Øystein E. Søreide, CEO norské IT asociace Abelia, má téměř dvacetileté zkušenosti jak z vedení veřejně prospěšných organizací přispívajících k lepšímu světu kolem nás, tak z politiky, zejména té municipální. Oboje dokázal spojit, díky čemuž získal vynikající náhled pro problematiky rozvoje udržitelnosti norských měst.
Naši severní sousedé dávají zelené zelenou mnohem déle než čeští volení zástupci. Máme se co učit. Moc času však nemáme. O to cennější je to, že se máme kde inspirovat.
U české veřejnosti je zažitý pojem „smart cities“. Znalost je však spíše intuitivní. Co přesně si máme pod chytrým městem představit?
Je to město, které využívá technologie ke zlepšení kvality života obyvatel, k zefektivnění městské infrastruktury, řešení dopravních problémů, zvýšení bezpečnosti či například snížení energetické náročnosti.
V chytrém městě jsou implementovány různé informační a komunikační technologie, senzory a sběrná zařízení, která monitorují a sbírají různá data. Ta jsou pak analyzována a využívána pro lepší plánování a rozhodování. Nicméně je také důležité brát v úvahu otázky soukromí a zabezpečení dat, které s sebou využívání těchto technologií a sběr dat přináší.
V Česku máme zatím pouze pilotní projekty, i samotná Praha má daleko k tomu, abychom ji mohli označit za „chytrou“. Přitom tento koncept má v sobě obrovské výhody. Mohl byste uvést příklady?
Představte si třeba inteligentní dopravní systémy, které monitorují dopravu a optimalizují světelné křižovatky. Zlepšuje se průjezdnost, snižuje se počet bouraček. Inteligentní parkovací systémy vám pomohou najít volné parkovací místo. Digitalizace energetiky minimalizuje spotřebu energie a snižuje emise skleníkových plynů. Chytrá města také často využívají digitální platformy, které umožňují obyvatelům přístup k veřejným službám a informacím.
Města jsou zodpovědná za čtyři pětiny celosvětových emisí skleníkových plynů a spotřeby energie.
V poslední době se stále více diskutuje o tom, že města by měla být nejen „chytrá“, ale především „udržitelná“. Jaký je mezi těmito pojmy rozdíl?
Chytrá města se zaměřují na sběr a analýzu dat, které pomáhají optimalizovat provoz a poskytovat lepší služby obyvatelům, tzv. udržitelné město klade důraz na dlouhodobou životaschopnost a zdraví města a jeho obyvatel. Snaží se zlepšovat život obyvatel tím, že minimalizuje dopady na životní prostředí. To zahrnuje snižování emisí skleníkových plynů, efektivní využívání energie, podporu veřejné dopravy, ochranu přírodních zdrojů, podporu sociální rovnosti nebo účast občanů na rozhodování.
Samozřejmě to vše úzce souvisí i s využitím dat a technologií, takže se tyto dva koncepty překrývají a v praxi se mohou zaměnit. Ale udržitelné město jde dál, technologie jsou jen jedním z nástrojů jak dosáhnout požadovaných cílů.
Proč je udržitelnost měst tak důležitá?
Vezměte si, že města jsou zodpovědná za čtyři pětiny celosvětových emisí skleníkových plynů a spotřeby energie. A tento podíl stále narůstá, protože do aglomerací se stěhuje stále více a více lidí. Když snížíte ekologickou stopu měst, pomůžete celé planetě.
A samozřejmě i lidem se bude žít lépe – nebudou se dusit špinavým vzduchem, budou pít kvalitnější vodu, nebudou tolik vystaveni hluku a světelnému smogu. Udržitelná města také podporují zdravý životní styl, například prostřednictvím podpory cyklistiky a chůze. Víte, kolik se ušetří za zdravotní péči?
Takže udržitelnost vede k úsporám?
Má velké ekonomické dopady, kromě úspor na zdravotní péči (smích). Město se snaží využívat své zdroje efektivně, podporuje hospodářský růst, a to nejen prostřednictvím tradičního podnikání, lokálních výrobců, ale také prostřednictvím inovativních a udržitelných projektů. Tyto projekty často vytvářejí nové pracovní příležitosti a přinášejí do města příjmy.
Nevím, jak tady v Čechách, ale pro nás v Norsku je důležité, aby všichni obyvatelé měli přístup k dobré zdravotní péči, vzdělání, kultuře, a aby jejich bydlení bylo kvalitní. S tím vším udržitelné město počítá. Chce vytvářet příznivé prostředí pro všechny, podporuje participaci obyvatel na rozhodování, aby se zajistilo, že jsou brány v úvahu potřeby a zájmy všech skupin obyvatel.
Opravdu lze vyhovět všem? Jak to praxi probíhá?
Důležité je zapojit obyvatele do procesu rozhodování a plánování města. Když se má například něco nového stavět, zorganizujeme veřejná setkání, konzultační fóra, ankety… Prostě obyvatelům umožníme vyjádřit své názory. Zkrátka, ještě než se dané opatření zavede, je potřeba ptát se těch, kterých se to týká, na jejich názor. Co očekáváte, jaké jsou vaše potřeby? Veřejný sektor by tu měl být pro lidi a ne naopak.
A také je nesmírně důležité poskytnout dostatek informací. Vysvětlíme jim, co daný projekt přinese, jeho cíle, výhody, ale i nevýhody. Nesmíte poskytovat zavádějící informace, nic zamlčet.
Předpokládám, že stejně důležité je získat i zpětnou vazbu poté, co jsou dané změny implementovány…
Přesně tak. Bez toho to nejde. Je důležité monitorovat pokrok a zhodnotit, zda jsou cíle dosaženy, a zda jsou plánovaná opatření efektivní. Obyvatelé by měli být informováni o pokroku a výsledcích a zapojeni do hodnocení.
Důležité je zapojit obyvatele do procesu rozhodování a plánování města.
Můžete uvést nějaké konkrétní příklady?
Třeba Trondheim, který má skvělou koncepci na dvanáct let. Město má rozsáhlou síť cyklostezek a pěších zón, velké množství parků, lesů a rekreačních oblastí, které jsou volně přístupné obyvatelům. Město podporuje místní farmáře, komunitní zahrady a urban farming, provozuje trhy s čerstvými potravinami.
Trondheim rozvíjí elektromobilitu, aktivně snaží snižovat emise skleníkových plynů a podporovat obnovitelné zdroje energie, například fotovoltaiku nebo má projekt na výrobu tepelné energie z odpadu, který je využíván pro vytápění města.
Zapojeni jsou všichni?
Ano, Trondheim je známý svým inovačním ekosystémem, kdy univerzita, průmysl a veřejný sektor velmi dobře spolupracují. Město podporuje vznik start-upů a inovačních projektů zaměřených na udržitelnost. A vzdělává. Obyvatelé jsou informováni o udržitelných praktikách a podporováni ke změně svých životních stylů.
V Česku mám pocit, že je při zavádění změn problém, že řada politiků myslí pouze v horizontu svého volebního období. Jak se městu Trondheim povedlo mít koncepce na dvanáct let?
To je v Norsku zákonná povinnost, municipality musí vytvářet dlouhodobé koncepce „Kommuneplany“. Tím je nejen zajištěn odpovědný a udržitelný rozvoj měst, ale protože do koncepce musíte zapojit všechny zúčastněné strany, výrazně to zvyšuje transparentnost procesu plánování a rozhodování.
Autor: Alena Burešová
