České firmy vyčkávají nebo vůbec netuší. Co víme o ESG?

Udržitelnost je něco, co se dá velmi těžko definovat. „Pro mě osobně je to skutečnost, že nežijeme na dluh budoucím generacím. Že nevyčerpáme životně důležité suroviny, přenecháváme společnost bez občanských válek atd.,“ prohlašuje v rozhovoru Blanka Beranová, manažerka zodpovědná v ČSOB za sustainable aktivity. Pro takto stanovené cíle se vžila zkratka ESG. Jde o první písmena tří slov – environmentální, sociální a governance.

Jedná se o různorodou skupinu požadavků ze všech jmenovaných oblastí. Pokud jde o životní prostředí, řadíme sem například zohledňování uhlíkové stopy, kvalitu vody a ovzduší, biodiverzitu atd. Do sféry sociální zase spadají způsoby, jak firma školí zaměstnance, zda podporuje ženy, handicapované, jestli se chová stejně vůči LGBT komunitě apod. Termín governance pak zohledňuje způsoby řízení a to, jak jsme transparentní, zda a kde vyvádíme daně atd.

„V zahraničí už jsou v ESG o něco dále,“ konstatuje Beranová. „Tam ctí reporting a takové chování se stalo běžnou součástí firemní agendy.“ Od příštího roku bude reporting pro Evropskou komisi platit i u nás. Velké, ale i malé firmy, jejichž akcie jsou obchodovány na burze, budou muset podávat hlášení. 

Na hodnocení stanovených pravidel je podle Beranové ještě brzy. „Nicméně jsou nutná, bez dat nedokážeme takovou změnu provádět a reporting je jedním z klíčových řídicích nástrojů přechodu na více udržitelnou společnost,“ konstatuje manažerka z ČSOB.

Většina standardů už je hotových

Doposud výkazy zohledňovaly spíše výkonnostní kritéria – jaký mají firmy profit –, ale nepokrývaly další aspekty fungování. Konkrétně vliv jednání jednotlivých firem na životní prostředí nebo společnost. Následky mohou být přitom značné, a velmi často negativní. „Investiční firmy si to jako první uvědomily a začaly informace požadovat. Dnes už data často k dispozici jsou a propisují se do tzv. zpráv udržitelnosti nebo ESG reportu – a vznikají ESG skóre,“ naznačuje, jakým směrem se ubíral vývoj, Blanka Beranová.

Velkou nevýhodou výkazů je, že jsou do jisté míry subjektivní a těžko srovnatelné, protože doposud neexistovala ucelená metodika. „Záměrem Evropské unie proto je metodiku sjednotit tak, aby bylo vše transparentní,“ podotýká Beranová. Data jsou totiž klíčovým prvkem správného rozhodování.

Hlavní reportingový standard platný i pro české firmy se finalizoval teprve v prosinci. „Definuje, jaké informace se mají zveřejňovat. Pravidla jsou postaveny na světově nejrozšířenějších standardech vykazování udržitelnosti GRI,“ vysvětluje Beranová. Bohužel nebyla dokončena všechny pravidla, například technické standardy budou teprve předmětem schválení. Firmy mohou situaci průběžně sledovat například z webových stránek EFRAGu – poradenské instituce pro účetnictví v rámci Evropské unie. 

Nejhorší je, když firmy vůbec nic netuší

A jak si v tomto směru podle Blanky Beranové stojí české firmy? „Nechávají to na poslední chvíli,“ tvrdí odbornice na udržitelnost. „Respektive můžeme mluvit o několika kategoriích firem. Ty největší jsou na tom výrazně lépe, protože jich se už týká legislativní povinnost mít nefinanční reporting – i když ne dostatečně standardizovaný. Podle nových standardů budou muset reportovat už za rok 2024, a mají tedy rok a půl na přípravu. Pak je skupina firem – středních podniků, kterých se zatím povinný reporting netýkal, ale již brzy bude. U nich se to liší podle toho, jestli mají osvícený management, jestli jsou poptávány v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů a jestli vidí tyto informace jako konkurenční výhodu. A pak jsou firmy, které vyčkávají, nebo v nejhorším případě vůbec o tom netuší.“ 

Čas je přitom klíčový element. Firmy musí zvolit správnou strategii, kterou pak následně budou vykazovat, a stanovit si konkrétní cíle. „Zatím je velká práce zjistit si správná a dostatečná data,“ vysvětluje Beranová. „Doposud totiž firmy měly data úplně jiného charakteru.“ Také je důležité obeznámit se s nabízejícími se technologiemi a postupy. „Pokud firma nezačne vše řešit včas, tak v momentě, kdy to na ní spadne, nebude mít dostatek času se připravit,“ líčí možné komplikace manažerka z ČSOB.

