Splní se slib premiéra Fialy? Inflaci čeká vrchol v lednu, pak má padat, říká člen bankovní rady

Musíme se mentálně připravit na to, že v lednu ještě meziroční inflace poskočí nad 18 procent. Bude to pomyslný vrchol? Je aktuálně silný kurz koruny vhodný pro nastartování procesu přijetí eura? A za jakých okolností bude naše centrální banka zvyšovat úrokové sazby? Odpovídal Tomáš Holub, člen bankovní rady České národní banky (ČNB). 

Dostane se letos inflace na jednociferná čísla, jak slibuje premiér Fiala?

Věříme, že ano. Inflace klesne na jednociferné hodnoty pravděpodobně až v druhé polovině roku. Ty budou ale i tak stále zvýšené. Musíme si uvědomit, že v závěru letošního roku tu bude určitá vysoká laťka v podobě nízké srovnávací základny z tohoto roku, kdy inflaci naopak stlačil takzvaný úsporný tarif. Taková situace letos již nenastane, inflace sice bude opticky trochu zvýšená, nicméně v závěru roku by se měla nacházet na jednociferné úrovni.

S inflací je často spojováno zdražování. Co v této souvislosti české domácnosti letos ještě čeká? Budou mít Češi hlouběji do kapsy? 

Největší výzvou bude začátek roku, kdy dojde k dalšímu zvýšení cen jak elektřiny, tak plynu pro domácnosti. Je potřeba počítat s tím, že velká část z nich bude platit ceny na úrovni státem stanovených stropů a to znamená zvýšení. Zároveň přestane platit úsporný tarif, který snížil inflaci v posledním čtvrtletí roku 2022. Poměrně výrazně porostou i ceny potravin a těch nejdůležitějších věcí pro živobytí. Na druhou stranu už přestávají být jedním z významných zdrojů zdražení například pohonné hmoty a postupem času bude klesat i toto inflační jádro. Také se zklidnil cenový vývoj na trhu nemovitostí, takzvané imputované nájemné už přispívá ke zvyšování inflace podstatně méně než v průběhu loňského roku. A tento trend bude pokračovat.

Když zhodnotíte poslední rok z pohledu boje ČNB s inflací, považujete ho za úspěšný? 

Já osobně bych hodnotil spíš poslední rok a půl, zvyšovat úrokové sazby jsme totiž začali už v polovině roku 2021. Zpětně si myslím, že to bylo o trochu později, než bychom ideálně k tomu měli přistoupit, ale na druhou stranu o hodně dříve než většina velkých bank, jako třeba Evropská centrální banka nebo FED. Včasná reakce je důležitá, protože měnové politice trvá zhruba rok, rok a půl, než dokáže reálně prostřednictvím přenosového soukolí, kterému se říká transmisní mechanismus, ovlivnit vývoj inflace. My jsme nyní z pohledu vývoje inflace ovlivnění tím, co dělala centrální banka ve druhé polovině roku 2021. Tehdejší rychlé zpřísňování měnové politiky sice inflačnímu výkyvu směrem nahoru už nedokázalo zabránit, ale aspoň ho ztlumilo. Domnívám se, že kdybychom úrokové sazby tehdy nezvyšovali, měli bychom podstatně slabší kurz koruny a inflaci pravděpodobně nad úrovní 20 procent. Z tohoto pohledu samozřejmě považuji naši měnovou politiku za úspěšnou, byť je inflace stále vysoká. Neplníme náš mandát cenové stability a musíme v přísném nastavení měnové politiky pokračovat tak, aby inflace skutečně klesla nejen na jednociferné hodnoty v letošním roce, ale následně v roce 2024 až do blízkosti našeho dvouprocentního inflačního cíle. 

Po nástupu Aleše Michla do čela ČNB se úrokové sazby v podstatě nezvyšují. Naopak předtím pod Jiřím Rusnokem se zvyšovaly. Je správné takto dramaticky měnit strategii?

