Slabá energetická soběstačnost, závislost na Rusku a neefektivní územní plánování – to jsou hlavní výzvy, kterým musí Česká republika v současnosti čelit. V rozhovoru pro pořad Deep State to uvedl Ondřej Záruba, finanční a realitní analytik serveru Finsider.
„Geopolitika je pro nás velké téma,“ říká Záruba. Podle něj jsou obecně pro podnikání důležité tři vrstvy, které je potřeba dobře analyzovat. „Jedna vrstva je makro, poté sektor odvětví, kde se pohybujete, a potom je detail dealu, který děláte. Pokud selžete už v makru, tak jste selhali úplně ve všem, protože to je klíčový indikátor toho, co musíte udělat jako první při investování a podnikání,“ dodává Záruba s tím, že samotný výběr trhu je klíčový. A právě geopolitická situace hraje zásadní roli.
„Sektory trhu jsou v různé kondici a nejsou na tom stejně. Geopolitika je naprosto zásadní z pohledu našeho ale i euroatlantického regionu. A to vytváří tlak na části té naší ekonomiky, kde někdo bude profitovat a někdo na tom prodělá,“ dodává s tím, že i toto je důvod, proč se o celé téma zajímají.
Reforma přichází – lidé se budou muset o sebe více starat sami
Reforma penzijního systému byla v českém prostředí dosud vnímána především jako odpověď na demografické problémy stárnutí populace. Nově však přichází tlak i z geopolitické oblasti, protože stát potřebuje změnit strukturu svých výdajů.
„Stát má rozpočtové priority někde jinde a bude muset zásadním způsobem změnit strukturu svých rozpočtů, aby vyhovovaly aktuálním potřebám, protože ty se prostě změnily,“ vysvětluje Záruba. Pokud stát potřebuje navýšit například rozpočet na obranu nebo efektivněji pracovat s narůstajícím dluhem, musí se snížit výdaje v jiných oblastech.
Zátěž státního rozpočtu je podle analytika mimo jiné spojena i s penzijním systémem a všemi sociálními transfery. „Pokud potřebujete navýšit rozpočet na obranu nebo pracovat lépe s dluhem, protože dluh je dneska daleko větší zátěž než v dobách ekonomické stability, tak ten tlak přichází na cost cutting a na to, aby se lidé o sebe v řadě ohledů museli postarat sami proti situaci, kdy byli zvyklí, že se o ně stará stát,“ dodává.
Energetická soběstačnost jako klíčový problém – bude pokračovat závislost na Rusku?
Česká republika má podle Záruby zásadní problém ve své energetické soběstačnosti. I když se dlouhodobě hovořilo o tom, že jsme exportéry elektřiny, problém spočívá ve zdrojích, které tuto výrobu pohánějí.
„Náš energetický mix je spojený zejména s několika málo položkami. Jedna je zemní plyn. Jak všichni víme, tak zemní plyn je dost problematická položka, protože není to tak dlouho, co prakticky veškerý zemní plyn, který byl v Čechách, pocházel z Ruska,“ upozorňuje analytik. I když se nyní situace řeší alternativními zdroji, děje se tak za cenu nárůstu nákladů. „V roce 2022 to byly astronomické částky, které tekly do Ruska.“
Dalším problémem je závislost na ruském jaderném palivu. „Dneska jsme zcela závislí na Rusku. Poslední jaderné palivo odjinud než z Ruska tady bylo někdy v letech 2011 a 2012,“ říká Záruba a připomíná, že donedávna byly pod ruskou kontrolou i společnosti zajišťující servis českých jaderných elektráren.
Mezi další položku do našeho mixu patří ropa. „Ropa, to je především Ázerbájdžán, Rusko, Kazachstán, tyhle tři státy, na kterých jsme závislí. Ropa je samozřejmě významnou součástí našeho energetického mixu v dopravě. Pak tady máme uhlí – emisní zdroj, navíc velice neefektivní, s desetkrát nižší energetickou hustotou než ropa,“ komentuje s tím, že uhlí je také velmi neefektivní na delší přepravu. „Nemáme vyřešenou dlouhodobou stabilitu našich energetických zdrojů.“
Fotovoltaika – nákladná a neefektivní investice
Fotovoltaické elektrárny, které v České republice dominují obnovitelným zdrojům, představují podle analytika ekonomicky neefektivní řešení, které bude daňové poplatníky stát obrovské peníze.
„Solární elektrárny instalované do konce roku 2010 nás jako daňové poplatníky budou stát zhruba stejně jako kolik bude stát nový reaktor v Dukovanech,“ upozorňuje Záruba. Navíc z energetického hlediska je jejich přínos limitovaný, protože jedna gigawatt instalovaného výkonu ve fotovoltaice vyprodukuje osmkrát méně elektřiny než stejná kapacita v jaderné energetice.
Problémem je také časové rozložení výroby, kdy české fotovoltaické elektrárny produkují elektřinu v obdobích, kdy ji systém nejméně potřebuje. „Dneska tady máme poměrně náročný a drahý systém maření energie, kdy ji ani nepotřebujeme. Platíme za elektřinu, kterou ani nepoužíváme, snažíme se jí zbavit, a stálo nás to stovky miliard,“ zdůrazňuje.
