V Evropě a Spojených státech regulují jiným způsobem užívání zeměpisných názvů u tradičních potravin. Jde o velmi citlivé téma při jednáních o navrhované obchodní dohodě mezi oběma ekonomickými mocnostmi. Informuje o tom web The Covnersation.
Chuť sýru gruyère může záviset na tom, kde ho jíte. V Evropě má zvláštní chuť, která je dána tím, že se jedná o švýcarský sýr, který se vyrábí zahříváním kravského mléka v měděné kádi a následným zráním ve sklepích s vlhkostí vlastní pro přírodní jeskyně.
V USA se název gruyère používá pro jakýkoli oříškový světle žlutý sýr z kravského mléka, který se může vyrábět v podstatě kdekoli. To je definice přiznaná nedávno americkým soudním systémem poté, co se zástupci švýcarských a francouzských výrobců pokusili získat pro slovo „gruyère“ status ochranné známky.
Ve Švýcarsku a v EU je totiž gruyère chráněn zeměpisnou značkou, která potvrzuje, že výroba včetně získávání surovin probíhá v určité zeměpisné oblasti. Jedná se o způsob zachování kulturního dědictví a odborných znalostí, které v případě gruyère údajně sahají až do 12. století.
V USA však zodpovědné orgány tvrdí, že řada sýrů vyráběných na nejrůznějších místech byla po desetiletí označována a prodávána jako gruyère. Název „gruyère“ se chápe jako obecný a nemůže být nikým vlastněn. K takovému rozhodnutí dospěly americké soudy.
Obchodní bariéra?
V Evropě se naopak mnoha výrobkům, jako třeba šunky, sýry a vína, dostává silné právní ochrany, aby se zachovala pověst a tradice, které se někdy budovaly po staletí. Jsou považovány za „výrobky s příběhem“. A názvy zeměpisných lokalit, kde se vyrábějí, chrání práva duševního vlastnictví.
V USA platí zcela jiná pravidla. Firmy zde používají evropské zeměpisné názvy (nejen gruyère, ale také parmezán, asiago, feta a fontina a další) k označení sýrů vyráběných daleko od místa původu. Důvodem je, že většina amerických spotřebitelů považuje tyto názvy za obecné – popisují pouze vlastnosti výrobku, například zda se dobře rozpouští nebo má slanou chuť.
Ekonomická stránka věci je přitom v této otázce zásadní. Pro Evropany znamená neexistence právní ochrany v USA nepřijatelné zneužívání evropského kulturního dědictví. A stojí výrobce sýrů velké peníze, protože se nemohou spolehnout na výhradní práva na názvy.
Američtí výrobci sýrů se zase obávají, že pokud by ustoupili požadavkům na monopolizaci názvů, šlo by o nespravedlnost. Nemohli by totiž nadále používat výrazy zcela volně. A zavedení právní ochrany by dle nich evropským výrobcům sýrů poskytlo nespravedlivou konkurenční výhodu.
V očích Američanů by se v podstatě jednalo o obchodní bariéru. Podle jedné studie by místní mlékárenský průmysl mohl přijít až o 20 miliard dolarů. Američtí výrobci totiž původ sýrů spojují už s příchodem přistěhovalců, kteří přinesli autentické a řemeslné tradice z celého světa, včetně mnoha postupů chráněných v Evropě.
Autor: Petr Pláteník
