Každý stát na světě má jistou formu ministerstva obrany, a to i s odnoží, která řeší modernizaci vojenského průmyslu. Cíl je jediný – převaha v potenciálních ozbrojených konfliktech.
Využití umělé inteligence a autonomních systémů v tomto ohledu zcela změní roli člověka – ze zákopu se přesune za počítač. Technologie ovšem teprve „dozrávají“ do vhodných forem. Obranné síly drtivé většiny zemí zatím nemají ucelenou představu, jak je nejlépe nasadit v reálném boji.
Pověřené instituce z vojensky vyspělých zemí, jako je USA, Čína či Ruska, už o jisté formě automatizace hovoří. Vzhledem k tomu ale, že možnosti jsou neomezené a nápadů spousta, se stále s jistotou neví, na jaké karty vsadit. Podle serveru Fast Company je v této problematice stále co řešit. Nabízejí se hlavně otázky předvídatelnosti využití, reálné efektivity či etiky.
Paranoia může být fatální
„Dochází k závodu ve zbrojení v oblasti umělé inteligence, kdy já se obávám tvého vývoje této technologie a ty se obáváš mého, ale ani jeden z nás nekomunikuje.“ Mrazivě znějící výrok pronesl Chris Meserole, ředitel výzkumu v Iniciativě pro umělou inteligenci a nové technologie na Brookingsově institutu, během panelové diskuse Defense One / Nextgov o etice a politice v oblasti umělé inteligence.
Vzájemná paranoia je o něco rizikovější u autonomních zbraňových systémů. Jejich vývoj postupuje rychleji než kdysi v případě jaderných zbraní. Zástupci amerických obranných sil se domnívají, že Čína už nyní disponuje určitou výhodou. Prohlašují, že centralizovaná čínská vláda může postupovat rychleji než reprezentace USA. Vývoj umělé inteligence a autonomních technologií v soukromém sektoru totiž překlápí rovnou do vojenských aplikací.
„Stává se z toho sebenaplňující se proroctví – dostáváte se do spirály, kde každý předpokládá, že ten druhý má výhodu. A můžete skončit v situaci, kdy už bojujete, i když původně ani jedna strana nic takového nechtěla,“ dodává Meserole.
Rozmanitost využití je až děsivá
Podle odborníků by AI mohla radikálně změnit bojovou činnost vojáků. Armády budou muset rychle zpracovávat velké množství dat a jednat na jejich základě. Jedna strana bude útočit s pomocí autonomních military systémů, například dronů, a ta druhá se proti tomu bude bránit. Data získaná ze senzorů umístěných na zbraních, satelitech a tělech vojáků využije jako výhodu armáda s nejlepším, potažmo nejrychlejším přenosem a zpracováním.
Strach z promrhání výhodné pozice může aktéry přimět k ukvapenému nasazení technologie, a to bez ohledu na jakékoli otázky spolehlivosti či etiky. Albert Einstein tak zdá se v něčem opět předběhl svou dobu. Jeho citát „Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny“ je totiž stále více aktuální.
