Podle firmy Gartner bude do roku 2026 až čtvrtina populace trávit alespoň hodinu denně v metaverzu. Máme se na co těšit, nebo bychom se budoucnosti s VR brýlemi měli spíš obávat? Studie po celém světě odhalují, jaké následky bude mít náš život ve virtuální realitě. Informoval o tom server Euronews.
Je pondělí ráno a vy jste v Hongkongu na pracovní poradě. Váš digitální klon se vaším jménem účastní konverzace a dělá si digitální poznámky, které si později přečtete. Fyzicky ale nejste v Hongkongu, ale doma ve svém obýváku s brýlemi pro virtuální realitu. Anebo na dovolené u bazénu na Kostarice a popíjíte exotický koktejl.
To je jen jeden z příkladů, jak by mohl vypadat život za pár let ve zběsile se rozvíjejícím 3D virtuálním světě přezdívaném metaverzum. Lidé do něj už teď investují miliardy korun a nemovitosti, které se v něm nachází, jsou prodávány za miliony. Nápadu se začínají chytat i technologičtí giganti jako Microsoft nebo NVIDIA. Na co se tak můžeme „těšit“?
Potřebu kontaktu face to face s lidmi máme v DNA
V metaverzu by zaměstnanci mohli díky rozšířené realitě a pohybovým senzorům pracovat odkudkoliv na světě. Jejich avataři by vypadali stejně jako oni, chovali by se stejně jako oni a měli by možnost přizpůsobit si prostor, ve kterém se pohybují, vlastním preferencím. Potenciálně by to tak eliminovalo potřebu fyzických kanceláří a vzájemného kontaktu face to face. Nyní se však naskýtá otázka: Opravdu může být fyzický kontakt nahrazen kontaktem v metaverzu?
Lidé jsou sociální tvorové – potřebu kontaktu s druhými máme v naší DNA a naše hormony jsou navrženy tak, aby podporovaly sociální život. Kontakt s druhými lidmi je pro naše zdraví zkrátka důležitý a výzkumy ukazují, že vznik mnoha psychických poruch je často zapříčiněn narušením normálního sociálního chování. Podobným případem byl vzrůst oblíbenosti platforem jako Facebook, Instagram či TikTok. Jejich nadměrné používání a stranění se kontaktu face to face způsobovalo pocity osamělosti, úzkosti a deprese.
„Můžete denně provést několik hodinových Zoom hovorů, ale stejně se nedočkáte toho pravého pocitu sounáležitost,“ říká Paula Allen, vedoucí výzkumnice v LifeWorks. Studie vědců z Bostonské univerzity a University of Canterbury navíc zjistila, že nejosamělejší zaměstnanci byli právě ti, kteří pracovali z domova. Následky práce z domova jsme ostatně mohli pocítit na vlastní kůži, a to během pandemie koronaviru. Metaverzum se ale prezentuje jako hybrid mezi prací z domova a prací v kanceláři. Nikdo tak pořádně neví, jaký vliv bude mít na společnost.
Před metaverzem varovala i WHO
K pochopení potenciálních zdravotních důsledků metaverza je potřeba provést další výzkumy. Ve studiích virtuální reality z minulých let jsou však zdůrazněny některé aspekty, které metaverzu nehrají příliš do karet. Například podle studie z roku 2010 lidé po ponoření do virtuální reality častěji zažívají zvýšené disociativní pocity, známé také jako poruchy depersonalizace či derealizace. Ty se vyznačují pocitem odpojení od vlastního těla a myšlenek a mohou vést k těžkým úzkostem či záchvatům paniky. Někteří uživatelé VR dokonce po vyzkoušení virtuální reality své zážitky popisovali jako „malou kocovinu“.
Před tím, že může metaverzum představovat riziko pro veřejné zdraví, varovala i Evropská kancelář Světové zdravotnické organizace. „Trávení času, jak pracovního, tak volného, tím, že jste připojeni k metaverzu, snižuje úroveň fyzické aktivity a poskytuje inzerentům mnohem více způsobů, jak propagovat škodlivé produkty, jako jsou nezdravá jídla, tabák nebo alkohol,“ uvedl Kremlin Wickramasinghe, úřadující ředitel Evropské kanceláře WHO.
Pozitivní však je, že jiné studie naznačují, že práce v metaverzu může zmírnit problémy s duševním zdravím spojené s izolací a prací na dálku.
Autor: Lenka Hrušková
