Počet pokusů o sebevraždu u dětí v Česku stoupl o 30 %. Důvodem je přehnaná péče a sociální sítě

Rok 2023 přinesl nové alarmující statistiky, které upozorňují na nárůst sebevražedných pokusů o 30 % a výrazné zhoršení psychického zdraví mezi dětmi a mladistvými. V pořadu Avokádo hovořily Denisa Stránská, ředitelka Nadačního fondu Twisten Foundation, a Lenka Felcmanová, speciální pedagožka a předsedkyně organizace SOFA, o tom, jak rozeznat varovné signály a jak správně pomoci těm nejzranitelnějším. „Podpora duševního zdraví dětí je stále podceňována a situaci musíme změnit,“ upozorňuje Felcmanová.

Počet sebevražd mezi dětmi a mladistvými v České republice narůstá. Děti a dospívající, zejména ve věku 10–19 let, se stále častěji uchylují k radikálním krokům, a to prostřednictvím otravy léky, které často nacházejí u rodičů. Mezi ty nejčastěji užívané patří léčiva, jako jsou Paralen nebo antidepresiva, která se v domácnostech běžně nacházejí. ,,Tento trend je znepokojující nejen kvůli svým důsledkům, ale také proto, že mnoho pokusů o sebevraždu zůstává skryto a není oficiálně zaznamenáno,“ dodává Stránská.

Po pandemii COVID-19 se situace výrazně zhoršila. Izolace, distanční výuka a omezené sociální kontakty vedly i k nárůstu psychických problémů. ,,Podle dostupných statistik vzrostl počet dětských sebevražd po pandemii o 30 %,“ říká Stránská.

Online prostředí děti ničí

Co vede děti k těmto činům? Mladí lidé často čelí silným tlakům ze sociálních sítí i okolí. Dívky se často srovnávají s ideály krásy prezentovanými influencery a celebritami, což vede k pocitům nedostatečnosti a úzkostem. Dalším významným faktorem je i kyberšikana, která narůstá s tím, jak děti tráví více času na sociálních sítích, kde jsou vystaveny neustálému hodnocení a urážkám. „Je snadnější někoho urazit nebo zranit online než v reálu,“ upozorňuje Stránská.

Jak poznat varovné signály?

Rozpoznání varovných signálů je zásadní pro včasnou pomoc dětem, které trpí psychickými problémy. Rodiče, učitelé i vrstevníci by měli být pozorní ke změnám v chování, jako je náhlá uzavřenost, agresivita, zhoršení školních výsledků nebo ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity. Mezi závažnější signály patří sebepoškozování, které je dnes stále častější, zejména mezi mladými dívkami. „Komunikace s dívkami bývá lehčí, protože jsou otevřenější. Chlapci si drží pevnou masku drsňáka, což ztěžuje komunikaci,“ dodává Stránská.

„V mnoha případech dítě nevyhledá pomoc, protože se bojí odsouzení. Je nutné vytvořit prostředí, kde děti cítí podporu, a ne kritiku,“ upozorňuje Felcmanová.

Bariéry, které musíme zbourat

Stigmatizace psychických problémů zůstává jedním z hlavních důvodů, proč děti nevyhledávají pomoc včas. Je pro ně snazší přiznat fyzické zdravotní problémy než otevřeně mluvit o psychických potížích, jako jsou úzkosti, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy či deprese. Rodiče a pedagogové často podceňují závažnost duševního zdraví a děti tak zůstávají se svými problémy samy, až do momentu, kdy situace dosáhne kritického bodu.

„Jako rodiče děti často přehnaně opečováváme. Vozíme je na kroužky autem, řešíme za ně problémy, a když jdou na střední školu, tak najednou selhávají a nedokáží se s takovou situací poprat. Nebudujeme jejich psychickou odolnost,“ dodává Stránská. Společně strávený čas je tak dobré využít třeba ke komunikaci. „S dětmi musíme hlavně otevřeně mluvit a zajímat se o jejich pocity,“ radí Felcmanová.

Jak pomoci učitelům, na které často zapomínáme?

Problémy s psychickým zdravím netrápí pouze děti, ale výrazně postihují i učitele. Někteří tak sahají po pomocných berličkách, jako jsou léky, alkohol nebo cigarety. „Takoví lidé mají problém se spánkem. Po probuzení je jim hned špatně a jsou cyničtí,“ ukazuje Felcmanová na varovné znaky.

