Trvalo to skoro 20 let. Státy OSN konečně došly k finálnímu znění průlomové dohody o ochraně otevřených oceánů. Rozšíří jejich ochranu a částečně napraví nespravedlnosti v rozdělování zisků z jejich bohatství. I vnitrozemské Česko má dobré důvody pro to, se k dohodě připojit.
Pokrývají 70 procent Země a představují 95 procent biosféry. Vytváří polovinu veškerého kyslíku, který dýcháme a na kterém jsme závislí. Od 80. let absorbovaly zhruba třetinu veškerých emisí produkovaných lidskou činností. Skýtají dosud neprozkoumané bohatství v podobě živých organismů, nenahraditelných ekosystémových procesů i nerostných surovin. To jsou modré plíce planety – oceány.
Přes jejich důležitost jsou lidmi nedoceněné. Slouží neregulovanému rybolovu, dopravě, ekonomickým zájmům i vědě, jsou využívány pro vojenské účely, okyselují se, oteplují se, ztrácí rozmanitost. Nezodpovězenou otázkou zůstává, jaké státy budou do fondů přispívat, v jaké míře a také jak efektivně budou prostředky využity.
Teď jim ale vysvitla naděje na ochranu. Na půdě OSN v New Yorku se 4. března státy světa dohodly na vytvoření nové dohody zaměřené na udržitelné využívání a ochranu volného moře – otevřeného oceánu ležícího mimo národní jurisdikce. Za bouřlivého potlesku byl přijat návrh textu průlomové dohody o oceánech Biodiversity Beyond National Jurisdiction Ocean Treaty(BBJN).
Jen dohoda o dalších dohodách?
Byly to dlouhé vyjednávací maratony, než se 196 států shodlo na větší formalizaci ochrany volných oceánů a větší spolupráci v řadě souvisejících oblastí, jako je posuzování dopadů lidské činnosti na životní prostředí, budování kapacit a přenosu technologií na oceánech nebo nakládání s mořskými genetickými zdroji.
Je to pokrok, má však své velké trhliny. Pro ochránce a ochránkyně přírody je například alarmující, že neukládá povinnost zřídit konkrétní ochranné oblasti o určité minimální velikosti. Dohoda také jen velmi ojediněle zmiňuje ryby a rybolov, což podle CarbonBrief ukazuje na aktivní roli rybářského lobby. Další otázkou je stále neuchopené nakládání s mořskými genetickými zdroji.
Boj o mořské zdroje
Oceánské hlubiny jsou plné objeveného i dosud neobjeveného bohatství v podobě fauny a flóry, technicistně označovaného za „genetické zdroje“. Právě využívání těchto zdrojů bylo dalším palčivým vyjednávacím bodem. Již dnes přináší biologický materiál z oceánů značné zisky farmaceutickému a kosmetickému průmyslu. Přitom až 95 procent oceánu stále zůstává neprozkoumáno. S jeho dalším průzkumem vyplouvají na povrch nelehko zodpověditelné otázky: kdo by měl mít přístup k těmto zdrojům, kdo je může využívat a kdo z nich může těžit výhody?
Zisky z využívání oceánských organismů mohou být příjmem státních i soukromých kas. Například lék Halaven proti rakovině se izoluje z mořské houby Halichondria okadai a ročně se ho prodá za více než 300 milionů dolarů. Rozdělení zisků se stane zcela jistě tématem pro pravidelné konference, existuje však předpoklad, že bude spravedlivější než dosud, kdy ekonomický potenciál organismů dokázaly využívat zejména technologicky vyspělé a bohaté státy.
Právě diskuse o genetických zdrojích je konkrétním příkladem rozporu mezi dvěma přístupy k oceánům. Na jedné straně se volá po nutnosti spravovat (a chránit) oceány jakožto společné dědictví lidstva, na druhé stále přežívá princip mare liberum neboli „širé moře patří všem“. Ten klade důraz spíše na využívání (či přímo drancování) oceánů.
Peníze, které mají pomoci uvést dohodu do praxe, budou protékat několika fondy – od zaběhlého Globálního fondu životního prostředí po nově zřízené fondy zaměřené na zisky z mořských genetických zdrojů. Vedle států mají přispívat také soukromé entity.
A co Česká republika?
Smlouvu mohou podpořit všechny státy, bez ohledu na to, zda mají přístup k moři, či ne. V Česku budou do ratifikačního procesu zapojeny zejména ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo životního prostředí, ale také vláda, parlament a prezident. Ratifikace smlouvy by pro Česko byla logickým krokem. Už jen kvůli jeho roli v udržování klimatické rovnováhy. Jak ostatně uvádí washingtonské Národní přírodovědné muzeum: „S každým nádechem poděkujte oceánu!“
Autor: Alena Burešová
