Dokáže stroj poznat, že jste naštvaní, jen z pozorování obličeje? Mohl by počítač rozumět vašim emocím lépe než vy sami? Odpovědi se snaží najít v článku na webu Business Insider.
Řada společností se nám nyní snaží prodat myšlenku, že umělá inteligence citů (anglicky emotion artificial intelligence, zkráceně EAI) umí zachytit jemné pohyby obličeje jako indikátory toho, co cítíme, a proměnit je v kvantifikovatelné údaje. Vývojáři tvrdí, že EAI dokáže odlišovat emoce, jako je štěstí, zmatek nebo hněv – i když si je třeba sami ani neuvědomujeme.
Hračky i chatboti
Pro firmy může být EAI zlatým dolem. Schopnost porozumět skutečným myšlenkám a pocitům zákazníků by jim značně usnadnila prodej produktů. Představte si, že si prohlížíte nabídku v nákupní aplikaci a nelíbí se vám, co vidíte. EAI by vám v ten moment uměla naservírovat takový obsah, který by vás podle ní potěšil – a zvýšil pravděpodobnost nákupu.
Některé podniky již tuto technologii využívají k výrobě chytrých hraček, robotů, vozidel a empatických chatbotů s umělou inteligencí. Kromě komerčního využití by EAI mohla firmám pomoct i na pracovišti. Znalost emočního stavu potenciálního nebo stávajícího zaměstnance může firmám usnadnit rozhodování, které zvýší produktivitu a udrží chod podniku.
Rychlé rozšíření sledovacích programů během pandemie kvůli práci na dálku navíc způsobilo, že stále více lidí je vystaveno možnosti sledování svých emocí v práci. Vzhledem k tomu, že EAI není považována za jednoznačně identifikovatelný biometrický údaj – tak jako otisk prstu nebo sken obličeje –, není v USA regulována. V Evropě pracuje Unie na návrhu zákona, který by její využívání na pracovišti znemožnil. Dokud však k tomu nedojde, mohou ji společnosti nasazovat, jak se jim zlíbí.
Možná vůbec nefunguje
Kromě etických problémů spojených s EAI čelí tato technologie dalšímu problému: možná ani nefunguje. EAI, která interpretuje výrazy obličeje, často vychází z výzkumu amerického psychologa Paula Ekmana, který navrhl, že základní lidské emoce – strach, hněv, radost, smutek, znechucení a překvapení – se projevují prostřednictvím univerzálních výrazů obličeje překračujících kulturní rozdíly. Ekmanova práce se však v posledních letech setkala se značným odporem a mezi vědci nepanuje shoda na definici konkrétních lidských emocí ani na tom, jak je přesně vyčíst z tváře.
Přehled dostupných výzkumů o rozpoznávání emocí pomocí analýzy obličeje z roku 2019 zjistil, že neexistuje dostatek důkazů o jakékoli souvislosti mezi výrazy obličeje a emocemi. Autoři článku napsali: „O tom, jak a proč určité pohyby obličeje vyjadřují konkrétní emoce, se toho ví velmi málo, zejména na úrovni detailů, aby se takové závěry daly využít v důležitých, reálných aplikacích.“ Poukázali také na to, že různé kontexty a kultury s sebou nesou obrovskou rozmanitost výrazů pro stejnou emoci.
I kdyby tedy tato technologie dokázala skutečně zachytit naše pocity, její využití v pracovním prostředí dává firmám bezprecedentní přístup k soukromým emocím člověka. A pokud něco takového neumí, pak její využití při rozhodování o přijetí nebo propuštění zaměstnance by se zakládalo na zcela chybném základě. Každopádně jde ale o znepokojivý důkaz toho, jak se zaměstnavatelé a technologické vkrádají do všech oblastí našich životů – dokonce i do nejniternějších myšlenek a pocitů.
Autor: Petr Pláteník