Obecně – měnová politika je oblast, kde se do určité míry cení kontinuita. Samozřejmě ale každý člen bankovní rady na to má svůj názor. Složení rady se poměrně výrazně obměnilo. A i kdyby se neobměnilo, tak už v předchozí sestavě jsme se dostali na poměrně vysokou úroveň úrokových sazeb. Nyní jsou sazby na nejvyšších hodnotách za poslední více než dvě dekády a bylo by přirozené, že i v té původní sestavě bychom už potom tempo dalšího zvyšování nedělali v tak výrazných krocích a nemuseli bychom se dostat nějak dramaticky výše, než jsme v současné době. Nicméně za mě by bylo z hlediska urychlení snižování inflace žádoucí ještě úrokové sazby o něco málo zvýšit.

Vy osobně jste jeden z těch členů, kteří jsou spíše pro zvyšování úrokových sazeb. Kdy se vám podaří přesvědčit dostatečný počet kolegů, aby k vámi zmíněnému dalšímu zvýšení došlo?

Na posledním měnovém zasedání v roce 2022 bankovní rada deklarovala připravenost úrokové sazby zvýšit, pokud by se projevovaly nějaké zvýšené poptávkové tlaky na inflaci. Další nárůst sazeb tím pádem vyloučený není. Já spíš ale teď vysvětlím svůj pohled na věc. Samozřejmě by bylo ideální, kdyby se ukázalo, že sedmiprocentní nastavení úrokových sazeb v kombinaci s poměrně silnou korunou už stačí k rychlému poklesu inflace. Ono to ale může stačit za předpokladu, že si lidé zachovají víru v nízkoinflační prostředí. A já mám určitou obavu, že po roce 2022, kdy inflace byla v průměru někde kolem 16 procent, a v průběhu letošního roku, kdy bude v průměru jen lehce pod 10 procenty, lidé začnou přece jenom trošku přizpůsobovat své chování zvýšenému inflačnímu vývoji. A to i z hlediska firem, tvorby cen, požadavků na mzdový růst apod. 

Podle vás tedy letos dojde ještě k dalšímu navýšení základní úrokové sazby?

To si netroufám říct. Od března totiž zasednou v bankovní radě dva noví kolegové, jejichž názory na měnovou politiku momentálně vůbec neznám.

Lidé si méně půjčují i méně utrácí, což má na inflaci pozitivní vliv. Ale jak to ovlivňuje celkovou ekonomiku?

Samozřejmě to má na ekonomiku lehce brzdící vliv. Žádná bezbolestná měnová politika neexistuje. Vždy bojuje s inflací tak, že utlumuje poptávku, a tím zpomaluje ekonomický růst a brzdí růst mezd. Může samozřejmě také přispívat k nějakému mírnému zvýšení nezaměstnanosti. Navíc situace není ideální v tom, že naše ekonomika už zřejmě nějakou slabší recesí prochází. Do značné míry je to spojeno s nákladovým šokem, energetickou krizí apod. A přísné nastavení měnové politiky může mírnou recesi trochu prohlubovat. Nicméně z mého pohledu je to cena, která stojí za to. Jakmile by došlo k nějakému trvalejšímu narušení cenové stability, tak by to pro dlouhodobý vývoj ekonomiky mělo velmi nežádoucí následky. A dostat se ze setrvale vysokoinflačního prostředí do nízkoinflačního by bylo ještě bolestnější než teď, kdy jde o nějaké desetinky procentního bodu z hlediska vývoje ekonomiky. 

Česká koruna v současnosti posiluje, není čas přejít k euru nebo minimálně začít řešit jeho přijetí?

