Online zdravotní služby žádají hlavně vytížení manažeři firem

Investice do IT řešení znamená pro jednu ordinaci náklady ve výši několika desítek tisíc korun, říká Karel Diviš, spoluzakladatel a výkonný ředitel vývojářské společnosti IDC-softwarehouse.

Podle vás koronakrize otevřela dveře online zdravotnictví. Co si pod tím laik má představit?

Není potřeba si pod tím představovat nic moc složitého. Jednoduše začali lidé banálnější problémy řešit s doktory přes telefon nebo videochat. Před koronakrizí se podobným vyšetřením doktoři vždy bránili, protože video vám nenahradí například poslech stetoskopem, a ne každý má kameru s vysokým rozlišením. Ale ukázalo se, že na méně závažné případy, kdy doktor s pacientem pouze něco prodiskutuje, není osobní návštěva u doktora nutná a online zdravotnictví dokáže tento typ vyšetření nahradit.

Myslíte tedy, že koronavirus donutí zdravotnická zařízení více investovat do IT řešení, která by výrazně snížila fyzické návštěvy pacientů?

Koronavirus už je částečně přinutil a ještě nutí. Zařízení často stála před rozhodnutím, zda neordinovat vůbec nebo alespoň částečně. Nemusí se tady ale nafouknout žádná bublina, že je potřeba velká investice, aby se lidé nechali vyšetřovat online. V zásadě vám stačí koupit si lepší webovou kameru, zařídit si kvalitní připojení a používat zabezpečený software, abyste s pacienty nekomunikovali skrze veřejné chatovací aplikace. Pro jednu ordinaci to jsou investice v řádech desítek tisíc korun.

Mluví se o tom, že firmy nyní spíše šetří, než investují do modernizace, nebude tomu stejně i ve zdravotnictví?

Rozdělil bych zde soukromou a veřejnou zdravotní péči. I ve zdravotnictví se soukromá zařízení řídí heslem „krize je příležitost“. Soukromá zařízení proto chtěla hned něco dělat a přecházela na online zdravotnictví a virtuální kliniky. Dokonce to často byly projekty, které už měly připravené a pouze je rychleji nasadily. Ve veřejné sféře máte vždy nějaký rozpočet daný zřizovatelem. Co v rozpočtu máte, to si dovolit můžete, a letošní rozpočty asi s těmito investicemi nepočítaly. Obecně ale vždy platí, že soukromý sektor je trochu napřed.

Kolik Čechů nyní využívá služeb virtuálních klinik?

Samotného by mě to zajímalo. My tvoříme pouze IT řešení pro online zdravotnictví, proto tato čísla nemám k dispozici. Ani nevím, zda takový průzkum u nás již vznikl.

Jak taková klinika v reálu funguje a jaký typ pacientů ji využívá?

V zásadě to není takový rozdíl jako u běžné kliniky. Doktor si objedná pacienty na jistý časový úsek, prioritně ošetří akutnější případy v čekárně, které si vyžadují i fyzickou interakci, a pak se postupně spojuje s pacienty, kteří o to zažádali. Je to hlavně o plánování času. Lékař si musí hlídat, kdy má objednané pacienty na osobní vyšetření a kdy na telefonní či video hovor. Ve virtuálních klinikách lékaři také poskytují služby poradny, aby lidé nepodléhali samoléčitelství přes Google, ale ptali se a radili se se skutečnými doktory, a na to je opět třeba vyhradit a plánovat čas. Detaily by asi lépe popsali lékaři nebo ředitelé klinik.

Zatím si podobné online služby žádají hlavně vytížení manažeři firem, jejichž čas je příliš drahý na to, aby jej trávili čekáním u doktora kvůli lehčím problémům. Běžní lidé to ale budou chtít časem taky. Je to hlavně o nastavení pacientů, zda věří IT technologiím, jestli s nimi umí pracovat. Už teď se lidem nechce ztrácet čas v dopravě a v čekárně pouze kvůli předpisu léku, který dlouhodobě užívají.

Služby online zdravotnictví jsou ale širší než virtuální kliniky.

Motivací soukromé kliniky je odbavit co nejvíce pacientů a zajistit jim co nejvyšší komfort. Proto vyvíjejí online rezervační systémy, služby virtuální kliniky, poradenství. Zdravotnický systém poliklinik pak musí zajistit rozsáhlou agendu, od správy zdravotnické dokumentace přes komunikaci se státními institucemi až po fakturaci a správu klientů.

Nehrozí zde potenciálně ztráta velmi osobních dat?