Efektivní územní plánování jako součást řešení
S energetickou problematikou úzce souvisí i efektivní územní plánování. Česká republika musí jako energeticky nesoběstačná země věnovat zvláštní pozornost tomu, jak hospodaří s energií v rámci spotřeby. „Nejsme Saudská Arábie a nemáme ropné pole. Musíme uvažovat, jak efektivně hospodaříme s energií.“
„Profesor Smil spočítal, že když lidé chodí pěšky, stojí to energeticky desetkrát méně, než když jezdí autem. Když lidé žijí, pracují a odpočívají v nějaké vzdálenosti, kterou je možné absolvovat pěšky, tak společnost šetří obrovské množství energie,“ vysvětluje Záruba.
Oproti tomu dojíždění na velké vzdálenosti představuje velkou energetickou zátěž nejen kvůli spotřebě pohonných hmot, ale i kvůli nákladné infrastruktuře. „Spočítejte si energetické náklady na to, že musíte vytvořit infrastrukturu, která je často velmi drahá. Kolik stál tunel Blanka? Tehdy to stálo 30 miliard,“ připomíná analytik s tím, že vše začíná u územního rozvoje.
Transformace bytového trhu: Krize nebo investiční příležitost?
Karlín a Smíchov jsou podle Záruby bývalé brownfieldy. „Z lokalit, kde lidé nechtěli být, se nyní stala místa, kde být chtějí. Nemůžeme dopustit situaci, kdy vám do Prahy dojíždějí lidé 20 až 30 km každý den.“ Malá města podle Záruby nemohou uspokojit potřeby všech lidí. „Jádro města musí být silné.“
Jak ale mají lidé bydlet v Praze, když jsou ceny vysoké? Ceny bytů v Praze dosahují v průměru 150 000 Kč za metr čtvereční, což je pro mnoho lidí nedostupné. Záruba však argumentuje, že tato cena odpovídá tržním podmínkám a není nepřiměřená. „Mně třeba Praha vůbec drahá nepřipadá,“ dodává Záruba. „Ve Švýcarsku v jakékoliv vesnici stojí metr čtvereční 10 až 12 tisíc franků, takže si dokážete představit, kolik je to peněz.“
„Platy tam jsou ale někde jinde než u nás,“ upozorňuje moderátor. Záruba si ale stojí za svým a dodává: „To s tím nesouvisí. iPhone i Mercedes stojí vůči vašemu platu také víc než jinde. Jsme na svobodném trhu a pokud je cena něčeho vysoká a prodá se to, tak ta cena je správná. Pokud je nízká a neprodá se to, tak je špatná.“
Drahá Praha a domy jako investice
Praha má podle něho dražší pozemky než ostatní města – a to je jediný rozdíl. „V Praze stojí stavební pozemek na byt na úrovni stavebního povolení někde mezi 30-40 tisíci Kč za metr – plus marže developera.“
„Pokud je v Praze v pořádku prodávat za 150 000 korun, a já říkám, že to v pořádku je, protože 98 % bytů, které jsou v nabídce, jsou ve výstavbě od developerů na primárním trhu a pouze 2 % té produkce jsou dokončené stavby, tak se evidentně neděje to, co jsem zažil při realitní krizi v roce 2008 a 2009,“ srovnává analytik současnou situaci s předchozí krizí.
Byty se podle něj staly investičním aktivem s dobrým poměrem rizika a výnosu. „Když se podívám na riziko, likviditu a investiční trojúhelník, tak nový byt v Praze představuje minimální riziko, že proděláte peníze. Likvidita je dobrá a roste vám cena assetu. Každý rok ještě inkasujete nějaký nájem,“ vysvětluje Záruba, proč jsou byty atraktivní pro investory.
Přesto uznává, že dostupnost vlastnického bydlení je problém, poukazuje ale na to, že v západních zemích je běžnější nájemní bydlení, což má své výhody v podobě vyšší mobility pracovní síly. „Ve znalostní ekonomice máte hodně vzdělaných specialistů a ti nemají v každém městě deset pracovních příležitostí. Oni potřebují být schopní migrovat,“ uzavírá Záruba.
Budoucnost českého průmyslu: Návrat k obranným technologiím
Obrovský potenciál vidí Záruba v recyklaci. „Energetika má mnoho nástrojů, jak pracovat s výrobou energie v rámci recyklovaných produktů nebo pracovat s odpadem obecně. Tím nemyslím je pouze spálit – jsou i jiné procesy, třeba biologicky rozložitelný komunální odpad – z toho se dá vyrábět plyn, a to je věc, co dává smysl.“
Český průmysl má podle něho potenciál v obranném sektoru, kde má historicky silnou tradici. Firmám jako Česká zbrojovka nebo společnosti spadající pod CSG (Czechoslovak Group) by mohly prospět současné geopolitické trendy.
„Češi byli poměrně úspěšní v obranném průmyslu. Firmy jako Sellier & Bellot nebo Česká zbrojovka mají dlouhatánskou tradici,“ připomíná analytik. Část automobilového průmyslu by se podle něj mohla částečně transformovat do obranného sektoru.
Zároveň ale upozorňuje, že některé klíčové technologické sektory České republice unikají. „Bavím se samozřejmě o polovodičích, což je problém, protože velcí hráči, kteří dělají polovodiče, tady zatím přítomní nejsou. To by pro naši ekonomiku bylo vůbec nejlepší, kdybychom tady měli nějakou TSMC fabriku,“ uvádí na závěr.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak analytik Záruba hodnotí budoucí vývoj cen nemovitostí v Praze?
- Jaké konkrétní kroky navrhuje pro zlepšení energetické soběstačnosti Česka?
- Proč považuje Ondřej Záruba německý odklon od jaderné energetiky za strategickou chybu?
- Jak se staví k českému turismu jako k potenciálnímu sektoru budoucnosti?
- Jaký je jeho názor na bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera a jeho vazby na Rusko?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
