Pracovala přes deset let v Centru Paraple a ví, že pohyb je pro lidi na vozíku přímo vitální. A také se celou dobu potýkala s tím, že je ho málo a není dostupný. Jak fyzicky, tak finančně. Sylva Dundáčková se situaci rozhodla změnit a společně se svou kolegyní Lucií Königovou vypracovala komplexní plán, jak zpřístupnit jógu, nejvhodnější druh pohybu, úplně všem. Jedná se o první projekt svého druhu a podpořit ho můžete skrze charitativní server Donio.
Pět set korun ročně. To je finanční příspěvek státu pro lidi s pohybovým omezením na sportovní aktivity. Přitom právě pohyb je pro ně naprosto klíčový. Bez něho se jejich situace rapidně zhoršuje jak fyzicky, tak psychicky. Následkem je přibírání na váze, ještě horší mobilita, deprese a celková rezignace.
Sylva Dundáčková pracovala mnoho let s vozíčkáři v Centru Paraple a situaci se snažila svým působením změnit. Právě neziskové organizace jsou u nás totiž jedinými subjekty, které lidem na vozíku nějaký druh aktivit nabízí. Problém je však ten, že jsou ve velkých městech a pro lidi s omezenou mobilitou není vždy snadné se za pohybem a dalšími aktivitami dopravit.
Dlouholeté zkušenosti Dundáčková spojila s praxí své kolegyně Lucie Königové a vytvořila projekt, který má za cíl vytáhnout vozíčkáře z izolace a rezignace na život. Skrze charitativní server Donio pořádá sbírku na tvorbu knihy, video manuálů a centra „dobré karmy“, ve kterém se lidé s pohybovým omezením sami zapojí do šíření povědomí o tom, že úrazem život zdaleka nekončí.
Proč je pohyb pro vozíčkáře tak důležitý?
Těch aspektů je celá řada. To, že mám omezení v některé části páteře, ještě neznamená, že ostatní části těla se nepotřebují hýbat. Naopak. Potřebují být o to silnější, aby unesly celé tělo, nahradily svaly, které jsou nefunkční. Když tomu tak není, člověk se stává méně samostatný a závislý na svém okolí.
S absencí pohybu může dojít k váhovému příbytku, na vlastní kůži jsme se setkali s tím, že se vozíčkář nevejde do svého vozíku a může dojít ke vzniku otlačenin. Přitom pořízení vozíku, ať už mechanického či elektrického, není vůbec levná záležitost a pojišťovny poskytují příspěvek jednou za pět let.
To zní jako rezignace na život. Souvisí absence pohybu i s tím, že lidé zajídají smutek?
Ano, tohle jsou propojené nádoby. Lidé, kteří se nehýbou, se cítí hůře, a proto více jí, a když přibírají, mnohem obtížněji se hýbou. Je to začarovaný kruh.
Jak může v tomto pomoci jóga?
Kromě toho, že nabízí velmi zdravý a šetrný pohyb, jednotlivé asány jdou přizpůsobit tak, aby je mohl provádět téměř každý dle svých možností, harmonizuje i naši duši. Učí nás být propojen sám se sebou. Absence pohybu a přejídání se je právě spojeno s tím, že se člověk mentálně odpojí od svého těla, přestane ho vnímat. Proto je znovu důležité učit lidi to, aby si uměli zvědomit své tělo. Dechem, pohybem. Měli k němu respekt, ohled, lásku. Bez ohledu na to, že někdo má určité limity. Tím život nekončí.
Jak tě napadlo vytvořit projekt pro zpřístupnění jógy pro osoby se zdravotním postižením?
Za ty roky, kdy pracuji s vozíčkáři a dalšími lidmi s páteřní dysfunkcí, jsem vypozorovala, co v praxi chybí. Činnost center, jako je Paraple, je úžasná. Neziskové organizace jsou v terciální fázi nejstěžejnější, když se chce vozíčkář věnovat pohybu. Jsou doplněny o sportovní kluby a spolky. Mohla jsem pozorovat, jaké benefity lidem přináší, když přicházeli na skupiny jógy, které jsme v Parapleti pořádali.
Byla jsem nadšená. Rozhodla jsem se rozšířit si vzdělání a vystudovat kurzy jógy pro osoby se zdravotním postižením. A řekla jsem si, že udělám maximum pro to, aby z benefitů jógy mohlo profitovat co nejvíce lidí. Vezměte si, že lidé na vozíku mají většinou omezený příjem. Nemohou si proto v praxi dovolit platit za lekce a dojíždět do velkých měst, kde mají centra pobočky. Navíc jógová centra nejsou z velké většiny bezbariérová.
Kolem sebe jsem si vytvořila skupinu více než padesáti vozíčkářů, se kterými se pravidelně scházíme a cvičíme. Sami mě motivovali k tomu, abych jógu více zpřístupnila dalším. Že jim to v životě moc pomáhá a je škoda ty benefity co nejvíce nerozšířit.
Jak to tvůj projekt chce změnit?
Jednou z částí je kniha, která bude fungovat jako manuál pro všechny, kteří chtějí jógu praktikovat. Naleznou tam přesný popis pozic a zejména jejich jednotlivé modifikace podle aktuálních zdravotních možností. Každý si tam bude moct najít svou bezpečnou variantu. Naleznou tam popis pozic, díky kterým mohou ve svém těle objevovat, co jim dobře funguje. Nejde tedy o to udělat pozice správně, ale hledat takové nastavení, které sedne na míru. Dále chceme natáčet sérii video manuálů, s návodem a popisem.
Předpokládám, že cvičící budou právě lidé na vozíku.
Ano. Jsou do našeho projektu také zapojeni, chtějí pomoct. Předávat dál to dobré, co jim jóga do života přinesla. Jsem nadšená, když to vidím.
Jak budou dál do projektu zapojeni?
Budou pomáhat s administrativou, tvorbou webových stránek…
To zní skvěle. Držím palce, ať se celý projekt podaří.
Děkuji.
Autor: Alena Burešová
