Zrušení EET není výhodné ani pro stát, ani pro podnikatele

V Česku vzplála bitva o EET. Ministerstvo financí je rezolutně pro zrušení evidence, samotní podnikatelé to ale často vidí jinak. Ze statistik vyplývá, že až  40 procent z nich s EET vůbec problém nemá a nadále dobrovolně eviduje. Své podnikání systému přizpůsobili a zrušení EET by pro ně naopak znamenalo vícenáklady a digitální krok zpět, říká Ladislav Minčič, ředitel Odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory (HK).

Jste autorem oficiální připomínky HK ke zrušení zákona o EET. Jaký je postoj komory k evidenci tržeb?

Vláda na přelomu loňského a letošního roku akceptovala náš požadavek na upřesnění původního návrhu zrušení EET tak, aby bylo možné v evidenci pokračovat formou dobrovolné evidence tržeb (DET).

Znamená to tedy, že nejvhodnější variantou by bylo nikoli zrušení EET, ale zavedení DET?

Neodstraňoval bych to, po čem je ze strany řady podnikatelů poptávka a co podle nich funguje, protože to narovnává podnikatelské prostředí a přispívá k nastartované digitalizaci státu. Odmítnutí veškeré podpory těm, co o evidenci stojí, by byl krok zpět, nemluvě o promarněných stamilionových nákladech na straně státu i soukromého sektoru. Myšlenku DET podporují i další organizace sdružující podnikatele. A má své stoupence v dalších segmentech společnosti.

Proč by měl stát podporovat DET?

Státní podporu DET chápu jako službu daňovým poplatníkům, jako součást širšího balíčku benefitů. Provozování infrastruktury pro DET má šanci být součástí žádoucí digitální transformace státní správy do podoby vstřícné k daňovým poplatníkům, kdy je na podnikatele spolupracujícího s Finanční správou pohlíženo jako na váženého klienta. 

Jak to může v reálu vypadat?

Prostřednictvím podpory DET bude moci stát cíleně oceňovat transparentně fungující podnikatele namísto plošného demotivujícího projevování nedůvěry ke všem podnikatelům. DET má perspektivní potenciál snížit administrativu zejména pro malé podnikatele prostřednictvím předvyplnění daňového přiznání na základě Finanční správou evidovaných údajů. Může přispět ke skutečnému odstranění administrativy u nejmenších podnikatelů v režimu paušální daně prostřednictvím jednoduchého hlídání obratu pro nárok na paušální daň, popřípadě pro povinné plátcovství DPH. DET férově odůvodní možnost posunu termínů pro podání přiznání k dani z příjmů pro tu skupinu podnikatelů, u nichž stát již disponuje průběžnými informacemi. Přínosem DET by mohlo být cílenější zaměření kontrolní činnosti správců daně, čímž se transparentním podnikatelům ušetří čas a „nervy“.

Jak si vysvětlujete, že velká část evidujících podnikatelů dobrovolně eviduje i bez těchto benefitů?

V současné době eviduje zhruba 100 tisíc podnikatelských subjektů. Je třeba zdůraznit, že tak činí dobrovolně, přestože byla povinnost EET v souvislosti s šířením koronaviru přechodně zrušena. Důvody, které je k tomu vedou, jsou různé. Mnozí obchodníci investovali do EET, když si povinně pořídili z vlastních prostředků pokladny pro EET. Někteří spolu s pořízením pokladen vložili své prostředky i do navazujícího vývoje a provozu informačních systémů. 

Komu EET nejvíc prospívá a jakým způsobem?

Existují firmy, kde evidence tržeb umožnila podnikatelům předcházet konfliktům s vlastními zaměstnanci, pokud jde o férové zachycení všech firemních prodejů zboží nebo služeb zákazníkům. V některých, zejména menších, firmách evidence tržeb přispívá k nastavení jednoduchého přehledu o tržbách, respektive obratu pro operativní manažerské řízení (hlídání obratu je důležité pro DPH, paušální daň, financující banku), ke kontrole provozu, vydávání elektronické účtenky pro zákazníky apod. Jsou i podnikatelé, pro které byla a je evidence tržeb přirozenou možností, jak se vymezit vůči kritice, že nepřispívají férovým dílem k plnění veřejných rozpočtů, a tedy k fungování státu.

Když to shrnete, jaké základní výhody nese dobrovolná evidence oproti jejímu úplnému zrušení?

