Dva roky příprav a více než 2 miliony korun. Český zpěvák přibližuje cestu do Carnegie Hall

Jazzový a swingový zpěvák Jan Smigmator si letos splnil velký sen – jako první Čech měl sólo koncert před takřka vyprodaným sálem slavné newyorské Carnegie Hall. „Koncert měl neuvěřitelnou atmosféru. Měl jsem pocit, že po každé dozpívané písničce byl aplaus publika takový, jako kdyby český hokejový národní tým dal gól na mistrovství světa,“ říká v rozhovoru pro Focuson. Jak těžké je dostat se do amerického hudebního svatostánku? Co obnáší koncertování v Americe? A jaké má další plány?

Přestože dělá Velký americký zpěvník, muziku, která pochází z USA, jazz a swing, Ameriku poprvé navštívil až v roce 2018. „Vyjel jsem tam v rámci představení svého alba, které jsme natočili s Mitchem Winehousem, otcem zpěvačky Amy Winehouse u příležitosti sto dvacátého výročí narození skladatele George Gershwina. Sešlo se to s oslavami sto let republiky, takže jsem album v rámci oslav vyvezl do Chicaga. To tedy bylo první město, které jsem navštívil v USA,“ přibližuje Smigmator svoje první setkání s Amerikou.

„Pak se to nějak zintenzivnilo a ve chvíli, kdy jsem v roce 2019 poprvé zavítal do New Yorku, věděl jsem, že tohle město je přesně to ono, co potřebuji ke svému životu,“ pokračuje Smigmator. „Jenom za poslední rok jsem byl v New Yorku asi šestkrát. S mojí ženou, se kterou spolupracuji, jsme se totiž rozhodli pro zásadní hudební krok a začali jsme plánovat koncert v Carnegie Hall,“ uvádí.

Slavná koncertní síň na Sedmé avenue v New Yorku má tři koncertní sály. „Sál Zankel Hall má kapacitu 600 míst a je nejmodernější. Využívá se pro jazzové nebo popové koncerty a ten jsme si vybrali i my. Má naprosto dokonalou akustiku, je tam fantastický klavír a super zvuk,“ vyzdvihuje Smigmator.

Čeští fanoušci letěli na koncert přes půl světa

Vystupovat v newyorském hudebním svatostánku chtějí podle něj snad úplně všichni umělci na světě. „Ve chvíli, kdy tam vystoupíte, máte ve svém uměleckém životopise tak silný zářez, že vám to už nikdo nikdy nevezme a je to samozřejmě skvělá reference,“ říká Smigmator. 

V New Yorku ale panuje velká konkurence a prosadit se je velmi složité. „My jsme zvolili několik cest. Oslovili jsme české fanoušky, o kterých víme, že za mnou půjdou na konec světa, a těch přiletělo do New Yorku asi 240. Přišla i řada Čechů, kteří žijí v Americe a samozřejmě dorazili Američané, kteří šli na koncertní titul. Neznámé jméno, zpěvák z ČR, v doprovodu renomovaných amerických jazzmanů, ovšem s programem, který avizoval, že ten český kluk bude zpívat americkou jazzovou klasiku. Šli tam ze zájmu a obětovali 50 až 70 dolarů za to, že vlastně neví, co čekat. Ale ve finále mě potěšilo, že právě Američané rozjížděli standing ovation,“ vzpomíná Smigmator na svůj americký koncert.

„Koncert měl neuvěřitelnou atmosféru. Měl jsem pocit, že po každé dozpívané písničce byl aplaus publika takový, jako kdyby český hokejový národní tým dal gól na mistrovství světa,“ říká.

Příprava koncertu zabrala dva roky

Kdo koncert v Carnegie Hall, nestihl, nemusí smutnit. Jeho záznam vyjde na lpíčkách, CD i online. „Křtít ho budeme v pořadu 7 pádů Honzy Dědka a na několika dalších koncertech. Poté s ním půjdeme na trh a budeme nabízet koncertní program na festivaly u nás i v zahraničí,“ nastiňuje Smigmator své další plány.

„Můžeme navázat na česko-americkou spolupráci, protože jsem měl za zády muzikanty, absolutní extraligu americké hudební scény – část doprovodné kapely Tonyho Bennetta a jednu z největších legend jazzové historie, saxofonistu Scotta Hamiltona. Všechny je to velmi bavilo a kladli mi na srdce, že jakmile bude další příležitost, jsou připraveni se mnou hrát. Je to pro mě takové potvrzení, že to, co jsem doposud dělal, jsem dělal dobře,“ svěřuje se.

Samotná příprava koncertu zabrala podle Smigmatora přibližně dva roky. „Tři čtvrtě roku trvalo jednání s vedením Carnegie Hall o tom, jestli nám umožní pronajmout si sál. Museli jsme naposílat spoustu referencí, nahrávek z minulosti i současnosti a doporučující dopis. Chtějí vědět maximum o umělci, kterého tam pustí,“ poodkrývá Smigmator, co předchází samotnému vystoupení v Carnegie Hall. 

Platí se za všechno

Po tři čtvrtě roce přišla souhlasná reakce. Tím to ale podle Smigmatora vše teprve začalo. „Museli jsme začít shánět podporu, protože i když byl sál z devadesáti procent vyprodaný, nebylo reálné to celé ufinancovat,“ říká. 

„Musíte mít pracovní vízum, které není vůbec jednoduché získat. Potřeboval jsem ho nejen já, ale také moje žena, pianista a hráč na hammondovy varhany. New York je jedno z nejdražších měst na světě a platí se za všechno, od samotného nájmu, přes honoráře zvukařů, osvětlovačů, lidí v zákulisí, bedňáků na scéně po vylepení plakátů. Cesta do Ameriky se tak velmi prodraží,“ dodává.

Do už uzavřeného rozpočtu pak ještě přibyly vícenáklady. Jak se totiž ukázalo, někteří hudebníci byli členové odborů, které přišly s vlastní smlouvou. „Musíte platit další peníze nad rámec jejich běžného honoráře, musíte platit za zkoušku, musíte platit za to, že se koncert bude natáčet,“ vysvětluje Smigmator.

Ve finále tak účet za koncert přesáhl sto tisíc dolarů (přes dva miliony korun), který českému umělci pomohlo pokrýt i několik jeho dlouhodobých podporovatelů-mecenášů. „Na takhle velkém koncertu v New Yorku, myslím, nevydělá nikdo nikdy ani dolar. Vydělal jsem na tom ale renomé,“ říká Smigmator.

Zákaz vstupu do USA na 99 let

Koncert v Carnegie Hall mu pomohl se více zviditelnit a plánuje s tím pracovat dál, sám ale přiznává, že je to „běh na dlouhou trať“. Smigmator by se chtěl také více rozkročit přes Atlantik a do Ameriky jezdit častěji. „Cítím, že každá další americká zkušenost mě posouvá o stupínek dál,“ uvádí.

V dohledné době chystá Smigmator vydání alba a usiluje o získání dlouhodobého pracovního víza do Spojených států, aby tam mohl jezdit koncertovat.  „Bez pracovního povolení můžete dostat zákaz vstupu na 99 let,“ říká.