Každý šestý Čech zažil fyzické násilí

Nedávnou kauzu, kdy český MMA zápasník Tadeáš „Mawar“ Růžička zbil na ulici bezbranného člověka, potvrzují aktuální data. Češi podle průzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva patří ve srovnání se zbytkem Evropy k těm, kteří se nejvíce potýkají s fyzickým násilím. V posledním roce bylo fyzicky napadeno 12 % mužů, což je nejvyšší podíl ve 29 sledovaných evropských zemích.

Další studie poukazují i na to, že v Česku posiluje takzvané předsudečné násilí vůči skupinám s menšinovou sexuální orientací či hendikepovaným. Situaci má pomoci novela trestního zákoníku, kterou připravuje Ministerstvo spravedlnosti ČR. Její finální podoba je však podle odborníků stále v nedohlednu. Vyplývá to z analýzy projektu datové žurnalistiky Evropa v datech.

Česko se potýká s vysokou mírou fyzického násilí. Během posledních pěti let se jeho obětí stalo 16 % Čechů, což je druhá nejvyšší hodnota ve 29 sledovaných evropských zemích. Vyplývá to z průzkumu Fundamental Rights Survey Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA). V EU se přitom s fyzickým napadením v posledních pěti letech průměrně setkalo „jen“ 9 % obyvatel. Česko tak tento průměr převyšuje téměř dvojnásobně.

„Oběťmi násilí bývají podle průzkumu častěji muži a data za Česko to jen potvrzují. V tuzemsku bylo totiž během posledního roku napadeno 12 % mužů. Jedná se přitom o nejvyšší podíl v Evropě vůbec,“ upozorňuje Milan Mařík, analytik Evropy v datech. Žen bylo v tomto období napadeno 7 % a i zde Česko evropské hodnoty převyšuje, konkrétně o dva procentní body.

Méně se s násilím setkávají i obyvatelé jižní Evropy a Balkánu. V posledním roce například fyzickému útoku čelila 2 % Italů či 1 % Malťanů. Vyšších hodnot naopak vedle České republiky dosahuje třeba Finsko, Estonsko či Francie. Za oběti fyzického násilí jsou považováni lidé, které někdo v posledních pěti letech udeřil pěstí, strčil do nich, škrtil je, tahal za vlasy nebo třeba kopal. Jedná se tudíž už o vážnější napadení.

V Česku přibývá předsudečné násilí

Stále častěji se Češi setkávají s tzv. předsudečným násilím, tedy s případy, kdy agresor zaútočí na základě stereotypu či předsudku týkajícího se nezaměnitelných osobnostních rysů oběti, jako jsou barva pleti, národnost, etnický původ, věk, víra, zdravotní postižení nebo sexuální orientace. Na předsudečné násilí v poslední době upozorňuje hned několik výzkumů. Národní ústav duševního zdraví zveřejnil výzkum Být LGBTQ+ v Česku 2022, z nějž vyplynulo, že 52 % Čechů považuje projevy agrese vůči komunitě LGBTQ+ za rozšířené. V roce 2018 byl přitom tento podíl o 12 procentních bodů nižší. Stejně tak narostl podíl lidí, podle kterých je rozšířené i otevřené násilí vůči těmto lidem.

Obětí předsudečného násilí se však může stát kdokoliv. „Struktura obětí předsudečného násilí se proměňuje spolu s tím, jak se vyvíjí společenské dění. Viděli jsme to s takzvanou uprchlickou krizí, kdy významně narostly útoky proti muslimům, migrantům a lidem, kteří hájili jejich práva. Viděli jsme to s útoky na lidi, kteří neodpovídají heterosexuálním a cisgenderovým normám. A vidíme to i dnes v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině, kdy se zvýšil počet předsudečných útoků vůči Rusům i Ukrajincům, včetně romských Ukrajinců,“ vysvětluje Václav Walach, analytik právnické organizace In IUSTITIA.

Úplně skryto často zůstává předsudečné násilí na lidech se zdravotním postižením. Podle výzkumu organizace In IUSTITIA se s ním přitom někdy během svého života setkalo 58 % lidí s postižením. Přímo fyzicky napadeno bylo aspoň jednou během svého života 20 % z nich. Policii toto jednání nahlásilo jen minimum napadených. Častým důvodem, proč se oběti neozvou, je, že nenávistné projevy berou jako normální část života.

20 % Čechů se stalo obětí domácího násilí

U fyzického napadení není výjimka, že oběť útočníka již zná. 27 % obětí uvedlo, že na ně zaútočil někdo cizí. Shodně 27 % napadených Čechů odpovědělo, že je napadl známý či kamarád, ve 14 % případů se dokonce jednalo o člena rodiny. Průzkum výzkumné agentury Ipsos pro iniciativu Pod svícnem odhalil, že se 20 % Čechů již někdy stalo obětí domácího násilí. 64 % z nich pak uvedlo, že se jednalo o fyzické násilí.

