Česko tlačí evropský akt o čipech. Schválen by měl být příští rok

V roce 2020 se ve světě vyrobila miliarda mikročipů. Většina z nich ale v mimoevropských státech. Jejich současný nedostatek na globálním trhu nejvíce zasáhl automobilový průmysl a trh se zdravotnickými prostředky. Právě akt o čipech by měl Evropě pomoct zbavit se závislosti na zahraničních trzích a zajistit jí soběstačnost. Dopad na evropské hospodářství komentuje Jaromír Hanzal, předseda Asociace pro aplikovaný výzkum v IT.

Jak zasáhl nedostatek čipů Evropu? 

Situace je stále komplikovaná, a to v tom smyslu, že se ten obrovský „moloch“ výroby čipů pořád nevzpamatoval z covidového šoku. V zásadě stále trpíme nedostatkem polovodičových čipů, byť situace není tak akutní, jako byla před půlrokem nebo před rokem.

Čím byl nedostatek čipů způsoben? 

Největší podíl na tom má především pandemie covidu a náhlý náraz v únoru a březnu 2020, kdy míra nejistoty v ekonomice byla naprosto bezprecedentní. Spousta firem v jeden moment čipy přestala poptávat. Tím se zadrhl celý mechanismus. Zastavila se i výroba, a než se vše rozeběhlo, tak vlivem změn ve společnosti, jaké přinesl například home office, došlo ke zvýšené poptávce po osobních počítačích, laptopech, ale i dalších zařízeních. Když si to vezmeme, například v telefonu je kolem sto padesáti čipů. Obrovsky vzrostla navíc poptávka i v oblasti grafických karet, kde je čipů také velké množství. A to se projevilo v dalších odvětvích, jako třeba v automobilovém průmyslu, který byl u nás nejvíce zasažen především proto, že tvoří poměrně velkou část českého HDP.

Evropská unie se na celosvětovém trhu s mikročipy podílí 10 procenty. Právě akt o čipech by měl toto procento zvýšit. O co se jedná?

Ambicí aktu o čipech je číslo zdvojnásobit na 20 procent. Zároveň se ve velkém řeší otázka tzv. čipů „prvních svého druhu“ – takových, které jsou něčím nové nebo jiné. Což neznamená, že jsou menší, například právě v automobilovém průmyslu stačí i větší čipy, které jsou do jisté míry komoditou. Problémem je především jejich výrobní kapacita. Zmiňovanou změnou by mělo být zvýšení tzv. odolnosti. Aby čipy prostě byly. Cílem je zvýšit podíl Evropské unie na produkci a zároveň zvýšit odolnost při výrobě čipu jako takové. 

Věříte, že akt posílí vedoucí postavení Evropy v této technologické oblasti a podaří se jí zajistit soběstačnost? 

Ve srovnání s jihovýchodní Asií nebo USA je Evropa stále malým producentem. Její silnou stránku je ale výroba strojů na výrobu čipů. Co se týče samotné legislativy, je to prioritní evropské téma, na kterém se v rámci předsednictví profiluje i Česká republika. Samozřejmě musíme vidět i souvislosti, například že při výrobě čipů je výraznou položkou cena energií, takže to není vždy otázka jen konkurenceschopnosti trhu, ale právě té odolnosti. Akt o čipech přispět může, kam se ale posune trh, je v této značně volitelní situaci, kterou pořád prožíváme a která si myslím se jen tak nezmění, těžké predikovat. Nějaká iniciativa ovšem byla potřeba.

Mezi hlavní producenty polovodičů dnes patří USA, Tchaj-wan, Jižní Korea. Na jaké obtíže jsme jako Evropa naráželi při spolupráci s těmito státy?

Primárně jsou partnery komerční společnosti, které se rozhodují na základě tržních mechanismů. Takže tím největším problémem bylo, že evropské společnosti se ocitly daleko v pořadnících na výrobu čipů a čekaly. Kapacita je bohužel neustále přetížená a vybudovat novou linku na výrobu čipů není jednoduché. Jedná se o záležitost několika let. Na druhou stranu, když to vezmu z mezivládní úrovně, tak například s Tchaj-wanem rozvíjí Česká republika poměrně intenzivní vztahy právě v oblasti polovodičů a ambicí české vlády je toto partnerství posílit.

Jak konkrétně akt o čipech může pomoci českým firmám nebo českým startupům? 

Všechny firmy, které podnikají v sektoru závislém na polovodičích nebo výpočetních kapacitách, jsou ovlivněny jejich nedostatkem. Při zvýšení odolnosti by se jim tak mělo všeobecně lépe podnikat. Zároveň je to pro české firmy příležitost zařadit se. V momentě, kdy se zvýší poptávka po budování nových kapacit, budou k tomu potřeba strojaty. České firmy budou vždy v pozici subdodavatelů, těžko můžeme předpokládat, že u nás v masovém, globálním měřítku budeme produkovat čipy. Ale v navrhování nebo i dalších činnostech můžeme určitě tržní příležitost získat. 

