Tadeáš Kula: Jak jsou na tom čeští podnikatelé s cirkulární ekonomikou?

Velkým trendem současnosti je stále více přemýšlet nad udržitelností ve všem, co děláme, v naší práci i při produkování všeho možného. 21. století nám k tomu nabízí hromadu nástrojů a příležitostí. Je ale třeba zajít dál a ještě více snížit dopad našich činností na planetu. Jednou z věcí, které považuji za naprosto přirozené, je třeba cirkulární ekonomika, říká Tadeáš Kula, CEO knihkupectví Reknihy.

Vidím v ní obrovský potenciál a možnost, jak maximálně využít hodnotu složitě získaných materiálů. Právě proto myslím, že je namístě hledat kreativní cesty k jejímu zapojení do našich životů, ať už na individuální úrovni, nebo v rámci výrobních procesů a struktur v byznysu. Zásadní je ovšem úrovně nedělit, ale propojit je v jeden celek,

Přirozený přechod k „zelenějšímu“ životu? Jedině když se uvažuje v mezích, které nám dovoluje současný životní styl. Jako dítě jsem žil jistou dobu v Indii a procestoval Asii. Tam jsem pochopil, jak jsou plasty a jednorázové obaly používané víc, než je zdrávo. Jejich nadměrné použití však souvisí s výrobní cenou a dostupným řešením. Proto je třeba klást si otázku cirkulace na několika rozhodovacích úrovních. Jednou z nich je samotné chování lidí, spotřebitelů, ale zásadní je i výrobní kapacita, distribuce, dostupnost a samozřejmě také ceny.

Inspirovat se můžeme v minulosti. Zdroje jednoduše nejsou a nebyly na jedno použití. Jejich opětovné využívání je proto pro mě naprosto logické. Částečně tak vnímám, že se v tomto ohledu vracíme zpět. Chodíme do bezobalových obchodů, používáme síťovky na ovoce a zeleninu, máme kovová brčka, znovupoužitelné kelímky na kávu a mnoho dalšího. A prarodiče i rodiče nám mohou být vzorem také při nakládání s přírodními materiály nebo v komunitních výměnách, tzv. swapech. Ať už se jedná o pokojové rostliny, elektroniku nebo nábytek.

Podnikatel příkladem

Bezpodmínečně nutné ale je, aby jednání lidí podporovali samotní podnikatelé. Prvotní iniciativa sice často přichází od „early adopters“, tedy těch, kteří si nové chování nebo zvyky osvojí jako první, ale posléze ji už přebírají firmy, ale třeba i významné instituce. A právě ony jsou těmi, kdo by měl myšlenku šířit dál, vzdělávat, a tím se dostaneme k masovému osvojení. Vlastně to zní celkem jednoduše, ne? Skvěle fungujícím příkladem je digitální odpadové tržiště Cyrkl. Prodat a nakoupit je tady možné materiály jako sklo, dřevo, textil, elektroodpad a mnohé další, navíc po celé Evropě. Přitom jde o odpadové a použité suroviny. Jenže další firmy je opět využijí a nedochází k jejich zbytečné likvidaci.

Právě tak by mohly – a myslím, že i měly – vypadat firmy nového tisíciletí, které upustí od zastaralého modelu lineární výroby. Zamezí tak zbytečnému plýtvání a ukážou všem nové způsoby, jak odpad zase využít. Udržitelnost a cirkularita se tak může stát i konkurenční výhodou. A když si uvědomím, kolik odpadu vzniká v průmyslové výrobě, představte si, co by to pro některé společnosti mohlo znamenat.

Dostupnost na prvním místě

Poslední dobou přemýšlím nad faktem, že ekologie by prostě neměla být na druhé koleji jako odložený náklad. V Česku by se tak mohly firmy inspirovat například Německem, kde se zcela běžně investuje do recyklovaných obalových materiálů. Jenže to samozřejmě vyžaduje vyšší náklady. S tím ale strašně souvisí i větší podpora malých lokálních podnikatelů místo velkých korporací. A to u nás zatím tolik nevidíme, i když věřím, že se to brzy začne obracet. Částečně se ale daří naplňovat cíl, aby si mladí začínající podnikatelé vybrali cestu zodpovědnější ve všech směrech, ke společnosti, k přírodě, k zaměstnancům, své firmě a vůbec.

Největší výzvou je ovšem zjednodušení celého procesu pro širší populaci. Důležitá je srozumitelnost, jednoduchost a dostupnost. Lidé totiž vždycky budou dělat jen to, co je pro ně komfortní a bez námahy. Faktem je, že výroba materiálu je stále levnější než recyklace, ale je třeba přemýšlet trochu dál než jen za jeden roh. Komunikovat nové myšlenky jde ale i pokrokovým způsobem, třeba formou gamifikace. Ze šetření přírody se tak dá udělat i hra a živá motivace.

Vždycky je to o prioritách

Co se týče každého z nás, jde vždy o nastavení priorit. Každý den se rozhodujeme, co budeme jíst, nosit na sobě a pořizovat si do svých domácností. Ale proč neustále kupovat nové věci? Určitě spíš můj osobní postoj, ale jednoduše v tom nevidím žádný smysl. Důležitější než materiální vlastnictví jsou pro mě rozhodně zážitky, ale každý to může vnímat jinak.

Moje velké sympatie má samozřejmě taky slow fashion nebo princip kapslového šatníku, kde si člověk vystačí s pár základními kousky oblečení. Dneska je navíc hromada možností, jak nakupovat v second handech nebo v online bazarech. Třeba populární Vinted má víc než 45 milionů profilů v Evropě a Americe.

Už nyní ale můžu říci, že je jednodušší podporovat kruh opětovného využívání v mnoha oblastech. Otáčet zboží je prostě princip, který si můžeme osvojit všichni a moc nás to nebude stát.