Posilování kurzu koruny nám pomáhá v boji s vysokou inflací, protože velký vliv na inflační výkyv, kterým jsme si prošli, měly dovozní ceny energií, potravin, ale i řady dalších komodit. Z tohoto pohledu koruna, která posiluje vůči euru a dolaru, tyto dovážené nákladové tlaky tlumí. A zároveň je to určitý signál pro domácnosti a firmy, že si mají zachovat důvěru v dlouhodobě stabilní hodnotu naší měny. O tento nástroj bychom přijetím eura přišli. Zrovna posilování koruny bych jako důvod pro debaty o přijetí eura nepovažoval. I když jsou samozřejmě legitimní a stojí za to je vést. Momentálně existují dvě formální překážky pro přijetí eura – příliš vysoká inflace a příliš vysoké schodky státního rozpočtu. Je samozřejmě v bytostném zájmu České republiky oba dva problémy pokud možno rychle vyřešit, a to bez ohledu na to, jestli chceme nebo nechceme přijmout euro. U inflace doufáme, že problém bude vyřešen v roce 2024. U schodku státního rozpočtu to nastane asi o něco později. Uvidíme, s jakými konsolidačními plány přijde v letošním roce vláda. Ale jakmile se budeme blížit k vyřešení těchto problémů, tak z mého pohledu je asi rozumné debatu o přijetí eura nějak oživit, protože jsme dlouhodobě zavázáni jej přijmout. Česká ekonomika by na tento krok byla poměrně dobře připravená. 

Pokud bychom už nyní měli euro, jak by to situaci u nás ovlivnilo? Co by dělala ČNB, jaká by volila opatření, jaká by byla inflace a úrokové sazby?

To je poměrně hypotetická a spekulativní otázka. Co můžeme říct s jistotou, je, že bychom měli fixní kurz k euru. Neměli bychom žádnou vlastní měnu, a tudíž úrokové sazby by byly tam, kde je nastavuje Evropská centrální banka. Zvýšení sazeb u úroků by tak přišlo o rok a půl později a nyní by se nacházely na nižší úrovni, než je máme teď u nás. Zároveň bychom nemohli těžit ze silného kurzu koruny, což by nám v boji s inflací spíše svazovalo ruce a větší část tohoto boje by musela pojmout rozpočtová politika vlády. A je samozřejmě otázkou, do jaké míry by byla připravená to dělat. Na druhou stranu se často objevují srovnání České republiky se Slovenskem. Slovenská ekonomika vykazovala v loňském roce o něco menší inflaci než ta česká, což využívají zastánci eura k obhajobě názoru, že v eurozóně bychom měli inflaci nižší. Je však nutné si uvědomit, že na Slovensku ještě vůbec nedošlo ke skokovému zdražení elektřiny pro domácnosti, protože tamní retailový trh s elektřinou funguje úplně jinak než u nás, a při takto vysoké inflaci ta srovnání začínají trošku pokulhávat, protože se v nich promítají i jiné než měnové charakteristiky jednotlivých ekonomik.

Na závěr, když se ještě vrátíme do České republiky, dá se tedy říct, že i letos budeme bojovat s inflací a na běžné hodnoty se dostaneme v průběhu roku 2024?

Je to tak. Musíme se mentálně připravit na to, že v lednu ještě meziroční inflace zřejmě poskočí, pravděpodobně nad 18 procent. Je to z toho důvodu, že vypadne už zmiňovaný úsporný tarif na energie a naopak ceny elektřiny a plynu pro řadu domácností vzrostou k vládou nastaveným cenovým stropům. Ale to by už měl být vrchol pomyslné inflační hory, ze které začneme postupně sestupovat. Sestup dolů pak zrychlí během jarních měsíců. V druhé polovině roku už bychom se měli dostat na jednociferná čísla. Bude to stále boj s inflací, ale myslím si, že už brzy uvidíme světlo na konci tunelu. Jak jsme v loňském roce byli mezi zeměmi Evropské unie tou, která měla jednu z nejvyšších inflací, tak díky tomu, že jsme začali zpřísňovat měnovou politiku relativně brzy, se v tomto nelichotivém žebříčku budeme propadávat stále níže a níže.