Nová, osmisezónní studie, která vychází po letošní vzrušující Velké ceně Británie a kterou komentuje portál TechXplore, překvapivě zjistila, že odpověď nesouvisí s vozem tolik, jak byste očekávali.
„Ve formuli 1 existuje dlouhotrvající přesvědčení, takzvané ‚Paretovo pravidlo 80–20‘, že auto/tým jsou zodpovědné za 80 % závodního úspěchu, zatímco dovednosti jezdce tvoří pouze 20 %,“ vysvětluje hlavní autor studie Duane Rockerbie z University of Lethbridge, jehož zjištění publikuje časopis Applied Economics.
Obrácené Paretovo pravidlo 80–20
„Zjistili jsme však, že příspěvek vozu a týmu byl značně nadhodnocen. Spíše než 80 % se blíží 20 %. Podíl jezdce tvoří zhruba 15 %. Největším faktorem je ale interakce mezi jezdcem a týmem, která představuje 30–40 %. Náhodné faktory, které se vyskytují během závodu, tvoří zbytek.
Naše zjištění jsou zvláště validní pro řidiče, protože ukazují, že nejen řídí auta, ale také poskytují cenné podněty a zpětnou vazbu k vývoji vozů. Zručnější jezdci zlepšují týmovou technologii vozu a naopak. Koneckonců, vozy F1 samy nejezdí a jezdci se bez vozu svému řemeslu nemohou věnovat. Pravidlo 80–20 tedy značně podceňuje roli jezdce, vzhledem k zásadnímu spojení mezi jezdcem a týmem.“
Duane Rockerbie a spoluautor studie Stephen Easton, profesor ekonomie na Simon Fraser University, použili statistické modelování a data F1 ze sezón 2012–2019.
Tito odborníci jsou schopni porovnat sezónu po sezóně a v ní variace dovedností jezdců s výdaji týmu vynaloženými na vůz. Z vyhodnocených dat jejich výsledky ukazují, že rok 2012 byl sezónou, která nejvíce závisela na dovednostech jezdců při vítězství v závodě: 16,7 %. „Možná kvůli změnám pravidel, která zdůrazňovala lepší řidičské dovednosti a strategii na trati,“ objasňuje Rockerbie.
Množství financí na zlepšení vozu F1 v cíli o jednu příčku
Tito odborníci také mohou kvantifikovat obrovské množství finančních prostředků, které je v průměru zapotřebí ke zlepšení výkonu týmu na trati.
„Tým, který v každém závodě skončí v průměru na desátém místě, by musel utratit dalších 164,6 milionu dolarů (4 miliardy korun), aby se trvale umisťoval na místě devátém. To by vyžadovalo zvýšení platu jezdců (který je v současné době v průměru 7,86 milionu dolarů za sezónu – 191,9 milionu korun) i rozpočtu týmu (což je v průměru 195,86 milionu dolarů – 4,8 miliardy korun),“ uvádí Rockerbie.
„Potřebné výdaje se však každou sezónu liší. Z velké části kvůli rozdílům v průměrných rozpočtech týmů a platech jezdců. Částka se také liší podle stávajícího rozpočtu týmu a platu jezdce kvůli nelinearitě vztahu mezi výdaji a umístěním v pořadí,“ poznamenává Rockerbie.
Je těžké najít vztah mezi většími rozpočty a umístěním v závodě
Výsledky expertů celkově naznačují, že není jednoduché nalézt vztah mezi většími rozpočty a většími platy řidičů a zlepšením umístění v závodě.
„Vliv návratu k najímání řidičů s lepšími řidičskými schopnostmi (za předpokladu vyššího platu řidiče) je pozitivní, pokud jde o návrat k lepším pozicím, ale snižuje velikost rozpočtu týmu,“ říká profesor Easton. „Návrat k vyšším výdajům na týmový rozpočet je pozitivní pro umístění v cíli, ale snižuje se ve výši platu jezdce. Tým s celkově největšími rozpočtovými výdaji má proto s největší pravděpodobností nejlepší výchozí pozici pro vítězství v každé sezóně, protože si může dovolit nesnižovat výkon vozu výměnou za kvalitního řidiče. Toto zjištění je dále podpořeno náhodnými důkazy: jezdci, kteří přecházejí do týmů s vynikajícími vozy a týmovou podporou nebo kteří mají to štěstí, že začínají svou kariéru v F1 s těmito týmy, dosahují vynikajících výsledků a možná se stanou i mistry světa,“ dodává Easton.
Autor: Miroslav Oupic
