Bohatí lidé si chtějí užívat dekadentní párty, ty však nejsou jen o sexu. Roli hrají vůně a detaily

Od krupiéra přes krejčího až po experta na komunikaci, etiketu a organizátora exkluzivních dekadentních večírků. „Nosím maximálně čtyři vizitky. Nedávám je totiž každému. Člověku, který bere energii, dávám maximálně 15 minut svého času,“ říká Denis Tureček. V rozhovoru pro pořad Big Deal odhaluje tajemství úspěšné komunikace, networkingu a poodhaluje zákulisí svých dekadentních večírků.

Denis Tureček se představuje jako expert na komunikaci v tom nejširším slova smyslu. „Věnuji se obecně komunikaci. Ať už je to etiketa, což je vlastně forma nějaké neverbální komunikace, ať už je to i ten proslov, rétorika, ovlivňování, manipulace, vyjednávání, to všechno za mě spadá do balíčku komunikace,“ vysvětluje Tureček hned na úvod rozhovoru.

„Kauza Radim Pařík? No Big Deal.“

Jak ale jeho byznysem zamávala kauza kolem Radima Paříka, který je nyní mediálně propírán kvůli svým kontroverzním praktikám? „Ta kauza není ničím extra zajímavá. Je potřeba si uvědomit, a mám takové informace od mnoha skutečných vyjednávačů z řad právníků a diplomatů, že Radim Pařík je prostě jeden z mnoha, není to žádná největší autorita v našem světě. Má dobře postavený marketing, není to ten český styl, ale to je tak všechno,“ říká Tureček.

Jeho vlastní cesta k tomuto povolání však nebyla přímočará. Svou kariéru začal tvořit už na střední škole, kdy se účastnil studentského summitu. „V ten moment se mi změnil život.“ Následně začínal jako krupiér v kasinu, kde strávil 6–7 let a naučil se jednat s VIP klienty. „Vzali mě na základě toho, že jsem se uměl chovat k VIP hráčům,“ vzpomíná Tureček na své začátky.

Kasino jako startovací cesta etikety

Zkušenost, kterou mnozí opovrhují, byla pro jeho kariéru zásadní. „Když přišel nějaký VIP host, věděl jsem, jak se k němu chovat, aby to bylo na určité úrovni, a oni mě měli rádi a chtěli, abych tam byl častěji.“ Tato schopnost jednat s náročnou klientelou se stala základem jeho budoucí kariéry.

Po odchodu z kasina se díky svým znalostem etikety dostal do světa krejčovství. Založil vlastní salon, ale jeho podnikání skončilo neúspěchem. „Vyhořel jsem v 29 letech. Rok jsem dělal ve výrobě a to jsem poprvé začal pracovat rukama,“ přiznává Tureček. Toto období však považuje za velmi důležité pro svůj osobní rozvoj.

Přizpůsobení druhému člověku je velmi zásadní

Tureček zdůrazňuje, že úspěšná komunikace začíná již prvním dojmem. „Na první dojem se připravuješ: máš čisté boty, vyžehlenou košili, která nemá žádný flek, voníš, máš vyčištěné zuby a jsi upravený. Jde o to, že prokazuješ svou hodnotu a autoritu té druhé osobě tím, že věnuješ čas tomu, aby se druhý cítil komfortně,“ radí Tureček.

Podle něho je klíčové přizpůsobit se svému protějšku. „Vím, s kým jdu ven. Když je to nějaká sportovkyně, atletka, tak nepůjdu v saku a nebudu ji brát do nějaké nóbl restaurace, když vím, že ráda chodí na výšlapy. Místo toho jí nabídnu procházku,“ vysvětluje svůj přístup.

Organizátor networkingu musí znát své hosty

V oblasti networkingu Tureček zastává jasný přístup. „Hostitel musí mít základní informace o lidech, kteří tam přijdou. Na networking nepatří prodej tomu člověku, který je naproti mně. Já nenabízím službu tobě, ptám se, jestli máš ve svém okolí někoho, koho by to mohlo zajímat,“ vysvětluje.

Zajímavý je i jeho pohled na vizitky. Tureček nosí maximálně čtyři, které jsou speciální – navoněné, se zlatou ražbou a ručně dopsaným jménem a číslem. „Nedávám ji každému. Když se s někým bavím pět minut a ještě nevím, co dělá, nevím, jestli s ním chci dělat byznys, tak mu tu vizitku nedám,“ vysvětluje.