Únik citlivých údajů v dnešní době, kdy máte vše online, je vždy riziko. Data uniknou i obrovským firmám a institucím, jako jsou NASA nebo Google. Riziko ztráty dat je tu vždy. Jde ale o kvalitu služeb, které vám nabídne daná IT firma, a kolik chcete investovat. U zabezpečení musíte počítat s nákupem IT vybavení i určitého know-how. Mít špičkové nástroje, se kterými nikdo neumí pracovat, vám vlastně nepomůže. Pokud jste doktor a ordinujete na malé vsi, riziko, že na vás zaútočí hackeři, je mnohem nižší. U větších soukromých klinik tvoříme rozsáhlejší systémy, kdy jsou jednotlivá data přísně oddělena a uložena v šifrované formě, aby byl celý systém odolný a případní hackeři to měli co nejtěžší.

Češi jsou obecně spíše konzervativní a chodit k doktorovi je určitý český „folklor“. Jak je chcete přesvědčit, aby místo toho použili svůj počítač nebo mobil?

Některé lidi, kteří mají odpor k technologiím, asi nepřesvědčíte. Přesně jak říkáte, pro mnoho lidí je to společenská událost a svého doktora chtějí vidět osobně. Je tam i druhá strana, kdy se mnoho lékařů nechce podepsat pod lékařskou zprávu pacienta, kterého osobně nevyšetřili. Pokud má pacient nějakou bulku, tak ji na dálku neohmatáte a takové vyšetření nejde dělat online.

Je tato služba určena pro starší lidi, kteří již třeba tomu nerozumí a neovládají moderní technologie?

I starší lidi jsou dnes zvyklí si s vnoučaty telefonovat přes video hovor. Mladí často žijí v zahraničí a s prarodiči komunikovat chtějí. Takže se seniory a počítačovou gramotností to vůbec není tak špatné, jak si hodně lidí myslí.

Jak dlouho vlastně trvá, než se takový náročný systém podaří integrovat do stávajícího systému např. nějaké velké nemocnice?

Záleží, co si pod tím představíte. Pokud jde jenom o to, dělat virtuální prohlídky, samotná instalace pro ordinaci zabere maximálně několik minut. Pokud jde o celou kliniku, i s bezpečnostní konfigurací je to projekt na několik dnů. Nejde o nic složitého, samotné technologie tady už jsou dlouho, pouze zdravotnictví se jim doposud bránilo. Samozřejmě se tam dá vymyslet i sofistikovanější rezervační systém, SMS brána pro potvrzování termínů, nebo dokonce můžete naprogramovat systém s prvky umělé inteligence, který bude odhadovat, jak je který pacient dochvilný a kolik které vyšetření zabere času, aby doktor neměl dlouhé prostoje.

Je to systém vhodný i pro soukromé lékaře, kteří nemají kliniku?

Jde o to, který systém myslíme. Pro vesnici, kde čekárna přeplněna není, to je asi zbytečné. Pokud je to ale soukromý lékař ve spádové oblasti, vhodné to je. Pacienti si mohou s banalitou zavolat nebo si nechat opakovaně předepsat recept na dálku.

Jak moc musí být lékař počítačově gramotný a jak samotný pacient, aby tyto služby dokázali efektivně využívat?

Z dnešního pohledu stačí úplně základní počítačová gramotnost. Asi každý už umí používat nějakou aplikaci pro video hovory. I starší generace, která není tolik počítačově gramotná, se učí s těmito nástroji pracovat. Pro mladší generaci to není vůbec nic složitého, všechny aplikace pro video hovor jsou z uživatelského hlediska v zásadě stejné. Někteří doktoři se brání veškeré digitalizaci, ale jakmile byla povinnost vydávat e-recepty a e-neschopenky, nakonec vždy všechno šlo. Co se týká bezpečnosti, tak doktor nemusí mít žádný strach. Pokud používá zabezpečený software a má kvalitní IT řešení, tak může být v klidu.

Nemáte strach z negativních reakcí části zdravotnické veřejnosti a lékařů, kterým můžeme případně i sebrat práci?

Nevím, jak bychom mohli někomu sebrat práci. Lékař je nezastupitelný. Spíš naopak, IT technologie mu uleví v administrativě, dokáže pak vyšetřit více pacientů a to majitelům klinik přinese i vyšší zisk. Ani pro sestry se nic zásadního nemění. Místo toho, aby něco psala do sešitu, zapíše to do online kalendáře nebo karty. Námitky lékařů nejsou ani tak o IT, ale spíše o kvalitě prohlídky. Bojí se, a částečně oprávněně, že něco u vzdálené online prohlídky zanedbají nebo přehlédnou. Měli by se tedy ze zkušenosti zamyslet, kterého pacienta by se i u běžné prohlídky jenom na něco jednoduché zeptali a u kterého by dělali i složitější vyšetření, tedy kterého skutečně potřebují mít v ordinaci a kterého ne. Je to jako se vším, při troše dobré vůle lze najít rozumný kompromis, ale pacient i doktor si musí vzájemně naslouchat a respektovat jeden druhého. Jen tak lze pomocí IT mnoho věcí i ve zdravotnictví zefektivnit.