Největší světové ekonomiky se nacházejí v rozkolu, jaký už dlouho nepamatujeme. A jejich představitelé těžko hledají společnou řeč. Co z toho můžeme vyvozovat, se pokusili pojmenovat na webu INSEAD Knowledge.
Geoekonomické soupeření mezi Spojenými státy a Čínou se vyostřuje. Konflikt na Ukrajině odstartoval nejnebezpečnější geopolitickou konfrontaci od konce druhé světové války. A stále přetrvávají následky pandemie koronaviru, války o čipy a narušení globálních dodavatelských řetězců. Státy se v jejich důsledku tím pádem uchylují k protekcionistickým hospodářským politikám.
Na druhou stranu některé bloky naopak posilují. Nové členy nabírá například skupina BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika). Dohromady tyto hlavní rozvíjející se státy už nyní obsáhnou významnou část světové populace a ekonomické síly. Nedávné rozhodnutí přijmout Saúdskou Arábii, Írán, Etiopii, Egypt, Argentinu a Spojené arabské emiráty signalizuje ambice přetvářet směr globalizace.
Globalizaci podmiňuje vzájemná shoda
V roce 2008 přišel politolog Larry Diamond s termínem „demokratická recese“. Chtěl tím upozornit na úpadek demokracií a opětovný nástup autoritářských režimů. Dnes si klademe otázku, zda se podobný trend neprojevuje i v oblasti obchodních toků, investic a znalostí. Mohli bychom tedy zažívat něco jako „globalizační recesi“?
V globalizaci je nepřímo obsažena potřeba shody. S rostoucí ekonomickou výměnou také podporuje vzájemnou propojenost a pocit sdílené zkušenosti ve světě. Zdá se však, že tyto hnací síly globalizace byly v posledních několika letech pod kontrolou tzv. globalizace hodnot. To souvisí s představou převládající v 90. letech 20. století, že principy tržního hospodářství a zastupitelské demokracie jsou nejlepšími parametry pro uspořádání společností.
Bohužel v dnešním světě existuje velký deficit spolupráce. Navíc jsme konfrontováni s různými konflikty a napětími, které se odehrávají na více frontách či „platformách“. Patří mezi ně otázky, jako je kyberkriminalita a terorismus. Ale také rozšířená kritika západního světa a jeho liberálních politických a ekonomických systémů.
USA hrají více na sebe
Momentálně to také vypadá, že se USA více soustředí na domácí otázky a méně se prosazují jako přední globální zastánce demokracie a volného trhu. Nedávné výroky Jakea Sullivana, poradce pro národní bezpečnost USA, naznačují posun k nové ekonomické doktríně, která se vyznačuje protekcionismem a rozsáhlými dotacemi v různých odvětvích. Takový odklon USA od globalizace má dalekosáhlé důsledky, na které Evropa, Japonsko a Čína reagují stejnou měrou.
Z geoekonomického hlediska svět také zažívá zpomalení regionální integrace a posilování národního státu jako hlavního hráče v globálních ekonomických záležitostech. To sice nutně neznamená návrat k extrémnímu nacionalismu, ale naznačuje to, že národy dávají přednost svým individuálním zájmům a programům. Některé země navíc mohou usilovat o obnovení tradičního rozdělení na Sever a Jih.
Vzhledem k tomu, že ve světě existuje tolik nesouladu, klademe si otázku, jak dlouho může tato globalizační recese trvat. Je potřeba zvážit několik bodů: především se mění kupní síla a relativní ekonomický vliv různých zemí, ale také dochází k přesměrování globálních hodnotových řetězců.
Tratí na tom skoro všichni
Na první pohled bychom si mohli myslet, že globalizační recese a návrat ke staré ekonomické hierarchii Sever–Jih je možná na místě. Ve skutečnosti bude výkonnost v příštích letech posuzována méně podle toho, co jsme kdysi označovali jako „vyspělé“ nebo „rozvíjející se“ ekonomiky, a více podle schopnosti země reagovat konkurenceschopně na novou kapitolu globalizace.
Globalizační recese a přijetí ekonomického izolacionismu poškodily všechny národy. Jakkoli tyto trendy mohou vést ke stagnaci v rozvíjejících se ekonomikách, totéž platí i pro vyspělé ekonomiky, které se schovávají za protekcionistické bariéry, nedávají přednost inovacím a vyžívají se v nákladných a špatně řízených sociálních státech.
Autor: Petr Pláteník