Po více než roce války se zdá, že snahy o dosažení celosvětového jednotného postupu vůči Rusku ustrnuly a mnoho států radši volí neutralitu. Informace přinesl web The Conversation.
Počet zemí odsuzujících Rusko se podle některých zdrojů snížil. Botswana z původně proukrajinského postoje přestoupila do opačného tábora, Jihoafrická republika odvrhla neutrální status a otevřeně se přiklonila na stranu agresora a Kolumbie si zvolila neutralitu. Zároveň se řada zemí zdráhá podpořit Ukrajinu.
Například v Africe, navzdory apelu Africké unie vyzývajícímu Moskvu k „okamžitému příměří“, zůstává většina zemí neutrálních. Někteří pozorovatelé tvrdí, že je to důsledek tradice levicových režimů, která sahá až do období studené války. Jiní uvádějí, že současná neochota afrických zemí má původ v hlubší historii, s kořeny až v éře kolonialismu.
Není to ovšem jen Afrika. Brazílie sice hlasovala pro několik rezolucí OSN podporujících Ukrajinu, Rusko ale přímo nikdy neodsoudila. Postoj jiných latinskoamerických států, jako jsou Bolívie, Kuba, Salvador a Venezuela, umožnil Rusku vyhnout se při hlasování v OSN západním sankcím. Brazílie, Argentina a Chile navíc odmítly výzvy k zaslání vojenského materiálu na Ukrajinu a Mexiko zpochybnilo rozhodnutí Německa poskytnout Ukrajině tanky.
Stejné rozpory jsou patrné i v Asii. Zatímco Japonsko a Jižní Korea otevřeně Rusko odsoudily, Sdružení národů jihovýchodní Asie tak kolektivně neučinilo. Čína přistupuje ke konfliktu na základě principu vyvažování, kdy využívá svého strategického partnerství s Ruskem i rostoucího vlivu v OSN. V době, kdy byla Indie členem Rady bezpečnosti OSN, se při rozhodováních týkajících se války na Ukrajině zdržela hlasování.
Vyvažovací strategie
Studie EU tvrdí, že odtažitý a opatrný postoj některých zemí může souviset jak s touhou po zahraničněpolitické nezávislosti, tak s neochotou znepřátelit si mocného souseda. Neangažovanost jim umožňuje vyhnout se zapletení do rostoucího geopolitického napětí mezi Západem a Ruskem. Snad právě proto si mnoho demokratických států zachovává postoj neutrality a dává přednost tomu, jak řekl jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa, „mluvit s oběma stranami“.
Válka na Ukrajině ukázala, že nepřipojení se k aktivitám a postoji Evropské unie je i nadále pro některé mimoevropské státy preferovanou volbou. Například Indie tuto politiku uplatňuje dlouhodobě. V Brazílii se zase neintervencionismus, navzdory zjevným posunům za vlády prezidenta Jaira Bolsonara, vyvinul v základní prvek místní politické tradice.
Neutralita se nicméně pravděpodobně stane „ošemetným vyvažovacím aktem“. Vyostří se totiž v jejím důsledku konfliktní zájmy, a to zejména v souvislosti s přímými investicemi i rozvojovou a humanitární pomocí, kterou Západ poskytuje mnoha nezařazeným státům.
Autor: Petr Pláteník
