Letošní konference o těžbě v Africe se stala americko-čínským kolbištěm boje o vliv na kontinentu. Důvodem jsou pohádkové zásoby nerostných surovin, které obě dvě velmoci potřebují ke svému rozvoji. Událost přilákala dosud nejpočetnější americkou delegaci, včetně úředníků z Bílého domu a ministerstev zahraničí, obchodu a energetiky, kteří zde narazili na silnou čínskou lobby. Informuje o tom web The Economist.
Ačkoli Amerika hledá nerostné suroviny celosvětově, Afrika, kde se nachází přibližně třetina světových nerostných zdrojů potřebných pro její přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku a tvorbu zelených pracovních míst, je klíčovou součástí tohoto lovu. Na černém kontinentu zmnohonásobila obchodně diplomatické aktivity a zavazuje se k odlišnému způsobu těžby, než jaký nyní provádí Čína. Na rozdíl od země draka chce postupovat v souladu s pravidly ESG.
Dvě mouchy jednou ranou
Američtí představitelé vidí v Africe pomoc při řešení dvou problémů. Prvním je celosvětový nedostatek nerostných surovin, které budou potřeba, pokud má svět splnit své klimatické cíle. Mezinárodní energetická agentura, oficiální prognostik, odhaduje, že do roku 2040 budou výrobci technologií pro čistou energii potřebovat 40krát více lithia než v roce 2020, 25krát více grafitu a přibližně 20krát více niklu a kobaltu. Poptávka po prvcích vzácných zemin – kovů v esoterických částech periodické tabulky, které se používají ve všem, od magnetů pro větrné turbíny až po stíhačky – může být do konce příštího desetiletí sedmkrát vyšší.
Druhým problémem, alespoň pro Západ, je velký vliv Číny na dodavatelské řetězce. Podle červencové zprávy amerického Brookings Institution Čína rafinuje 68 % světového niklu, 40 % mědi, 59 % lithia a 73 % kobaltu.
Kongem a kobaltem to začalo
Amerika vnímá kobalt, který se používá v bateriích, jako varovný příklad. V Kongu, které je zdrojem přibližně 70 % celosvětové produkce, vlastnily čínské subjekty od roku 2020 patnáct z devatenácti dolů produkujících kobalt nebo v nich měly podíly. Rozhodnutí umožnit v roce 2020 americké firmě prodat jeden z největších konžských dolů na měď a kobalt čínské firmě je ve Washingtonu vnímáno jako obrovská hloupost. Může být jen malou útěchou, že výrobci baterií se snaží používat méně kobaltu, částečně kvůli obavám z podnikání v Kongu.
Promyšlený americký vliv…
V americkém přístupu je možné identifikovat tři směry. Prvním je partnerství se západními spojenci. Jeho smyslem je, aby členské země podporovaly své vlastní firmy, které navrhnou těžební projekty, jež budou splňovat vysoké environmentální, sociální a správní standardy (ESG). Tato podpora by mohla zahrnovat lobbování diplomatů v zemi, kde se bude důl stavět, financování projektu nebo pomoc při získávání soukromých investic. Západní spojenci vytvoří pracovní místa, stabilizují oblast kolem dolů a výměnou za to importují do svých zemí jejich nerostnou produkci.
Americké rozvojové agentury dále „snižují riziko“ projektů. Vedle americké Export-Import Bank, která nabízí financování obchodu, existuje Mezinárodní rozvojová finanční korporace (dfc). V roce 2018 Trumpova administrativa zdvojnásobila limit půjček DFC na 60 miliard dolarů a změnila pravidla tak, aby mohla přijímat i kapitálové podíly ve firmách.
Třetím prvkem je aktivnější diplomacie v Africe. Koncem minulého roku hostil prezident Biden ve Washingtonu více než 40 afrických představitelů a africký kontinent navštívilo několik vysokých úředníků včetně Janet Yellenové, ministryně financí.
… začíná přinášet své ovoce (i když jen první kusy)
Prvním diplomatickým úspěchem Západu je koridor Lobito. Myšlenka revitalizace železnice, která by mohla dopravovat měď z Konga a Zambie do angolského přístavu Lobito, se objevuje již desítky let. V boji o tuto zakázku čínské firmy nakonec v loňském roce porazilo západní konsorcium. Američtí diplomaté, kteří projekt podporovali, doufají, že zatraktivní investice v těchto třech zemích a vytvoří novou cestu ke zpracovatelským závodům mimo Čínu.
Dalším potenciálním úspěchem je memorandum o porozumění, které v lednu podepsaly Spojené státy, Kongo a Zambie. V něm se USA zavazují, že pomohou dvěma největším africkým vývozcům mědi dělat víc než jen vyvážet kov v jeho elementárním stavu. Vybudují se zde dodavatelské řetězce, které budou zpracovávat jejich nerostné suroviny na prekurzory baterií pro elektromobily.
Výše investic politickým proklamacím neodpovídají
Není však jasné, zda se geostrategické ambice Západu promítnou do masivního nárůstu investic. Podle společnosti Mining Technology, která sleduje vývoj v tomto odvětví, se předpokládá, že kapitálové výdaje dvaceti velkých těžařů vzrostou v roce 2023 přibližně o 12 procent. To je méně, než je podle analytiků třeba k plnění klimatických cílů.
Reálných překážek je hned několik
Mezi experty se objevuje několik názorů, proč USA nakonec nemusí ve svých snahách uspět. Nejčastější je tvrzení, že Čína umí být rychlejší. Jednoduše nemusí řešit tolik administrativních omezení. Zjednodušeně řečeno – stát dá zelenou a staví se.
Velkou roli hraje i tradiční africká zdrženlivost a snaha co nejvíce diverfizikovat sféry vlivu na svém území. Jak by ne – doba kolonialismu by poučila každého. Mnoho afrických vlád by si přálo větší americkou angažovanost na kontinentu, ale nespěchají s tím, aby se Číny zbavily.
Částečným problémem zůstává negativní vnímání těžby v Africe u americké veřejnosti, které má dopad i na chování investorů. Myšlenkové spojení „kobalt, Kongo a dětská práce“ je ve společnosti zaryté a jen tak se ho velmi pravděpodobně odstranit nepodaří.
V neposlední řadě je to velká míra korupce, která africké ekonomiky stále ještě bohužel paralyzuje. A řadu západních soukromých investorů může odradit. V tomto ohledu jsou ve výhodě firmy ze země draka a velmi pravděpodobně se na tom brzy nic nezmění.
Autor: Alena Burešová