Fyzickými útočníky většinou bývají muži, konkrétně v 73 % případů. Ženy pak útočily v 10 % incidentů. V Evropě v tomto směru vyniká Polsko, kde byla ve 39 % případech fyzického násilí agresorem žena (nebo skupina žen), vysoký podíl útočnic připadá i na Irsko či Spojené království.

Kyberšikana přerůstá ve fyzické útoky

K fyzickému napadání často dochází eskalací útoků na internetu a sociálních sítích. „S kyberšikanou coby posílání agresivních či výhružných zpráv či komentování nebo sdílení ofenzivního obsahu o dané osobě se setkal každý desátý Čech. Její obětí se ale stávají především mladí lidé, například u lidí ve věku 16 až 29 let byl kyberšikaně během posledních pěti let vystaven každý třetí. Jedná se přitom o třetí nejvyšší hodnotu v EU,“ doplňuje Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile Czech Republic, který jako operátor bojuje proti nenávistným projevům online.

Jak uvádí vedoucí oddělení tisku Policie ČR Ondřej Moravčík, situace stran kyberšikany se dlouhodobě spíše zhoršuje. „Kybernetická kriminalita trvale roste a skutečně existují případy, kdy verbální agresivita prostřednictvím sociálních sítí přeroste ve fyzické napadení.“

Počet evidovaných případů násilí zůstává stabilní, oběti útoky často nehlásí

Podle Policie ČR se v posledních letech drží počet násilných případů, které musí řešit, na podobných hodnotách. „Z našich dat vyplývá, že počet případů násilné kriminality, tj. loupež, ublížení na zdraví, vydírání, omezování osobní svobody atp., byl v roce 2022 roven 13 180, v roce 2021 činil 11 958, v roce 2020 pak 12 247 a v roce 2019 13 606. Jinými slovy v kontextu posledních 5 let neevidujeme nárůst, a i přes zvýšený nápad trestné činnosti (obecná kriminalita celkem) v roce 2022 je násilná trestná činnost poměrně konstantní,“ říká Ondřej Moravčík z Policie ČR. Dodává však, že tato čísla vychází z počtu případů, kdy došlo k zahájení úkonů trestního řízení. Do statistik se tak na rozdíl od trestných činů nepropíší přestupková řízení.

Čísla Policie ČR zkresluje i to, že většina napadených incident nikomu nenahlásí. V Česku se na policii oběti násilí během posledních pěti let obrátily jen ve 12 % případů. Ve 4 % pak vyhledaly pomoc u jiné instituce či organizace. Napadení tak může být ve skutečnosti mnohem více.

Novela trestního zákoníku je v nedohlednu

Největší problém v identifikaci a boji proti předsudečnému násilí tkví v jeho nedostatečném ukotvení v trestním zákoníku. Zatímco některé skupiny obyvatelstva totiž zákon před tímto způsobem agrese částečně chrání, jiné se v jeho statistikách ani neobjevují. Situaci má pomoci novela trestního zákoníku, která je však zatím pouze ve fázi příprav. „Poslední informace máme takové, že novela trestního zákoníku je stále v nedohlednu,“ vysvětluje Václav Walach z In IUSTITIA.

„Nadále trvá stav, kdy je různým společenským skupinám poskytována různá míra ochrany před předsudečným násilím, což lze vnímat jako diskriminační. Hlavní problém spočívá v tom, že trestní zákoník explicitně nerozeznává některé charakteristiky, pro které se lidé stávají obětí předsudečné trestné činnosti, jako kvalifikovanou skutkovou podstatu. Typicky jde o sexuální orientaci, genderovou identitu, zdravotní stav, zdravotní postižení, ale i třeba věk. Pokud je například někomu ublíženo na zdraví proto, že je gay, není zde možné zvýšit trestní sazbu tak, jako tomu je třeba u trestných činů motivovaných politickým přesvědčením,“ doplňuje analytik.

Podle advokátky Petry Naskosové je potřeba předsudečné násilí přijmout jako společenské téma, o kterém se bude vést veřejná debata. „Společnost by se měla jasně vymezovat proti předsudečným útokům jednoznačně se stavět za jejich oběti – ubezpečovat je, že nejsou neviditelní, že společnost chce tyto incidenty řešit a chce těmto obětem pomoci. Vedle toho je nezbytně nutné vzdělávat všechny subjekty orgánů činných v trestním řízení ve specifikách předsudečného násilí a ve specifickém přístupu k jeho obětem. V neposlední řadě je pak důležité, aby se usnadnil přístup obětí ke službám (sociálním, právním, psychologickým), které jim pomohou hájit svá práva a naplnit své potřeby,“ nastiňuje potřebná opatření advokátka.