Měla by se se i taková malá nebo střední firma, která zatím není obchodovaná na burze, s klidem pustit do reportingu? Blanka Beranová má v tomto jasno: „Určitě. Musíme si také uvědomit, že se na nás nevztahuje jenom evropská legislativa. Některé země ve světě jsou i o krok dál a mají svoje národní legislativy, které jsou ještě přísnější, nebo implementují jisté kroky ještě dříve než evropská legislativa.“

Podle Beranové je jen otázkou několika let, než všechny firmy budou muset podávat ESG report. Stane se součástí finančních výkazů. Zpráva bude hrát v budoucnu roli například i při tom, jestli daná firma získá investiční prostředky nebo úvěr u banky. I finanční instituce jsou totiž hodnoceny nejen podle toho, zda se chovají udržitelně, ale i komu půjčují peníze – jestli jsou to udržitelné firmy.

Přísnější podmínky pro finanční instituce

V jakých podmínkách tedy dnes fungují finanční instituce? „Většina z nich má už nyní své odpovědné politiky, nicméně v současnosti nabývají na výrazně větším významu. Máme kupříkladu regulaci, jejíž dodržování po nás vyžaduje buď Evropská centrální banka nebo evropská bankovní asociace,“ vypočítává Beranová. „Musíme vykazovat ESG parametry nejen nás jako finanční instituce, ale celého našeho portfolia.“ 

Existuje dva hlavní důvody, proč je banky začnou ještě více zohledňovat, argumentuje odbornice na udržitelnost. Za prvé musí docházet k cílené alokaci kapitálu – celá změna na udržitelnou společnost bude stát obrovské peníze a banky jsou jedním z řídicích nástrojů, ze kterých se alokuje kapitál. A za druhé, finanční instituce musí řídit svá rizika a při vyhodnocování úvěru přestávají stačit informace o profitabilitě a cash-flow firmy. Nově je zapotřebí posoudit také dlouhodobou funkčnost a udržitelnost projektu.  

„To všechno jsou rizika, která banky musí vyhodnocovat. Obecně platí – platilo to vždycky –, že čím nižší riziko, tím lepší cena nebo lepší úroková sazba. A naopak čím větší riziko, tím větší kapitálové požadavky, které staví regulátoři před banky pro to, aby si vytvořily rezervu právě na hrazení rizikových aktiv a případných ztrát,“ vysvětluje Beranová

Greenwashing a greenhushing

S udržitelností se bohužel pojí i termín greenwashing, a to v případech, kdy firmy v prezentaci své aktivity záměrně zveličují a nadhodnocují. Setkáváme se s ním i v České republice? „Určitě ano,“ odpovídá odbornice na sustainable aktivity. „Typicky firmy používají termíny jako eko, ekologický, šetrný vůči přírodě. Velmi často se také setkáte s marketingovým claimem ‚zelený‘.“ Ne vždy se tak ale děje záměrně. „I my jako finanční instituce jsme v minulosti měli marketingové označení například ‚zelená hypotéka‘ nebo ‚zelený úvěr‘. Snažili jsem se tímto způsobem klientům sdělit, že máme produkt, který podporuje financování například pasivního bydlení,“ přiznává Beranová. 

Od této politiky už ale v ČSOB upustili. „Abychom mohli opravdu říct, že je něco zelené, potřebovali bychom vidět spoustu dalších údajů a dat, které my jako finanční instituce zatím nemáme. A nemají je ani naši klienti,“ usazuje nás v problematice odbornice na udržitelnost. Typicky se jedná o data naplňující parametry EU taxonomie, kterou dali dohromady vědci a která definuje, co je udržitelné. Zelenou hypotéku i proto v ČSOB přejmenovali na hypotéku pro úsporné bydlení – tedy názvem, který lépe vystihuje její účel. 

A jak se před greenwashingem bránit? „Za prvé, sami zákazníci a spotřebitelé by měli pátrat po tom, z čeho produkt je vyrobený, zda je opravdu udržitelný. Za druhé, máme zákony na ochranu spotřebitele, Evropská unie chystá další směrnici na zelené označování, které budou jasně definovat parametry, jež musí být splněny, aby něco mohlo být označeno jako udržitelné,“ vypočítává Beranová. 

