Když se řekne „závislost EU na ruských surovinách“, vybaví se nám ropa a zemní plyn. Mluvíme-li o zelených zdrojích energie, pak je to Čína, se kterou si spojujeme monopol na dodávku klíčových surovin. Jenže je to i Rusko, ze kterého EU dováží velký objem kritických surovin nutných pro energetickou tranzici. Kdo si umí spočítat, kolik je jedna a jedna, vyjde mu, že přechod na zelené zdroje energie může být kvůli geopolitickým vlivům ohrožen.
Válka nám pootevřela oči
Válka na Ukrajině odhalila velký význam kritických surovin z Ruska pro západní svět. Rusko patří mezi pět největších exportérů do EU hned u 7 ze 12 surovin, které jsou kritické pro energetickou tranzici. Těžba a export těchto surovin do EU v roce 2022 přitom podle Asociace pro mezinárodní otázky meziročně rostl. Podle analýzy hrozí Evropě nedostatek surovin – které se dováží nejen z Ruska – nutných pro energetickou tranzici.
Čína a Rusko v závěsu
Téměř u všech kritických surovin je dominantním producentem Čína, nicméně v některých případech hrají právě ruské dodávky významnou roli. Příkladem může být vysoce koncentrovaný nikl nutný pro výrobu baterií. Ruská společnost Norilsk Nickel sytí pětinu světové poptávky po této komoditě a pro EU je těžko nahraditelná. Podobně na tom jsou některé prvky spadající do skupiny platinových kovů.
„Pro ruské exportéry je unijní trh zpravidla nejvýznamnějším odbytištěm surovin. Vztah vzájemné závislosti je však do značné míry nevyrovnaný ve prospěch Ruska. Zatímco výpadek dodávek do EU by znamenal ztráty pro Rusko na úrovni maximálně několika miliard eur ročně, případný nedostatek surovin může ohrozit samotné cíle energetické tranzice EU, do nichž by mělo směřovat několik bilionů eur do poloviny 21. století,“ prohlašuje Michal Čepelka, zástupce Asociace pro mezinárodní otázky.
Ruské společnosti by v případě výpadku dodávek do EU pravděpodobně navýšily export především do asijských zemí. Opakoval by se tak scénář omezení exportu ropy do EU, kdy je ruská ropa vyvážena především do Indie a Číny – se slevou na úrovni desítek procent.
Ohrožena je výroba vodíku nebo automobilový průmysl
Výpadky dodávek surovin z Ruska by měly dopad na všechny klíčové technologie a odvětví, která jsou závislá na kritických surovinách. Technologie energetické tranzice patří k těm nejvýznamnějším. Kvůli nedostatku platinových kovů by byla negativně ovlivněna výroba energie z vodíku a automobilový průmysl. Nikl potřebujeme pro výrobu baterií do elektromobilů a pro ukládání energie. Vzhledem k rozložení celosvětových zásob by dopady byly zásadní.
Středně vážné potíže by Evropě způsobil výpadek dodávek ruského zisku, který potřebuje například pro budování větrné energetiky. Další suroviny jako hliník, měď, tellur, kadmium a křemík, které používají ve fotovoltaické soustavě, by při stavbě přenosových sítí nahradila. Pokud by nebyly potíže s Čínou.
Je možná soběstačnost?
Ne, minimálně. Ruský výpadek bychom museli nahrazovat z Číny. Z jejíž náruče se Evropa snaží vymanit.
Dílčím krokem může být správně nastavený systém podpory vlastní produkce, zpracování a recyklace kritických surovin, který rozpracovává Critical Raw Materials Act. Iniciativu na evropské úrovni však musí doplňovat i snaha členských států omezovat rizika pro domácí průmysl a rozvoj ekonomiky.
Surovinový byznys v rukou oligarchů
Více než rok trvající ruská válka na Ukrajině měla omezený vliv na těžbu v Rusku. Pouze u 13 z 53 druhů Ruskem těžených surovin byl zaznamenán citelný pokles produkce. Negativní dopad války na ruskou ekonomiku dosud neměl zásadní vliv na objem produkce většiny ruského těžebního průmyslu. Válka však ovlivnila těžbu surovin s největším významem pro ruský státní rozpočet uvalením sankcí na ropu a zemní plyn.
Těžbu a export zmíněných surovin nadále ovlivňovaly především tržní mechanismy. Přitom většina těchto surovin je do Evropské unie dodávána společnostmi vlastněnými ruskými oligarchy, kteří figurují na sankčních seznamech EU. Zpřísnění podmínek a dodržování obchodního zákazu by měly dalekosáhlé důsledky. Kromě zvýšení obchodní závislosti na Číně by došlo i ke zvýšení cen. A to v situaci, kdy už nyní růst cen skoro všech komodit v řadě případech paralyzuje mnoho firem.
Podle Michala Čepelky by došlo k rozšíření dlouhodobých kontraktů, které poskytují vyšší finanční stabilitu a jistotu dodávek. Praxe však ukazuje, že vyšší ceny vedou naopak ke zkrácení smluvního období a vyšší nestabilitě.
Jedním z hlavních důvodů pro neuvalení sankcí na export neenergetických surovin z Ruska je tedy kombinace menšího významu pro příjmy ruského státního rozpočtu, vysoké závislosti západního světa na importu z Ruska a reálné hrozby dalšího zvyšování cen komodit.
Autor: Alena Burešová