Považujete za možné, aby si české firmy sáhly na veřejnou podporu v rámci aktu o čipech? Co je pro to třeba udělat?

Vyloženě transakční vztah mezi legislativou a prostředky není pro české firmy tak bezprostřední. Na druhou stranu spousta otazníků, které nad aktem visí, má souvislost s financováním. V tomto smyslu jde spíše o přeřazení priorit z rozpočtu třeba na výzkum a vývoj, které už Evropská unie má. Je to nějaká oborová specializace, ke které se v Česku stále spíš lopotně blížíme, než že bychom ji prosazovali. Respektive my ty priority máme, ale máme jich 180. Jiné státy jich mají osm, a proto dosahují v těch osmi trochu lepších výsledků. Z hlediska prioritizace a zejména v oblasti výzkumu a vývoje by těch příležitostí mělo být poměrně dost, ale nemělo by se jednat o nové peníze. Nejslibnější cestou je být připravený a vnímat a chystat své projekty v oblasti výzkumu a vývoje. 

Existuje nějaký prostor pro spolupráci Česka se zahraničními partnery? Jsou tam nějaké kroky, které je potřeba udělat? 

Je to naprosto nezbytné, protože trh a otázky, které firmy řeší, jsou mezinárodní. Nesmírně důležité je také sledování legislativního procesu. I my jako asociace můžeme nabídnout servis, protože s tím aktem jdeme od té doby, co jsme se letos v březnu stali členy Digital Europe. Za cíl jsme si vytkli přispět k tomu, aby se vyjednávání o čipech posunulo co nejdál v legislativním procesu. Já jednám se zástupci státní správy, kteří na tom odvedli opravdu obrovský kus práce, a říkám jim, že by dotáhnutí mělo být prioritou. Věnují se tomu skutečně přednostně, takže věřím, že z toho bude velký úspěch českého předsednictví.

Kromě produkce čipů by akt měl také zajistit propojení výzkumných, projektových a testovacích kapacit EU. Jaká je pro to nastavená strategie? 

Strategii si v tomto ohledu stanoví státy samy. Spojené státy přijaly obrovský balíček finanční pomoci. V zásadě je to otázka společnosti Intel, protože ostatní americké firmy čipy navrhují, ale pak si je nechávají vyrábět. To je jedna z těch dílčích otázek. Jedna věc je navrhování, druhá věc je samotná zakázková výroba. Přičemž většina problémů vzniká právě v zakázkové výrobě. Takže Spojené státy incentivizovaly společnost Intel. Je to otázka peněz, které jednak můžou jít přímo do výzkumu a vývoje nebo do těch fabrik, ale samozřejmě i do mezinárodního networkingu, tak aby evropské firmy postupovaly co nejjednotněji. Z toho by měla ta strategie vyjít.

Digitální témata, nebo obecně digitalizace je nedílnou součástí priorit českého předsednictví. Může k tomu právě Česko díky svému předsednictví nějak zásadně přispět? 

Myslím, že Česko dělá, co může. Máme v zásadě zájem především na odolnosti, na větších čipech. V jižní polovině Německa se také vyrábí velké množství aut, takže i z této strany je poměrně velký tlak na to, aby se vše dotáhlo. Na druhou stranu, má to i řadu dalších okolností – například definici krize, která se řeší. Akt o čipech nastoluje otázku, jestli v momentě, kdy dochází ke globálnímu konfliktu, mohou či nemohou jednotliví výrobci dodávat. Trh se reguluje vyloženě způsobem, který se poměrně neblaze ukázal za covidu. To znamená v momentě, kdy by krize nebyla definovaná, tak je obava, že budou přicházet kreativní výklady legislativy, které by vyloženě zastavily možnost dodávat třeba do Číny. Tam přitom spotřebitelský trh obrovsky roste a je samozřejmě přirozeným odbytištěm pro všechny firmy, kterých se to týká. Druhá věc je otázka regulace, respektive následného reportingu. Akt o čipech přináší povinnost reportovat a obava trhu je taková, že ta forma regulace bude poměrně byrokratická. Snaha je ji co nejvíce zjednodušit. Pokud se vše podaří v říjnu vyjednat, tak česká pozice bude velmi dobře vnímána v celé Evropě.

Kdy můžeme očekávat schválení aktu a jeho reálné důsledky pro český průmysl?

Schválení aktu o čipech můžeme očekávat v první polovině příštího roku, tedy už během švédského předsednictví. Cílem Česka je dobrat se tzv. společné pozice, což by se mělo povést v prosinci. Reálný dopad legislativy bude následovat. Týká se ještě jak rozpočtového období 2021–2027, tak toho následujícího.