Dekadentní večírky pro náročné

Jednou z nejzajímavějších částí Turečkovy práce je organizace takzvaných dekadentních večírků. „Pro mě je dekadence všechno mezi lidskou společenskou morálkou a zákonem,“ vysvětluje Tureček svůj pohled na dekadenci. „Není to nezákonné, ale není to běžné.“

Tyto večírky jsou určeny pro velmi bohaté klienty, kteří hledají něco víc než běžnou zábavu. Jejich hrany společenských norem už jsou totiž obroušené. „Oni chtějí prožívat emoce,“ říká Tureček. „V ideálním případě vytvoříš takovou atmosféru, že v ní nepoznají, že jsou ještě v jedenadvacátém století, a to je to, co je na tom baví.“

Tureček zdůrazňuje, že nejde jen o sexuální tématiku. „Na začátku všichni samozřejmě jedou stylem smilstva, to znamená, že si chtějí užívat, chtějí tam vidět tu sexualitu, základní pudy. Čím víc jsou v té myšlence, tak zjišťují, že sex je nejlevnější emoce, kterou mohou získat,“ vysvětluje.

Při organizaci těchto večírků klade Tureček důraz na detaily a autenticitu. „V okamžiku, kdy chceš prezentovat nějaký smrtelný hřích a budeme se bavit o tom, že to má být ve stylu renesance, tak by tam neměly být vidět třeba zásuvky nebo jiné věci, které nepatří do renesance,“ popisuje svůj přístup k vytváření atmosféry. Zásadní pro navození ideální atmosféry jsou i vůně, svíčky a drobné detaily.

Bohatí vs. zbohatlíci a jejich rozdíly

Tureček má zajímavý pohled i na rozdíly mezi opravdu bohatými lidmi a těmi, kteří k penězům přišli nedávno. „Ti, kteří přišli k penězům, tak okázale dávají najevo: mám nejrychlejší auto, mám nějakou novinku, drahý oblek, nějakou značku a chodí obrandovaní,“ popisuje.

Naopak o skutečně bohatých lidech říká: „Oproti tomu ti lidé, kteří jsou bohatí, mají klidně kavárničku někde v rohu, je to céčková kavárna, ale je tam milá obsluha a půjdu tam s radostí na kávu za 40 korun. Ne kvůli tomu, že je levná, ale protože je dobrá.“ Bohatí lidé se podle něj dívají za hodnotu a chtějí příběh a emoci. „Věřím, že tu máme více bohatých lidí. Oni jen tolik nekřičí a nejsou tolik v médiích.“

Psychické problémy se hází do jednoho pytle

V rozhovoru Tureček otevřeně mluví i o svých psychických problémech. „Stigma psychických nemocí je u nás neuvěřitelné. V okamžiku, kdy řekneš, že chodíš k psychiatrovi, tak už jsi magor, kterého by měli někam zavřít,“ říká.

Přestože o svých konkrétních diagnózách nemluví, přiznává, že jeho kombinace nemocí je statisticky velmi náročná. „Je nějaká statistika, že zhruba 20 % lidí s mou kombinací se dožije 60 let. Všichni ostatní si to takříkajíc hodí, protože jsme vysoce suicidální (se sebevražednými sklony – pozn. redakce),“ přiznává Tureček. Dodává, že i on má za sebou již dva neúspěšné pokusy o sebevraždu.

Otevřená komunikace stejně vyjde na povrch

Tato situace mu však dala i určitou svobodu. „Dalo mi to neuvěřitelnou volnost a naučilo mě to říkat ne, protože nechci,“vysvětluje. „Já jsem pánem svého života a zvolím si, s kým budu trávit svůj čas.“

Tureček také zdůrazňuje důležitost otevřené komunikace o svých problémech, zejména v pracovním prostředí. „Když připravujeme nějakou velkou akci, tak na začátku rovnou řeknu: Hele, mám tohle a tohle, ale mám plán, který zajistí, že tým bude fungovat i beze mě,“ popisuje svůj přístup k práci v týmu.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako podcast na Spotify nebo Apple Podcasts.