře, že se jim víceméně nevyplatilo hledat si angažmá v zahraničí. Z hvězd hraje venku snad jen Golovin (AS Monaco), je ovšem otázka, zdali klub z knížectví nebude muset řešit stejné problémy jako FC Chelsea, neboť majitelem je další ruský oligarcha Rybolovlev. Každopádně z Evropské ligy byl vyloučen Spartak Moskva a týmy ze špičky Premier Ligy musí dumat nad tím, jak nahradí v příští sezóně výpadek příjmů ze strany velmi štědré UEFA. I kdyby totiž válka na Ukrajině skončila zítra, pravděpodobnost toho, že se Zenit Petrohrad a další ruské kluby zúčastní evropských pohárových soutěží 2022/2023, je totiž menší než nula.
Je rovněž otázkou, jak naložit se 129 cizinci, kteří mají v Rusku smlouvu? Jak informoval list L’Equipe, mohou zahraniční hráči, včetně našeho Jana Kuchty, zemi agresora opustit a podepsat do 30. června smlouvu s novým klubem mimo Rusko. Poté se ale musí hlásit u zaměstnavatele. Zdá se ovšem, že toto řešení je dlouhodobě neudržitelné. Kromě toho platí totéž, co v případě hokeje. Do Ruska se chodí v první řadě kvůli slušným penězům, kterých se nebude dostávat. Kromě toho přestane být víceméně uzavřená ruská liga lákadlem pro zahraniční hráče toužící po vzoru například Jiřího Jarošíka, Radoslava Kováče, Alexe Krále nebo Martina Škrtela po odrazovém můstku do kvalitnějších soutěží.
Rána, která bolí
Jak se píše v titulku, v podobě sportovních sankcí inkasoval ruský vládce těžký úder na solar, který boxeři bytostně nesnáší, neboť bolí a velmi těžce se rozdýchává. Zatímco ovšem boxer v okamžiku úderu ví, že pokud přežije maximálně tři minuty, přijde odpočinek, Vladimir Putin tuto jistotu nemá. Navíc představa, že s posledním výstřelem jeho války sportovní sankce skončí, je iluzorní. Čas v tomto případě nehraje zrovna v jeho prospěch. Je sice pravda, že například jeden z hrdinů her v Pekingu, běžec na lyžích Alexander Bolšunov, se těsně před invazí hrdě fotil s medailemi na hrudi s Vladimirem Vladimirovičem a prohlásil, že ho vyloučení z posledních závodů SP nezbavilo motivace, je ovšem otázkou, zdali tomu tak bude i na podzim. I loajalita může, ale nemusí mít své meze.
Autor: Petr Bošnakov