,,Podle zahraničních studií zažívá 73 % učitelů zvýšený stres spojený s jejich prací, což je dvakrát více než u jiných profesí. Symptomy syndromu vyhoření vykazuje 6 % učitelů a čtvrtina z nich trpí fyzickým vyčerpáním.,“ dodává Felcmanová. Tento stres se často přenáší i na děti, což má vliv na celkovou atmosféru ve třídě. „Pokud učitelé vyhoří, většinou se již do své práce nevrátí,“ upozorňuje Stránská s tím, že i kvůli tomuto problému přichází české školství o kvalitní pedagogy. 

Pandemie a válka na Ukrajině učitelům přitížily

„Nejčastější důvody vyhoření má na svědomí náročnost jejich profese. Musí se pořád velmi soustředit na to, co se kolem nich děje. Pandemie a distanční výuka – i to změnilo formu jejich práce. Následně plynule navázala krize na Ukrajině, kdy do škol přišli traumatizovaní žáci z Ukrajiny, kteří neuměli česky,“ přemýšlí Felcmanová o dalších problémech.

Přestože na školách již existují kurzy zaměřené na sebepéči v oblasti duševního zdraví, učitelé na ně často nechtějí chodit. Důvodem je to, že pro ně znamenají další čas navíc strávený v práci. Stránská navrhuje, že zavedení povinných kurzů sebepéče by mohlo učitelům dlouhodobě pomoci. „Prevence pro učitele se v dnešní době neděje skoro vůbec. Teprve se o ní začíná mluvit. Naše organizace nabízí vzdělávací workshopy, které učitelům pomáhají rozpoznat varovné signály a efektivně komunikovat. První reakce od pedagogického sboru jsou často negativní, ale na konci kurzu odchází učitelé spokojení a chtějí se dále vzdělávat,“ ukazuje Stránská.

Budoucnost duševní péče je zatím v plenkách

Podpora duševního zdraví na školách je stále v počátcích. Ve většině škol v České republice chybí dostatek psychologů a odborníků, kteří by mohli pomoci dětem s psychickými problémy. I když se připravují nové iniciativy, které mají za cíl zvýšit počet odborníků a zlepšit prevenci, bude trvat několik let, než se změny plně projeví. „Myslím, že se ale nic nezmění ani za 10 let,“ upozorňuje Stránská. Felcmanová je však optimističtější: „Teď probíhá novela školského zákona, která by měla pozice psychologů institucionalizovat a financovat ze státního rozpočtu, ale odborníků není dostatek,“ doplňuje Felcmanová s tím, že se do osnov zapracovávají i speciálně zaměřené předměty na duševní zdraví. ,,Mělo by být také více třídnických hodin.“

Žádné tabu, musíme spolu otevřeně mluvit

Obě expertky zdůrazňují, že prevence a včasná intervence jsou klíčem k ochraně duševního zdraví dětí i učitelů. „Duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Musíme o něm mluvit otevřeně a podporovat děti i učitele, aby se nebáli vyhledat pomoc,“ uzavírá Felcmanová. Stránská k tomu dodává: „Naše nadace pracuje na změně pohledu společnosti na duševní zdraví. Děti jsou naše budoucnost a jejich ochrana musí být prioritou.“

Pokud vás tento rozhovor zaujal, doporučujeme si poslechnout celý podcast, kde se dozvíte:

• Jak rozpoznat varovné signály, že dítě může být v ohrožení.
• Které faktory stojí za nárůstem dětských sebevražd.
• Proč děti a učitelé nevyhledávají pomoc a jak prolomit bariéry stigmatizace.
• Jaký bod vedl k založení nadace zaměřené na podporu duševního zdraví dospívajících?
• Jak mohou rodiče a učitelé účinně podporovat duševní zdraví dětí?
• Jak se vyvíjí systémová podpora duševního zdraví ve školách a jaké změny lze očekávat.

Důležitá čísla, na která se obrátit:

• Linka bezpečí – pro děti a mládež. Tel.: 116 111
• Linka první psychické pomoci. Tel.: 116 123
• Rodičovská linka. Tel.: 606 021 021
• Centrum krizové intervence.  Tel.: 284 016 110