Sport jen pro děti bohatých? Roli státu musí převzít soukromý sektor, říká Helcelet

Bývalý vrcholový desetibojař Adam Sebastian Helcelet se rozloučil s aktivní kariérou. Nyní směřuje své síly do mládežnického sportu, plánů na vlastní sportovní akademii a také do oblasti osobního trenérství. V rozhovoru pro Focuson.cz otevřeně mluví o důvodech svého odchodu, o stavu české atletiky a o svých vizích do budoucna.

Jsem rád, že některé disciplíny nemusím absolvovat

Adam Sebastian Helcelet se oficiálně rozloučil s vrcholovým desetibojem v červnu letošního roku, kdy mu skončila smlouva. I když závodění miloval, přiznává, že už se těší, že některé disciplíny už nebude muset dělat. „Skok o tyči, to už bylo na mě náročné jak psychicky, tak fyzicky. Je to jedna z nejtěžších a nejnebezpečnějších disciplín, a čím jsem byl starší, tím více jsem měl na tréninku pochybnosti. Takže teď jsem rád, že to mám za sebou,“ vysvětlil Helcelet.

I přesto, že letos ještě závodil a dokončil poslední desetiboj, bylo jasné, že vrcholová kariéra je u konce. „Vrcholově ho už dělat nebudu, i když se budu pořád udržovat v kondici. Možná si ze srandy hodím občas nějaký vrh, ale už to nebude na úrovni tréninku zaměřeného na konkrétní disciplíny,“ popisuje Adam svou současnou sportovní realitu. 

Dnes plánuje svou sportovní zkušenost využít v oblasti kondičního a silového tréninku, kde se chystá působit jako osobní trenér. „Chci se dál věnovat trénování, ale spíš jako doplněk k tomu, co mě skutečně zajímá – a to je podpora mládežnického sportu,“ dodává.

Děti musí sport hlavně bavit

Helcelet se společně se svou manželkou rozhodl věnovat velkou část svého času a energie projektu Kemp vítězů, který se zaměřuje na podporu dětského a mládežnického sportu. Letní kempy, které pod tímto projektem pořádají, navštívilo letos přes 600 dětí, a jejich cíl je jasný – probudit v dětech radost z pohybu.

„Chceme, aby si sport hlavně užívaly. Dnes mají děti spoustu možností, jak trávit čas, a sport často nebývá prioritou. Na našich kempech se snažíme děti motivovat k tomu, aby sport milovaly, a aby v něm viděly zábavu, ne povinnost,“ vysvětluje Helcelet. Atletika, která je pro Helceleta srdcovou záležitostí, tvoří velkou část programu kempů, ale nechybí ani volné hry a další pohybové aktivity.

„Naše vize je rozšiřovat tento projekt dál, protože o to zájem je a rodiče chtějí, aby se jejich děti hýbaly. Nejde ale jen o fyzickou aktivitu – chceme děti naučit sport milovat, a věříme, že právě to je klíčové,“ dodává Helcelet.

V atletice jsme zaspali dobu

Adam Sebastian Helcelet se v rozhovoru vyjádřil k současnému stavu české atletiky a sportu obecně. Podle něj Česká republika značně zaostává za zbytkem světa, a to především v oblasti tréninkových metod a vzdělávání trenérů. „My jsme zaspali dobu,“ konstatuje s tím, že současný přístup českých trenérů je zastaralý a neodpovídá světovým standardům. „Naši trenéři jsou spokojení s tím, co fungovalo před dvaceti lety. Ale svět se posunul úplně jinam a my jsme v tomhle ohledu totálně zaostali.“

Jako příklad uvádí země jako Švýcarsko, Holandsko nebo Norsko, které v posledních letech výrazně investovaly do tréninkových metod a především do vzdělání trenérů. Tyto země, které kdysi byly ve světě atletiky nevýrazné, dnes Česko předhánějí. „Švýcaři, Holanďani a Norové nás dnes drtí na plné čáře. Před patnácti lety byli v atletice naprostí nováčci, dnes jsou to ti, kdo vozí medaile. Proč? Protože nacpali peníze do vzdělání trenérů. A nejsou to jen mladí trenéři, kteří se vzdělávají. Vzdělávají se i ti starší, kteří mají chuť se učit a jít s dobou.“

Naopak čeští trenéři podle Helceleta zůstali uzavření ve svých starých metodách. „U nás slyšíte jen: ‚Fungovalo to před dvaceti lety, tak proč to měnit.‘ Ale tohle je přesně ta chyba. Atletika se neustále vyvíjí a my jsme se rozhodli stát na místě,“ říká Helcelet. 

Problémem však není jen zastaralý přístup trenérů, ale i nedostatečná podpora mladých talentů. Helcelet upozorňuje, že Česko má sice slibné mladé sportovce, ale jejich potenciál je často nevyužitý kvůli přetrénování a nesprávné péči. „Máme hodně talentovaných dětí, ale spousta z nich se zničí už v mládežnických kategoriích. Přetrénujeme je a když přejdou do dospělosti, nejsou schopní dál pokračovat. To je velký problém českého sportu, který se neustále opakuje.“

I přesto, že česká atletika získává úspěchy v mládežnických kategoriích, podle Helceleta to nestačí. „Medaile z mládežnických soutěží nejsou zárukou budoucího úspěchu. Máme spoustu juniorských mistrů světa, ale když přejdou do dospělosti, nedokážou se prosadit. Chybí správný trénink a péče o jejich vývoj,“ říká Helcelet a dodává, že právě tohle je hlavní důvod, proč Česko v posledních letech nevozí tolik medailí z velkých akcí. „Dokud se nezačne investovat do moderního vzdělání trenérů a nebude se dbát na dlouhodobý rozvoj talentů, zůstaneme daleko za světem.“

