Ruská invaze na Ukrajinu, která začala před 18 měsíci, způsobila Evropě energetický šok. S očekávaným snížením dodávek ruského plynu se objevily obavy, že evropská energetická infrastruktura nezvládne zimu 2022-2023, což způsobí kolaps ekonomik, píše server The Conservation.
Německo, Itálie, Česko a další země závislé na plynu se zbavily závislosti na Rusku, aniž by došlo k většímu nedostatku elektřiny. Od té doby se objevily další dobré zprávy. Ceny energií v roce 2023 postupně klesaly, zatímco zásoby plynu v Evropě dosáhly 90 % kapacity tři měsíce před listopadovým cílem a v září by mohly dosáhnout dokonce 100 %.
Podle politiků, jako je německý ministr energetiky Robert Habeck, je to nejhorší z energetické krize za námi. Podle serveru The Conservation je ale na takovou jistotu ještě trochu brzy.
Zranitelná místa? Třeba LNG
Podíl dovozu plynu z Ruska do EU klesl od začátku roku 2022 do začátku roku 2023 z 39 % na pouhých 17 %. Aby se EU s touto změnou vyrovnala, stala se mnohem závislejší na dodávkách zkapalněného zemního plynu (LNG) než dříve.
Celkový podíl LNG na dovozu plynu do EU vzrostl z 19 % v roce 2021 na přibližně 39 % v roce 2022, a to v souvislosti s rychlou modernizací infrastruktury, jejímž cílem je zvýšit kapacitu LNG o třetinu v letech 2021-2024. (13 % dovozu LNG do EU ve skutečnosti stále pochází z Ruska, jehož dodávky se po invazi rovněž výrazně zvýšily).
Nárůst dovozu LNG způsobil, že evropské země jsou zranitelné vůči volatilitě na tomto trhu – zejména proto, že 70 % tohoto dovozu se nakupuje v krátkém časovém období, a nikoli pomocí dlouhodobých kontraktů indexovaných na ropu, které převládají v Asii.
Například v posledních týdnech jsme byli svědky toho, jak evropská referenční cena plynu míří vzhůru kvůli obavám ze stávek v australských závodech na výrobu LNG. To ukazuje, že dodávky zůstávají omezené a že na našem vysoce propojeném světovém trhu existuje mnoho potenciálních narušení.
Aby Evropská komise synchronizovala poptávku po LNG, zavedla iniciativy, jako je energetická platforma EU, což je IT platforma, která dodavatelským společnostem v členských státech usnadňuje společný nákup tohoto paliva. Není však jisté, jakou úroveň dodávek bude možné prostřednictvím tohoto nástroje zajistit, protože zatím není vyzkoušen. Odvětví se navíc obává, že by se tento druh státních zásahů mohl vymstít a narušit fungování trhu.
Plyn z Norska není finálním řešením
Pokud jde o plyn dodávaný plynovody, Norsko předstihlo Rusko a stalo se hlavním evropským dodavatelem, který na začátku roku 2023 zajišťoval 46 % potřeby (oproti 38 % o rok dříve). A to výrazně zatěžuje norskou plynovou infrastrukturu. V květnu a červnu způsobily opožděné údržbové práce pomalé toky, které zvýšily ceny, což opět ukazuje, jak napjatý je v současnosti evropský trh. Prodloužení údržbových prací v Norsku, které povede k dalším překážkám, se zdá být do budoucna jednoznačně reálné.
Mezitím se stále očekává, že EU bude muset v letošním roce nakoupit z Ruska přibližně 22 miliard metrů krychlových (m3 ) plynu. To odpovídá přibližně 11 % veškerého plynu, který blok v roce 2022 využije prostřednictvím plynovodů. Velká část přichází přes Ukrajinu a vzhledem k tomu, že současná rusko-ukrajinská tranzitní dohoda nebude po vypršení v roce 2024 pravděpodobně obnovena, je tato dodavatelská trasa ohrožena.
Ne všechny státy se snaží snížit spotřebu – třeba Polsko nebo Bulharsko
V rámci odklonu od Ruska se EU podařilo podle Mezinárodní energetické agentury snížit spotřebu plynu v roce 2022 o 13 % (oproti cílové hodnotě 15 %). V následujících měsících se válkou unaveným státům EU na této frontě nemusí dařit.
Pouze 14 z 27 členů EU zavedlo povinnou politiku snižování spotřeby energie, zatímco východní státy jako Polsko, Rumunsko a Bulharsko se o snížení spotřeby příliš nepostaraly. Pokud by tuto zimu nastal v kontinentální Evropě fyzický nedostatek plynu, mohlo by to zpochybnit výzvy k solidaritě.
Co by pomohlo Evropě? Mírnější zima další dva až tři roky
Krutá realita je taková, že pokud se Evropa chce vyhnout výraznému nárůstu cen plynu, bude muset ještě nejméně dvě nebo tři zimy doufat v mírné počasí na severní polokouli bez výrazného přerušení globálních dodávek LNG.
I za současného stavu zůstávají evropské ceny plynu přibližně o 50 % vyšší než jejich dlouhodobý průměr před invazí, což poškozuje domácnosti i podniky. To je zvláště důležité pro Německo, průmyslovou velmoc EU, s jeho energeticky náročným automobilovým a chemickým průmyslem. Rostou obavy, že pokračující vysoké ceny energií by mohly posílit trend deindustrializace, protože energeticky náročná odvětví se přesunou jinam.
Cena plynu by se měla ustálit
Dobrou zprávou je, že tlak na plyn by měl od poloviny dvacátých let přinejmenším polevit. V USA a Kataru budou spuštěny významné nové dodávky LNG a trh se znovu vyrovná. Také evropská poptávka po plynu by se měla výrazně snížit – podle plánu na snížení spotřeby energie o 40 % do roku 2030.
Dokonce se hovoří o přebytku dodávek do konce desetiletí, a to v závislosti na zrychleném zavádění obnovitelných zdrojů energie v Evropě a spuštění nové generace jaderných elektráren. To by definitivně výrazně snížilo potřebu Evropy dovážet plyn, ale stane se tak pouze v případě, že bude blok účinně koordinovat svou činnost.
Viděli jsme, čeho lze dosáhnout v měsících po invazi, kdy Francie dodávala plyn Německu, aby pomohla snížit jeho závislost na Rusku, a později Německo dodávalo více elektřiny francouzským městům, aby pomohlo s výpadky způsobenými údržbou jaderných reaktorů.
Dekarbonizace – ano, nebo ne?
Výzvou je zaujmout stejný přístup k dekarbonizaci. Zatímco se Francie snaží získat podporu pro modernizaci jaderné energetiky doma i jinde v Evropě, naráží na odpor takových skupin, jako je skupina „Přátelé obnovitelných zdrojů“ vedená Německem, která prosazuje budování pouze obnovitelných zdrojů energie. Takovéto rozpory se mohou ukázat jako vážná překážka v dosažení rychlejší energetické transformace od fosilních paliv.
Ačkoli se tedy Evropě podařilo odklonit se od ruských plynovodů, bude i nadále vystavena nestálosti světových trhů s plynem, pokud v příštích letech výrazně nesníží svou poptávku po plynu.
Autor: Jiří Böhm
