Podle jistých předpovědí může do roku 2050 být v oceánech „více plastů než ryb“. A také se dozvídáme, že „týdně sníme plast o objemu kreditní karty“. To jsou jen některá „fakta“ o plastech, kterými nás „krmí“ média.
Jak dále rozvádí v článku na webu The Conversation Lesley Henderson, toto jsou jistě přesvědčivé informace, které pomáhají soustředit pozornost veřejnosti a politiků na naléhavé téma znečištění plastem. Jejich vědecký základ ale není ani zdaleka tak pevný.
Samotní experti, jejichž zjištění byla použita na podporu tvrzení „více plastů než ryb“, je už vyvrátili. Jeden z autorů práce použité jako původní zdroj už prezentovaná data nedávno aktualizoval. Předpoklad, ze kterého výpočet vychází, totiž podhodnocuje odhad množství ryb.
Jiný výzkum zase zjistil, že lidé každý týden sní méně než zrnko soli mikroplastů. To znamená, že k pozření množství odpovídajícího hmotnosti kreditní karty by bylo zapotřebí přibližně 4700 let. Míra nejasností, které ohledně zdrojů a rizik spojených se znečištěním plasty panují, je až zarážející.
Modrá planeta
Obrazy znečištění plasty, které média někdy používají, jsou emotivní, silné a zasahují obrovské množství lidí. Dokumentární série BBC jménem Modrá planeta II, která byla v roce 2017 vysílána celosvětově, ukázala divákům prostřednictvím zneklidňujících obrazů dopad plastového odpadu na oceány. Jedna scéna zobrazovala velrybu kulohlavce nesoucí své mrtvé novorozené mládě, které podle moderátora sira Davida Attenborougha pravděpodobně uhynulo, protože mateřské mléko bylo otráveno plastem
Podobné scény jsou dnes synonymem pro znečištění plastem. Mohou zvýšit povědomí o tomto problému a pomoci formovat diskuzi o politice životního prostředí. Po odvysílání epizody Modré planety II vzrostl počet vyhledávání slovního spojení „nebezpečí plastů v oceánu“ na internetu o 100 %. Michael Gove, tehdejší britský ministr životního prostředí, prohlásil, že ho „pronásledují“ záběry škod způsobených světovým oceánům, které seriál ukázal, a poté představil řadu návrhů zaměřených na snížení znečištění plasty.
V dokumentární sérii Modrá planeta II se ale neobjevil žádný jasný důkaz, že by mateřské mléko bylo skutečně kontaminováno plasty. Podobné obrazy mohou navíc podporovat myšlenku, že znečištění plasty je problém vzdálený našemu každodennímu životu a že naše činy, ať už jde o odhazování plastových odpadků nebo zapojení do místních iniciativ na úklid, budou mít jen malý dopad. Důležité je také přiznat, že neexistují žádné spolehlivé důkazy, které by spojovaly Modrou planetu II s trvalou změnou chování lidí.
Média mohou pomáhat
Způsob, jakým média prezentují problematiku znečištění plasty, může posilovat preferenci určitých řešení a odsouvat na vedlejší kolej jiná. Mnoho lidí se například domnívá, že tzv. Velká tichomořská odpadková skvrna je pevná hmota. Takto zformulovaný problém předpokládá, že znečištění oceánu plasty lze odstranit pomocí správné technologie. Vědci však Velkou tichomořskou odpadkovou skvrnu popisují spíše jako „rostoucí plastový smog“, který sice obsahuje větší plastové předměty, ale zároveň se skládá z bilionů mikroplastů a nanoplastů rozprostřených na velké vzdálenosti
Stále více se tak prosazuje názor, že je třeba spíše investovat do opatření na omezení produkce plastů než do nákladného technického čištění. Zdůrazňováním individuální odpovědnosti spotřebitelů, například za vyhýbání se jednorázovým plastům, však může mediální pokrytí odvádět pozornost od snižování produkce plastů. Souvislost mezi plasty a změnou klimatu nebo vliv plastů na celosvětový úbytek biologické rozmanitosti také nejsou v médiích často tolik tematizovány jako emotivní obrázky ukazující mořské živočichy zamotané do plastů.
Média jsou neocenitelným zdrojem, který může hrát klíčovou roli při utváření toho, jak lidé vnímají různé problémy. Mohou totiž účinně upozorňovat na nebezpečí znečištění plasty. Bohužel ale existuje i riziko, že přílišné spoléhání na emotivní obrazy bude odvádět pozornost od skutečně potřebných kroků.
Autor: Petr Pláteník