Zdánlivě opačnou tendencí je tzv. greenhushing – situace, kdy se firmy snaží své environmentální aktivity tajit, aby jejich zákazníci nebo investoři neměli obavy, že utrácí své peníze za udržitelnost, a nevěnují se tolik byznysu. „V praxi vidíme, že to většinou tak není, právě naopak,“ oponuje manažerka z ČSOB. Návratnost investice do udržitelných aktivit je podle Beranové zcela zřejmá a prokazatelná. V retailové oblasti, tj. u fyzických osob, třeba návratnost investice do solárních panelů je 4–5 let, tedy opravdu střednědobá.

S greenhushingem se banky setkávají spíš v jiné podobě. Firmy jim nechtějí potřebné údaje sdělovat z několika důvodů: buď z toho viní byrokracii Evropské unie – to zatím ale u nás většinou neřešíme –, nebo žádaná data nemají, anebo je mají, ale obávají se, že je poškodí tím, že budou méně ziskové. „Už je totiž prokazatelné, že čím lepší ESG skóre, tím větší hodnota firmy,“ konstatuje Beranová.

„A pak je třetí kategorie, a to ti, kteří si v minulosti nějaký cíl dali, přihlásili se k tomu, že budou do nějakého období třeba klimaticky neutrální, ale následně buď nic nedělali, anebo zjišťují, že to není tak jednoduché,“ líčí poslední eventualitu odbornice na sustainable aktivity. Změna byznys modelu u českých firem podle ní bude souviset s tím, jestli je pro ně dlouhodobě udržitelný, anebo zda musí udělat základní investice a změny tak, aby byl udržitelný v horizontu několika let.

Změny business modelů 

Máme před sebou obrovskou celospolečenskou změnu a velká část našich firem bude muset v průběhu tohoto desetiletí zásadně změnit svůj ekonomický model. Pro Českou republiku jde o velkou příležitost, jak uspíšit digitalizaci a modernizaci. Některé produkty zaniknou, nedělá si iluze Beranovu, ale jiné zase vzniknou.

 Změna byznys modelu firmy je komplexnější věc než jenom reportovat údaje. Důležité je pojmenovat si, jak firma funguje, abych potom reporting mohl udělat. „V tomto směru bych byla optimistická,“ prohlašuje Beranová. „Ukazuje se, že co je ekologické nebo udržitelné, je i ekonomické. Přirozenou součástí manažerského vedení pak je schopnost uzpůsobovat svůj obchodní model budoucí poptávce.“ 

Boom konzultačních firem

Kam si případně majitelé firem a manažeři mohou zajít pro radu? „Za prvé, větší firmy mají své sektorové strategie a osvícení manažeři tak sledují sektorové trendy – jaké jsou technologie budoucnosti, které se vyvíjejí nebo už jsou na trhu,“ vypočítává odbornice na udržitelnost. „Za druhé se samozřejmě mohou poradit u finančních institucí. Spousta dotací, které pomáhají malým firmám zainvestovat nové technologie, je kapitálově náročných. A finanční instituce jim pomáhají právě měřit například energetickou náročnost firmy nebo zařídit vodní audit. Jsou schopné jim udělat i celé ESG poradenství.“

Navíc teď vzniká řada konzultačních firem, vlastně celý nový sektor. Nefinanční reporty totiž budou auditované a na to se zaměřují specializované auditorské firmy. Samozřejmě hrozí, že s tímto boomem vznikne i několik firem, které nebudou poskytovat dostatečně kvalitní služby. Blanka Beranová ale věří, že pokud zafungují tržní mechanismy, vyčistí se to samo. A určitou míru ochrany taky poskytuje, že povinnost reportovat s sebou nese závazek auditu. 

Uhlíková daň může vést k deglobalizaci 

A co firmy obchodující se subjekty z rozvojových nebo asijských zemí, kde ještě udržitelnost není požadována, budou mít nějakou výhodu? A nehrozí v důsledku toho rozdělení trhu?

 „Já si myslím, že ne,“ uzavírá odbornice na udržitelnost. „V rámci Evropské unie se už nyní zvažuje zavedení tzv. uhlíkové daně. Pokud firmy v Evropské unii působí, je po nich vyžadováno mandatorně investovat do více udržitelných činností. Právě proto, aby se tato činnost nevyvážela ven a zase třeba emisně náročné činnosti se nedovážely zpátky.“ Podle Beranová to v konečném důsledku může vést k deglobalizaci a návratu výroby i služeb na lokální trhy.