Staré ropovody a smlouvy umírají těžce. I ve válce. Situace je, jak serveru The Economist prozradil dobře informovaný zdroj, „ironická a směšná“ – uprostřed války proudí stále ruská ropa a plyn ukrajinskými ropovody. Nejen pro evropskou spotřebu. Ukrajinské tanky jezdí částečně právě na ropu vyrobenou nepřítelem.
Před válkou se Evropa spoléhala na Rusko, pokud jde až o polovinu dováženého zemního plynu a asi čtvrtinu ropy. Od té doby se Rusko snaží Evropu škrcením dodávek donutit k upuštění od hospodářských sankcí. Ta se na oplátku od ruské energetiky téměř zcela odpojila. Ale ne úplně. Pokračující tok je částečně pozůstatkem starého systému a částečně důsledkem smluvního práva, tržní reality a politické účelnosti.
Ukrajina funguje na ruské ropě
Vezměte si nejprve ropu. Loni v prosinci Evropa zakázala dovoz námořní ropy z Ruska (až na několik dočasných výjimek). Ale v rámci ústupku vnitrozemským zemím byly ropovody vyňaty. V odvetě Rusko uzavřelo ropovod Severní Družba do Polska a Německa. Ropa však nadále proudila ropovodem Jižní Družba přes Ukrajinu do rafinerií v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Pomáhal tak mimo jiné Vladimiru Putinovi udržovat zvláštní vztahy s Viktorem Orbánem, maďarským premiérem, který důsledně lobbuje proti sankcím EU.
Ty totiž zakazují těmto třem zemím vyvážet palivo, které vyrábějí z ruské ropy, do jiných zemí, s jednou ironickou výjimkou: mohou ho posílat na Ukrajinu. Ukrajinské rafinerie, většinou na válkou zmítaném východě země, byly těžce zasaženy, a proto musí tato země většinu ropy dovážet, zejména naftu pro generátory, které používá při výpadcích elektřiny – a pro vojenská vozidla.
Vzhledem k blokádě černomořských přístavů je jediným dalším způsobem, jak může Ukrajina získávat benzín, doprava kamiony nebo vlakem. Většinou od obchodníků, jejichž původ není často znám. „Z hlediska cynické vojenské strategie tuto ropu stále potřebujeme,“ říká ukrajinský energetický poradce a s polovičním úsměvem potvrzuje, že „část paliva pohánějícího ukrajinské tanky je ruská“.
Ruský plyn stále proudí do Evropy
Jakmile Evropa zavedla sankce na ruský zemní plyn, začal Putinův režim zavírat kohoutky. Navzdory záhadnému zničení plynovodu Nord Stream v září mohlo Rusko dodávat evropským zákazníkům plyn prostřednictvím ukrajinské sítě. Když však Ukrajina uzavřela vstupní bod plynovodu na okupovaném území, Rusko odmítlo platit plné tranzitní poplatky a pohrozilo přerušením dodávek. Ukrajina nabídla přesměrování plynu, ale Rusko to odmítlo. Naftogaz, ukrajinská státní energetická společnost, zažalovala ruský Gazprom u Mezinárodního arbitrážního soudu s cílem, aby celý spor vyřešil.
Putinovo varování, že Evropa bez ruského plynu „zamrzne“, se nikdy nepotvrdilo: zima byla teplá a Evropa si našla jiné zdroje. Do března klesl podíl Ruska na dovozu plynu do Evropy na něco málo přes deset procent. Přibližně polovinu z toho tvoří zkapalněný zemní plyn nakupovaný od soukromé ruské společnosti; další čtvrtina jde přes plynovod TurkStream do jižní Evropy. Zbytek proudí přes Ukrajinu, většinou na Slovensko a do Rakouska. Analytici očekávají, že Rusko tento klesající tok ukončí. Smlouva mezi Naftogazem a Gazpromem vyprší na konci roku 2024 a je těžké si představit, že by byla obnovena.
„Ruský plyn do Evropy normálně teče,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro FocusOn bývalý český premiér Mirek Topolánek. „Přes Turecko do Srbska a Maďarska. Včera to bylo 36,65 milionu kubíků. Každý den mi chodí informace o množství. K tomu navíc teče asi 18 miliard kubíků ročně přes šedou flotilu stínových tankerů LNG.„
„Ouzko teprve nastane, až se ruské kohoutky nadobro uzavřou. To nám bude chybět 30 milionů kubíků,“ uzavírá Mirek Topolánek.
Autor: Alena Burešová
