Americká armáda sestřelila 4. února 2023 u pobřeží Jižní Karolíny balon, který američtí představitelé označili za čínský pozorovací balon. Podle serveru The Conservation ale o špionáž nešlo, spíše se jednalo o určitou politickou provokaci.
Americký ministr zahraničí Antony Blinken uvedl, že nálet balonu ho vedl ke zrušení cesty do Pekingu. Na 5. a 6. února měl naplánováno setkání s čínským ministrem zahraničí Čchin Gangem.
Pentagon oznámil, že nad Latinskou Amerikou byl pozorován druhý podezřelý čínský balon. Dne 4. února sdělili úředníci novinářům, že třetí čínský sledovací balon operuje někde jinde ve světě a že balony jsou součástí čínského vojenského sledovacího programu.
Co je špionážní balon?
Sledování protivníka z balonu bylo poprvé zaznamenáno roku 1794, kdy Francouzi použili horkovzdušný balon ke sledování rakouských a nizozemských vojsk v bitvě u Fleurus. Jak takový balon funguje nyní?
„Špionážní balon je doslova balon naplněný plynem, který létá poměrně vysoko na obloze, víceméně tam, kde létají komerční letadla. Má na sobě několik sofistikovaných kamer a zobrazovacích technologií a všechny tyto přístroje míří dolů na zem. Sbírá informace prostřednictvím fotografií a dalších zobrazovacích metod o všem, co se děje dole na zemi pod ním,“ vysvětluje letecký inženýr Iain Boyd z Coloradské univerzity v Boulderu.
Špionážní balon sice vidí lépe než satelit, je ale snadnějším cílem
Satelity jsou preferovanou metodou špionáže z výšky. Špionážní družice jsou dnes nad námi, obvykle na jednom ze dvou různých typů oběžné dráhy.
První z nich se nazývá nízká oběžná dráha Země, a jak název napovídá, tyto satelity se nacházejí relativně blízko povrchu. Stále jsou však několik set kilometrů nad námi. Pro zobrazování a fotografování platí, že čím blíže k něčemu jste, tím lépe to vidíte, a to i v případě špionáž. Družice, které jsou na nízké oběžné dráze Země, mají tu výhodu, že jsou blíže, takže jsou schopny vidět věci jasněji než družice, které jsou dále.
„Nevýhodou těchto satelitů na nízké oběžné dráze Země je, že se neustále pohybují kolem naší planety. Jeden oběh kolem Země jim trvá přibližně 90 minut. To se ukazuje jako docela rychlé, pokud jde o pořízení jasných fotografií toho, co se děje pod povrchem,“ vysvětluje Boyd.
Druhý typ oběžné dráhy družic se nazývá geosynchronní dráha a ta je mnohem dál. Její nevýhodou je, že je obtížnější vidět věci zřetelně, když jste velmi, velmi daleko. Jejich výhodou je však takzvaná perzistence, která umožňuje družicím pořizovat snímky nepřetržitě. Na těchto oběžných drahách v podstatě přehlížíte stále stejné místo na zemském povrchu, protože družice se pohybuje přesně stejným způsobem, jakým se otáčí Země – rotuje přesně stejnou rychlostí.
„Balon má v některých ohledech nejlepší vlastnosti. Tyto balóny jsou mnohem blíže k povrchu než kterákoli z družic, takže vidí ještě lépe. A pak se samozřejmě balony pohybují, ale pohybují se relativně pomalu, takže mají také určitou míru perzistence. V dnešní době se však špionáž pomocí balonů obvykle neprovádí, protože jsou relativně snadným cílem a nejsou zcela kontrolovatelné,“ doplňuje Boyd.
Navigace balonů je složitá, ten čínský měl ale vrtule…
Většina těchto balónů letí doslova tam, kam fouká vítr. Může tam být trocha navigace, ale rozhodně na jejich palubě nejsou lidé. Jsou totiž vydány na milost a nemilost jakémukoli počasí. Někdy mají na sobě naváděcí přístroje, které mění výšku balonu, aby zachytily vítr vanoucí určitým směrem.
Podle zpráv amerických představitelů měl čínský pozorovací balon vrtule, které ho pomáhaly řídit. Pokud se to potvrdí, znamená to, že jeho provozovatel by měl nad dráhou balonu mnohem větší kontrolu.
„Balon nepředstavuje pro USA žádnou skutečnou hrozbu. Myslím, že Čína někdy jen experimentuje, aby zjistila, kam až může zajít. Tohle opravdu není příliš pokročilá technologie. Neslouží to žádnému skutečnému vojenskému účelu. Myslím, že jde mnohem spíše o nějaký politický vzkaz,“ dodává Boyd.
Autor: Jiří Böhm
