Slovensku hrozí maďarský scénář, mladí ze země masivně odchází, říká politolog

Na Slovensku vrcholí vyhrocená předvolební kampaň. Už v sobotu voliči rozhodnou o nové podobě Národné rady a vlády. Kdo má nejblíž k vítězství? Jaké varovné signály se objevují ve slovenské společnosti? A co říká na volání po obnovení Československa? To a mnohé další jsme probrali s politologem z vysoké školy Ambis Mariánem Sekerákem.

Slovensko čekají možná nejdůležitější volby posledního čtvrtstoletí. „Říká se to a mnozí srovnávají tyto nadcházející volby s těmi, které byly v roce 1998. Tehdy ještě zvítězil Vladimír Mečiar se svým Hnutím za demokratické Slovensko, ale vládu nakonec sestavoval Mikuláš Dzurinda, kterému se povedlo složit vládu tak, že byla středopravá, reformní a stabilní. A učinila kroky, které pomohly dovést Slovensko do Evropské unie a Severoatlantické aliance,“ říká Sekerák.

Žádná ze stran a hnutí, které mají šanci dostat se do parlamentu, sice otevřeně neříkají, že by v případě svého vítězství vyvedly Slovensko z EU a NATO, jsou ale k těmto strukturám velmi kritické. 

„Například hnutí Republika má ve svém programu, že by iniciovalo referendum o vystoupení z NATO v případě, že by tam měla vstoupit Ukrajina. Podobné podmínky nebo chození kolem horké kaše jsou poměrně patrné. A třeba SMER – sociálna demokracia, která dlouhodobě vévodí průzkumům, otevřeně nedeklaruje, že by iniciovala vystoupení z EU nebo NATO. Vyjadřuje se ale značně kriticky a na celý konflikt i napadení Ukrajiny Ruskem má svou vlastní interpretaci, která víceméně konvenuje narativům, jež přicházejí z Ruské federace,“ komentuje situaci Sekerák.

SMER nemá vítězství jisté

SMER – sociálna demokracia vévodí předvolebním průzkumům už několik měsíců, podle Sekeráka ale její vítězství nijak jisté není. „Je tu jistá šance, že by ji mohla přeskočit strana Progresívne Slovensko, která je v průzkumech dlouhodobě druhá,“ upozorňuje politolog. „Myslím si, že ve straně SMER jsou si toho ohrožení velmi dobře vědomi a přizpůsobili tomu i předvolební rétoriku a intenzitu útoků, ať už na Progresívne Slovensko, nebo dokonce na prezidentku Čaputovou. Ta sice nemá žádnou stranickou funkci, protože je hlavou státu, ale v minulosti v Progresívném Slovensku byla a strana SMER ji dlouhodobě vnímá jako osobu, vůči které má pocit a potřebu se vyhraňovat velmi radikálním až agresivním způsobem,“ dodává. 

Na třetím místě je aktuálně Hlas – sociálna demokracia bývalého premiéra Petera Pellegriniho, podle Sekeráka se ale nezdá, že by tato strana mohla promluvit do souboje o prvenství ve volbách.

Vládnutí ve stylu Orbána

Spíše než příklon k Rusku vidí Sekerák jako reálnou hrozbu to, že by se Slovensko mohlo vydat po vzoru Maďarska a Viktora Orbána cestou neliberální demokracie. 

„To znamená usurpace státních orgánů a v podstatě prolínání strany se státem, účelová úprava ústavy a volebních zákonů nebo zasahování do působení Ústavního soudu, omezování nevládních organizací, omezování a limitování médií, preferování určitých médií nebo státních médií, které se stávají postupně médii provládními, nebo zasahování do akademických svobod vysokých škol. To jsou kroky, které dlouhodobě pozorujeme v Maďarsku a třeba Robert Fico se v rozhovorech otevřeně vyjádřil, že se tímto cítí být inspirován a že by rád vládl tímto způsobem, podle Orbána,“ říká Sekerák.

SMER jako hnutí ANO

Mezi voličské jádro SMERu patří podobně jako v případě hnutí ANO senioři a důchodci. Radikální rétoriku, kterou se strana prezentuje v kampani, připisuje Sekerák mj. snaze získat také radikální voliče extremistických stran. 

„To je mimochodem i důvod, proč velmi výrazně poklesli kotlebovci – kromě toho, že měli vlastní interní problémy a rozpadli se. V posledních týdnech klesá i hnutí Republika, které se odčlenilo od kotlebovců, a je dost možné, že SMER úspěšně vysaje voliče i Slovenské národní strany, která dlouhodobě osciluje kolem 5 % nezbytných pro vstup do parlamentu,“ uvádí Sekerák.

