V poslední době je nevelký emirát nacházející se v jihozápadní části Perského zálivu středobodem pozornosti sportovního světa. Na „vině“ je blížící se mistrovství světa, které se, nejspíš k nelibosti dalších regionálních mocností, především Saúdské Arábie, uskuteční v neobvyklém termínu poprvé v oblasti Středního východu.
Vládcem konstituční monarchie, ve které se voleb mohou účastnit pouze potomci rodin žijících v zemi od roku 1930, je emír Tamín bin Hamad Ál Thání (1980), jehož klan vládne Kataru od roku 1825. Dvaačtyřicetiletý pokračovatel klanové tradice řídí zemi, která má třetí největší zásoby ropy a zemního plynu na světě. Podle údajů Mezinárodního měnového fondu z roku 2020 z hlediska hrubého domácího produktu a parity kupní síly na obyvatele je Katar třetí na světě za Lichtenštejnskem a Singapurem. Ačkoli je v zemi 70 % muslimů, řídí se emirát jednou z vizí katolického machiavellismu, podle kterého se politika odehrává ve světě reálném, nikoli morálním. Proto se v posledních patnácti letech, s výraznou pomocí televize al–Džazíra, stal sport úspěšným beranidlem.
Ve znamení miliard
Když v roce 2017 obvinila skupina blízkých zemí v čele se Saúdskou Arábií Katar z podpory terorismu a spolupráce s Íránem, otupil emír mediální ofenzívu originálním způsobem. Většina světa totiž nekomentovala ani tak skutečnost, že Katar dopravuje v důsledku ekonomické blokády potraviny letecky z Turecka a Íránu, jako přestup Neymara z FC Barcelona do Paris Saint-Germain. Majitel klubu, kterým je od roku 2010 společnost Qatar Sports Investments, usoudil, že byť do posil jako Zlatan Ibrahimovič, Tiago Silva či Edinson Cavani investoval stovky milionů eur, cíl v podobě zisku Ligy mistrů je v nedohlednu. A tak si za rekordních 222 milionů eur (5,8 miliardy korun) pořídil náladového Brazilce, kterému smlouva garantovala roční příjem 45 milionů eur (cca miliarda korun) před zdaněním. Fotbalový svět byl na nohou, vždyť do té doby nejdražší fotbalista světa Paul Pogba vyšel Manchester United na polovinu. To, že pařížský celek dosáhl maximálně na finále Champions League 2020, ve kterém prohrál 0:1 s Bayernem Mnichov, a letos vypadl i přes nákup Messiho s Realem Madrid již v osmifinále miliardářské soutěže, je jiná věc.
Katar, FBI a FIFA Nostra
V roce zakoupení PSG se stal Katar na základě rozhodnutí FIFA pořadatelskou zemí mistrovství světa ve fotbale 2022, když uspěl v konkurenci USA, Japonska, Koreje a Austrálie. Ne snad, že by se jednalo o fotbalové velmoci, první tři země ovšem mají zkušenosti s pořádáním šampionátů v letech 1994 a 2002, které dopadly z organizačního hlediska na jedničku. Pravda, Korea postoupila do semifinále s Japonskem pořádaného mistrovství světa díky sudím, kteří popravili Itálii a Španělsko, ale tak už to někdy chodí. Víceméně skandální volba měla dohru, čtyři dny po svém znovuzvolení do funkce šéfa FIFA Sepp Blatter (Švýcarsko), který měl v přidělení šampionátu namočeny ruce až po ramena, odstoupil. Rozhodl se tak na základě nátlaku americké FBI, média psala o organizaci FIFA Nostra, šampionát, který se k maximálně nelibosti klubů bude hrát vzhledem ke specifickým klimatickým podmínkám v listopadu a prosinci, ovšem Kataru zůstal.
Katařané z Balkánu
Fotbalem ovšem katarská sportovní ofenzíva ani zdaleka neskončila. V roce 2016 se v emirátu konalo mistrovství světa v silniční cyklistice, druhý ze tří po sobě jdoucích titulů vyhrál Peter Sagan, slovenský fenomén ve finiši udolal Brita Cavendishe.
Mnohem zajímavější světový šampionát se ovšem odehrál rok předtím. Ačkoli v Kataru znali do té doby házenou snad pouze z televize, došla domácí reprezentace s vydatnou pomocí sudích až do finále, ve kterém podlehla olympijským vítězům z Francie. Přitom v sestavě figuroval pouze jeden rodilý Katařan Kamalaldin Mallaš, neboť vedle stavby tří moderních hal a čtyřměsíčního soustředění s rozpočtem v řádech milionů dolarů poskytl vládce země prostředky k nákupům. A tak se plnohodnotnými Katařany stali hvězdný brankář Barcelony Šarič z Bosny či do té doby Černohorec Markovič. Členem týmu byl i olympijský vítěz Roine z Francie, který po zisku zlata z Londýna 2012 opustil za účelem zisku katarského občanství reprezentaci země galského kohouta a tři roky hrál házenou pouze na klubové úrovni. Na druhou stranu se jednalo o pochopitelné rozhodnutí, kdo by nechtěl milion dolarů, maserati a luxusní byt na umělém ostrově Perla poblíž Dauhá? Mimochodem, FIFA tento způsob sestavování reprezentace zatrhla, proto budou domácí na mistrovství světa víceméně do počtu.
Atletická generálka
V roce 2019 přišla po házené a silniční cyklistice na řadu lehká atletika, metropole Dauhá porazila s přehledem Barcelonu a americké Eugene. Tři roky před šampionátem přinesl list Le Monde s odvoláním na vyšetřovací úřad FBI informaci, podle které dorazilo na účet syna tehdejšího šéfa Mezinárodní atletické federace IAAF Lamine Diacka 3,5 milionu dolarů nejasného původu. Tatík, který bojoval za Katar jako lev, skončil později před francouzským soudem za korupci…
Atletické mistrovství světa naznačilo, jak to asi bude vypadat letos na MS ve fotbale. Šampionát se konal na konci října, přes klimatizovaný stadión se závodilo pozdě večer, například mužský maraton odstartoval půlhodinu před půlnocí.
Na řadě olympiáda?
Sečteno podtrženo, mini země, ve které obyvatelstvo vzhledem ke klimatu moc nesportuje a má pouze dva špičkové sportovce – čtyřnásobného vítěze Rally Dakar Nassera Al Attiyaha, plus mistr světa a olympijského vítěz ve skoku do výšky Mutaze Essu Baršima –, se v posledních osmi letech stala pořadatelem čtyř vrcholných světových akcí, podobným úspěchem se nemohou pochlubit ani sportovní velmoci.
A tak zbývá pouze olympiáda. Zní to legračně, ale když se mohl stát Peking jediným městem na světě, které během čtrnácti let hostilo jak letní, tak zimní olympijské hry, proč by ještě stále největší sportovní svátek planety nemohl pořádat Katar. Zvláště když po ruské invazi na Ukrajinu bude platit: plyn a ropa nad zlato. Nejspíše by se jednalo o olympiádu letní, i když v případě funkcionářů MOV člověk taky nikdy neví.
Autor: Petr Bošnakov
