Do Česka teče až polovina plynu z Ruska. A může ještě víc, říká ekonom

Opět se k nám ve velkém dováží ruským plyn a naše závislost na ropě z Ruska v poslední době ještě vzrostla. O energetické politice vlády, složité situaci ve středoevropském regionu a nejistém budoucím vývoji jsme si povídali s Lukášem Kovandou, hlavním ekonomem Trinity Bank.

Do České republiky opět proudí ruský plyn. Ministr Síkela se ale nechal slyšet, že jde zhruba jen asi o jedno procento celkového objemu. „Pan ministr to rozpočítal na celý rok,“ uvádí věci na pravou míru Kovanda. „Vzal celkový dovoz ruského plynu od ledna do října a skutečně v tomto období k nám prakticky vůbec žádný ruský plyn netekl. Když se ale podíváme na měsíce říjen a listopad (za listopad ještě teda nemáme úplná data), tak ruský plyn může tvořit kolem 40, možná dokonce až 50 procent celkového objemu.“

V návaznosti na to se nabízí otázka: Bude se ten objem ještě zvyšovat? „Vláda i ministerstvo průmyslu přesvědčovaly veřejnost, že už neodebíráme ani kubík ruského plynu. To ovšem není pravda, ruský plyn sice nedováží vláda, ale obchodníci ano,“ vysvětluje Kovanda. „Měli říct to, co říkají nyní, tj. že jsou to obchodníci, kdo dováží ruský plyn. A protože na něj není uvaleno embargo, mohou kdykoliv zase s dovozem začít. To by bylo férové,“ má jasno Kovanda. Podle něj se z celé věci stalo politikum a „velikášské výroky“ vlády jsou spíše kontraproduktivní.

Od ruské ropy se tak snadno neodstřihneme

Když byla řeč o ruském plynu, musíme se zeptat i na ropu. V jejím případě je podle Kovandy situace mnohem horší, závislost České republiky na dovozu z Ruska je totiž stále vysoká. „Když se podíváme na čísla Českého statistického úřadu za první tři čtvrtletí letošního roku, objem dovezené ruské ropy je nejvyšší od roku 2010. A nedaří se nám zatím tuto závislost snižovat,“ popisuje situaci hlavní ekonom Trinity Bank. „Tím nechci říct, že vláda nic nedělá,“ přiznává férově Kovanda „Dojednala rozšíření kapacity Transalpinského ropovodu, který povede ropu z italského přístavu Terst přes Alpy do Bavorska a pak přes další ropovody do České republiky. Samozřejmě ale něco takového nejde zbudovat hned, počkáme si do roku 2025.“

Podle hlavního ekonoma Trinity Bank „nikdo ani nečekal, že se od ruské ropy odstřihneme rychle“. „Ve hře je nyní také, že se máme 5. prosince zapojit do embarga na ruské ropné produkty – to může vyvolat další otřesy na českém trhu s pohonnými hmotami, třeba i přechodné navýšení cen,“ poukazuje na možný nepříznivý vývoj Kovanda. A není sám, podobně to vidí třeba i generální ředitel Slovnaftu.

„Česká republika podle něj nemusí být dostatečně zásobená a připravená na případný nedostatek nebo nižší přísun ropných produktů,“ objasňuje slova slovenského byznysmena český ekonom. „Před něčím podobným varuje i Česká petrolejářská unie. Vláda se v této souvislosti možná snaží nezneklidňovat veřejnost – když to řeknu diplomaticky – a moc neupozorňovat, že ruské ropy tady je nejvíce za 13 let.“

Více „neruského“ plynu pro nás

„Co se týče embarg, ta byla uvedena už na přelomu loňského a letošního roku ve většině zemí Evropské unie. Jim se také podařilo poměrně rychle a snadno přeorientovat na alternativní produkci z jiných zemí. A nevyvolalo to závažnější cenové šoky,“ zasvěcuje nás do otázky omezení dovozu z Ruska Kovanda. Pro Česko bude podle hlavního ekonoma Trinity Bank stěžejní odstřižení od ropovodu Družba. „To je skutečně zásadní výzva pro celé české energetické hospodářství, které desítky let jede na ruskou (předtím sovětskou) ropu,“ vysvětluje Kovanda. 

„Pro dokreslení širších souvislostí je také třeba říct, že Francie, Belgie a další země západní Evropy nakupují ruský zkapalněný plyn. Takže plyn nebo ropa, kterou kupujeme my, není něco výjimečného. A když Francie nakoupí zkapalněný plyn z Ruska, pochopitelně pak toho ‚neruského‘ je k dispozici více pro putování do České republiky,“ popisuje Kovanda, jak je evropský trh s energiemi propojený a jaké to má pro nás důsledky. Výroky o odstřižení od ruského plynu je přitom pode něj nutné vnímat jako politickou proklamaci.

Evropa navíc byla dlouhá desetiletí na ruském plynu závislá. „Mám pocit, že země typu Maďarska nebo Rakouska se ani nechtějí úplně vzdávat své závislosti na ruském plynu. Pro ně je to levná, spolehlivě dodávaná surovina. Pokud by plyn přijímaly z alternativních zdrojů, bude to pro ně dražší, nemají na to ani vybudováno dostatečnou infrastrukturu,“ zasazuje celou věc do mezinárodního kontextu Kovanda.

Detektivní práce

„Plyn, který od října proudí do České republiky, je výsledkem určitého přebytku ve středoevropském regionu, konkrétně v zemích jako Polsko, Slovensko, Maďarsko a Rakousko. Je ho zde nyní díky obchodníkům tolik, že musí jít s cenou dolů, a toho využívají obchodníci, kteří zásobují Českou republiku,“ přibližuje hlavní ekonom Trinity Bank, jak se k nám dostává ruský plyn.

A jak je možné, že se o dodávkách ruského plynu dozvídáme až se zpožděním a takto „pokoutně“? „Celé to podléhá obchodnímu tajemství,“ vysvětluje Kovanda. „Nemáme přesné, transparentní informace, a proto musíme buď ze zpožděných dat, nebo dat, která jsou určitým způsobem zastřená, odhalovat pravděpodobný původ plynu.“

„Je to trochu detektivní práce. Víme třeba jen, kolik plynu proteče jednotlivými předávacími stanicemi na hranicích států, ale pak musíme rozklíčovávat, jaký podíl z toho je ruského původu nebo původu jiného. Nestačí jen podívat se na mapu plynovodní sítě a jednoznačně určit, odkud ten plyn přichází,“ uzavírá Kovanda.