Agresivita a nevraživost ve společnosti roste

Nedávno média a sociální sítě oběhly záběry rvačky mezi bývalým premiérem Igorem Matovičem a bývalým ministrem vnitra Robertem Kaliňákem. Podle Sekeráka není určitá míra agrese, která se začíná objevovat ve slovenské politice, ojedinělá záležitost. „Na druhou stranu jsou tady mnohem závažnější události a okolnosti, které jsou jistými varovnými signály o tom, kam celá společnost směřuje a jak se vyvíjejí společenské nálady,“ říká politolog a poukazuje na loňskou vraždu dvou mladých lidí, kteří byli před nočním klubem v Bratislavě zavražděni jenom proto, že měli jinou sexuální orientaci.

„A to jsou ty nálady, které podněcují nebo napomáhají podněcovat i mnozí politikové. Nálady, které jsou vysloveně nepřátelské vůči sexuálním menšinám a vůči všem těm, kteří vyznávají hodnoty liberální demokracie či liberalismu jako takového, nebo kteří souzní se současným a dlouhodobým euroatlantickým ukotvením Slovenské republiky a podobně. Tato míra nevraživosti a rozhodně také agresivity je přítomná a bohužel, zdá se, roste, a to je zejména to, co by nás mělo kromě jiných politických aspektů znepokojovat, protože jedna věc jsou politické okolnosti, druhá věc je společenská atmosféra,“ upozorňuje Sekerák.

Pozor na varovné signály

Česká média věnují slovenským volbám poměrně velký prostor, což Sekeráka příjemně překvapilo. „Politologové a politoložky se mohou na těchto tématech opravdu vyřádit. Na druhou stranu to možná signalizuje, že je ve vzduchu něco skutečně závažného. Může to předesílat signály a nějaký vývoj, který se za nějakou dobu může objevit i v České republice,“ míní Sekerák.

Určité autokratické nebo iliberální tendence podle něj už můžeme dnes vidět v Polsku, kde je u moci strana Právo a spravedlnost, stejně jako v Maďarsku Viktora Orbána. Výjimkou není ani Rakousko, kde některé politické osobnosti otevřeně deklarovaly pozitivní příklon k Rusku.  „To jsou myslím varovné signály, které jsou důležité i pro Českou republiku a možná by ji měly varovat před nějakým podobným vývojem,“ uvádí Sekerák.

Exodus mladých ze Slovenska

Data ukazují, že ze Slovenska v posledních letech odcházejí za prací nebo za studiem poměrně masivně zejména mladí lidé, kteří se usazují nejen v Česku, ale míří i do dalších zemí, kde je významná slovenská diaspora, třeba do Velké Británie, Irska nebo Spojených států amerických. „Následně tam zůstávají a vytvářejí hodnoty, což je samozřejmě velké negativum pro dlouhodobý i střednědobý vývoj Slovenska,“ upozorňuje Sekerák. 

Dočasná úřednická vláda, která je teď na Slovensku, si to uvědomuje a jako jednu z priorit si vytyčila přesvědčování lidí, zejména těch mladých, aby neodcházeli ze Slovenska, nebo aby se vrátili zpátky. 

„Snaží se jim dávat nějaké pobídky nebo je přesvědčovat kampaní, že to má smysl a že by měli mít na Slovensku uplatnění a možnost rozvíjet svou budoucnost. Otázka je, jestli tyto nabídky nebo tento typ kampaně nezůstane oslyšen, protože zatím nevidím konkrétní hmatatelné pobídky nebo incentivy, které by mohly lidi mladší nebo střední generace reálně přesvědčit, aby se vrátili nebo zůstali na Slovensku, zvláště pokud vývoj i společenská situace bude nadále dramatická, nebo dokonce v agresivním módu, v jakém se teď bohužel momentálně nese i kvůli některým politikům,“ vysvětluje Sekerák.

Nostalgie po Československu

V určitých sociálních skupinách se začala objevovat nostalgie po Československu a volání po opětovném spojení Česka a Slovenska v jeden stát, podle Sekeráka je ale zcela iluzorní něco takového očekávat. 

„Odmítám naskakovat na narativ, že by to bylo lepší a výhodnější. Jako bychom zapomněli, proč ten vývoj dějin šel takovým způsobem, jakým šel. Myslím si, že obě země jsou momentálně při všech nedostatcích a limitech úspěšnými a progresivně se rozvíjejícími členy Severoatlantické aliance, Evropské unie nebo OECD a dalších organizací. A ta vzájemná spolupráce, až na některé výjimky a drobná uklouznutí v nedávné době, je opravdu velice, velice dobrá až nadstandardní ve srovnání s mnoha dalšími zeměmi,“ uzavírá Sekerák.