Podle nové studie společnosti Qualtrics se v oblasti financí a pojišťovnictví, kdysi odvětvích s největší aktivitou a angažovaností pracovníků, rozmáhá trend tichého odchodu z práce. A to i bez ohledu na velikost výdělku.
Podle tohoto průzkumu mezi více než 9 000 americkými zaměstnanci na plný nebo částečný úvazek se od loňského roku snížil podíl pracovníků, kteří uvedli, že se „pravděpodobně“ nebo „velmi pravděpodobně“ snaží odvést pro svou společnost co nejlepší práci. Jednoduše řečeno – už tolik pro svou banku nebo pojišťovnu nedýchají ani nepracují…
Jeden z největších poklesů zaznamenalo odvětví financí a pojišťovnictví, kde ochotu vydat ze sebe v práci maximum možného uvedlo o 8 procent méně zaměstnanců, čemuž se vyrovnala pouze odvětví ubytování a stravovacích služeb. To je velká změna oproti roku 2021, kdy si odvětví financí a pojišťovnictví nárokovalo nejvyšší podíl angažovaných zaměstnanců, a to ve výši 94 procent.
V roce 2022 tento titul získaly vzdělávací služby, jediné odvětví s čistým přírůstkem zaměstnanců, kteří uvedli, že je velmi nebo extrémně pravděpodobné, že se budou v práci snažit ze všech sil. Po 1% nárůstu se nyní může pochlubit nejvyšším podílem velmi angažovaných zaměstnanců na úrovni 91 procent.
Ben Granger, hlavní psycholog společnosti Qualtrics, uvedl pro časopis Fortune, že tyto údaje pravděpodobně odrážejí souběh několika faktorů, od probíhající pandemie a inflace až po geopolitické krize.
„Když si odmyslíte nestálé vnější prostředí a svět, ve kterém se nacházíme, není překvapivé, že mnoho lidí hodnotí roli práce ve svém životě jinak. A pro některé to znamená, že v práci sundají nohu z plynového pedálu,“ řekl Granger.
Stane se z tichého odchodu nový trend? Zatím ne…
Tichý odchod z práce však není nijak rozšířený. Napříč 15 odvětvími, která byla předmětem průzkumu, uvedlo jen asi 10 až 20 procent zaměstnanců každého z nich, že do práce nedávají všechno. To je mnohem méně než odhad společnosti Gallup, vycházející z jejího nedávného průzkumu angažovanosti zaměstnanců, který zjistil, že celých 50 procent zaměstnanců v USA lze považovat za tiché odcházeče, definované jako „lidi, kteří dělají požadované minimum a jsou od své práce psychicky odtrženi“.
Tento rozpor lze přičíst nejednoznačnosti samotného termínu – různé definice naznačují různé metody měření a existuje hlasitá kohorta, která si myslí, že tichý odchod není vůbec žádný fenomén.
„Existuje mnoho otevřených otázek ohledně toho, jak vlastně můžeme tichý odchod měřit nebo zjišťovat. Jeho tichá povaha přirozeně ztěžuje jeho měření, a právě proto se jím vedoucí pracovníci organizací tolik zabývají,“ dodal Granger.
Autor: Jiří Böhm