Důvod konce? Olympiáda rozhodla

Jedním z hlavních důvodů, proč se Helcelet rozhodl ukončit svou kariéru, byla neúspěšná kvalifikace na olympiádu v Tokiu. „Cítil jsem se letos skvěle, zdravotně jsem byl na tom výborně, dal jsem dva desetiboje ve třech týdnech, což se mi nepovedlo ani ve dvaceti. Ale bohužel jsem se na olympiádu nedostal o pár míst,“ vzpomíná na zklamání.

Helcelet přiznává, že kdyby se na olympiádu dostal a umístil se v první desítce, svou sportovní kariéru by pravděpodobně prodloužil. „Ale atletika je v tomhle neúprosná. Podepisujeme smlouvy na rok, a když se nedostanete na olympiádu, už na vás nikdo nevsadí. Nebylo by žádné financování ani podpora, a bez toho se vrcholový sport dělat nedá,“ vysvětluje.

Zklamání z nedosažené olympiády však nebylo jediným faktorem, který vedl k jeho odchodu. „Desetiboj je náročný na čas a regeneraci. A já už prostě neměl dost prostoru, abych tomu dal, co to vyžaduje. Máme další projekty, které mě naplňují, takže rozhodnutí skončit přišlo přirozeně,“ dodává.

Akademie pro mladé sportovce

Helceletova budoucnost ve sportu rozhodně nekončí. Jedním z jeho hlavních plánů je založení vlastní akademie, která by se zaměřovala na výkonnostní sport a vzdělávání mladých sportovců. „Chci propojit to, co jsem se naučil za svou kariéru, s praxí a vzděláváním. Akademie bude zaměřená na výkonnostní sport nejen pro atlety, ale i pro fotbalisty, hokejisty, tenisty a další sportovce,“ říká.

Helcelet hodlá využít své kontakty, které během kariéry získal, a do akademie zapojit i známé osobnosti ze sportovního světa. „Chci tam pořádat přednášky a workshopy, aby se sportovci mohli učit od těch nejlepších,“ popisuje svou vizi.

Akademie by měla být financována z kombinace soukromých investic, spolupráce s městy a dalších zdrojů. „Nebude to levné, počítám, že to bude stát kolem čtyřiceti až pětačtyřiceti milionů korun. Ale věřím, že se to dá zvládnout,“ dodává.

Roli státu převezmou soukromí investoři

Jednou z obav, které Helcelet sdílí, je budoucnost financování sportu v Česku. Podle něj se státní podpora sportu bude postupně zmenšovat a více zodpovědnosti převezme soukromý sektor. „Je to nevyhnutelné, už teď to vidíme na západě. Tam státní podpora činí třeba jen deset až dvacet procent, zbytek je na sponzorech a soukromých akademiích,“ vysvětluje.

Helcelet si uvědomuje, že tento model může vést k tomu, že sport bude dostupný pouze pro ty, kteří si to mohou dovolit. „Bohužel to asi tak dopadne. Už dnes stojí sportovní kroužky pro děti tisíce korun, a ne každá rodina si to může dovolit. Ale věřím, že se najdou způsoby, jak to vyvážit, aby sport nebyl jen pro bohaté,“ doufá Helcelet.

Život po sportu: „Bude mi chybět adrenalin“

Ačkoliv se Adam Sebastian Helcelet už do vrcholového desetiboje nevrátí, přiznává, že mu adrenalin závodů bude chybět. „To publikum, ten tlak a ten pocit, když vám tleská plný stadion, to mi bude chybět asi nejvíc. Miloval jsem velké závody – olympiádu, mistrovství světa, mistrovství Evropy. Ta euforie po závodě, když člověk dokončí desetiboj, to je něco, co v běžném životě nenahradíte,“ říká s jistou nostalgií.

Přesto věří, že vlastnosti, které si osvojil díky desetiboji – cílevědomost, odolnost a schopnost zvládat extrémní zátěž – využije i ve svých nových projektech. „Desetiboj vás naučí zvládat stres a neúnavně se věnovat tomu, co chcete dosáhnout. Tyhle schopnosti teď chci přenést do svých dalších aktivit,“ dodává.

Kromě tréninku se Helcelet věnuje i výživě a regeneraci, což je oblast, ve které má dlouholeté zkušenosti. „Pro sportovce je regenerace klíčová. Když jsme končili tréninky večer, museli jsme rychle začít regenerovat – najíst se, doplnit minerály a vitamíny,“ vysvětluje. Pro běžné lidi doporučuje, aby dbali na pravidelný pohyb, i když nejde o vrcholový sport. „Sport je klíčový pro to, abychom se cítili dobře a byli produktivní,“ uzavírá.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se navíc: 

• Jaké byly zkušenosti Adama Sebastiana Helceleta s dopingovými skandály v desetiboji?
• Co konkrétně Helcelet plánuje ve své akademii pro mladé sportovce?
• Jaký vliv má výživa na regeneraci a výkon profesionálních sportovců?
• Proč Helcelet věří, že budoucnost sportu spočívá v soukromém sektoru? 
• Jaké další plány má Helcelet po ukončení sportovní kariéry?