Pokud bude pokračovat služba státu v podobě DET, minimálně o část z plánovaných úspor za provoz resort financí přijde. Na druhé straně budou efektivně využity investice vložené do vystavění systému pro provoz EET. Stát díky DET nepřijde o důležité informace, navíc dostupné prakticky online, které může využívat k efektivnímu plnění některých svých funkcí. Příkladem je možnost zachytit viditelné trendy skutečného vývoje různých segmentů ekonomiky, okamžitě detekovat změny, efektivně zacílit jiná opatření, jako byly např. covidové kompenzace, a operativně vyhodnocovat jejich vliv. Data z DET by mohla přispět k menšímu obtěžování řádně fungujících podnikatelů daňovými kontrolami, a tedy k úsporám i na straně státu. Ztráta těchto dat vymazáním by nebyla příliš šťastná ani hospodárná.

Jaké vidíte hlavní benefity pro spotřebitele?

Namátkou zmíním vystavování a deponování elektronických účtenek, jednoduché cloudové úložiště dokladů a návazných bezproblémových reklamací s možností online kontroly záruční doby ze strany zákazníků anebo podklady pro vedení „účetnictví“ domácnosti. Zároveň neubydou prodejní místa, která akceptují pro řadu spotřebitelů preferované bezhotovostní platby, jejichž počet po zavedení EET významně narostl, a to i mimo velká města.

Nesouhlasíte tedy s argumentem ministerstva financí, že podíl bezhotovostních plateb bude i po zrušení EET nadále růst?

Je pravda, že rozšiřování bezhotovostních plateb je trendem. A je pravda, že k tomuto trendu přispělo i rozhodnutí Ústavního soudu, jímž se platební terminál stal alternativou k elektronické EET pokladně. Jsem však odpůrcem povinného bezhotovostního platebního styku. Možnost používání hotovosti by měla zůstat zachována, a tedy i stávající zákonná povinnost obchodníka přijmout hotovostní platbu. Bezhotovostní platby navíc nejsou zadarmo. Realitou zkrátka je, že anonymizace prodeje/koupě bez zanechání jakékoliv digitální stopy je z různých důvodů zajímavá jak pro prodávajícího, tak pro kupujícího. Nelze proto vyloučit, že určitá, nikoliv zcela nevýznamná část plateb bude trvale probíhat v hotovosti. 

Kolik stát stojí EET ročně a kolik může dobrovolná evidence naopak přinést?

Podle Finanční správy počáteční investice představovala 370 milionů korun. Roční provoz představuje pro stát výdaj ve výši zhruba 100 milionů korun. Lze tak odhadovat, že na pokrytí provozních výdajů na DET by stačilo jen malé procento z daňových odvodů těch subjektů, které v tuto chvíli dobrovolně evidují. Vždy jsem polemizoval o vysokých přírůstcích daňových příjmů veřejných rozpočtů v důsledku zavedení povinné EET tak, jak je prezentovaly předchozí vlády. Nikdy jsem ale netvrdil, že byl výsledný fiskální efekt EET záporný, a to přes nesporný fakt, že někteří podnikatelé v důsledku zavedení EET, třeba i v souběhu s jinými restrikcemi, jako byl zákaz kouření, své ekonomické aktivity zcela ukončili. Stranou také nechávám diskuzi o morálních přínosech a újmách povinné EET.

Je ale pravdou, jak jsem již zmiňoval, že někteří zaměstnavatelé „objevili“ tržby, které před nimi „skrývali“ vlastní zaměstnanci. Vyšší tržby vedly jak k většímu profitu podnikatelů, tak k vyšším odvodům přímých i nepřímých daní. Tato kategorie podnikatelů má eminentní zájem na DET. A je docela možné, že soustavné dodatečně odvody jen této jedné kategorie podnikatelů pokrývají provozní výdaje státu na pokračování DET.

Současná vláda ale argumentuje velkými náklady na provoz EET…

Odmítám černobílý argument, že je legitimní jen ten výdaj rezortu financí, který bezprostředně generuje dodatečné příjmy státního rozpočtu. Tato argumentace není správná. Je zcela legitimní vydávat prostředky primárně na poskytnutí vybraných služeb nebo na zkvalitnění již poskytovaných služeb státu pro daňové poplatníky. Fungování veřejného sektoru ve smyslu „dám ti korunu jen potud, pokud mi dvě koruny vrátíš“ degraduje důstojnost svobodného demokratického státu.

Funkcí státu obecně nemůže být snaha o soustavné vytváření zisku. To je výsostným znakem podnikatelského prostředí. Stát není podnikatelským subjektem. Logika veřejných výdajů v tržní ekonomice musí respektovat myšlenku, že státní instituce jsou zde pro lidi, ne naopak, tedy nikoliv, že jsou lidé zrozeni k tomu, aby generovali jakýsi odosobněný státní zisk.

Na druhé straně daňový poplatník spokojený se svým státem a státem poskytovanými službami ochotněji plní své daňové povinnosti. Takže výhledově státní podpora DET má jednoznačně potenciál kromě přátelské digitalizace přispívat ke zvýšení příjmů do státního rozpočtu. Stát by podporu DET jako dobrý hospodář rušit neměl.