Jednou z variant katastrofických scénářů budoucího vývoje je, že v krátké době pomře většina včelstev a nebude mít kdo opylovat rostliny a stromy. I na tuto eventualitu se už vědci připravují a se zajímavým řešením přišli v Japonsku.
Dosavadní experimenty v oblasti umělého opylování si většinou vyžadovaly přímý kontakt mezi strojem nanášejícím životadárný prášek a samotným květem. To je sice účinný, ale značně neefektivní přístup v momentě, kdy nejsme schopni produkovat artificiální náhradníky včel v jim odpovídajícím počtu.
Eidžira Mijaka, zaměstnance Japan Advanced Institute of Science and Technology (JAIST), napadlo, jak inovovat techniku opylování, když se svým synem vypouštěli v parku bubliny z bublifuku. Podle něj jde vlastně o „dokonalý distribuční systém“.
Správný roztok
Roztok k tomu určený není problém vyrobit ani převážet, samotné bubliny se vyfukují velmi snadno a po doručení nákladu samy zmizí. Jejich nevýhodou je, že není možné je zaměřovat na konkrétní květy. Nízká zacílenost se zde ale vyvažuje větším množstvím.
Zdroj: PublicDomainPictures
Jak uvádí server IEEE Spectrum, postupným testováním došli výzkumníci v JAIST k vhodnému poměru pylu v roztoku: 4 mg pylu v mililitru 0,4% povrchově aktivního roztoku stačí k vytvoření bublin, z nichž každá nese přibližně 2000 zrnek pylu přichycených k membráně bubliny.
Ve snaze co nejméně poškodit samotné květy vědci usilují o nalezení ideálního pH roztoku, k tomu má dopomoct vhodná směs boru, vápníku, hořčíku, draslíku a ještě dalších prvků a látek. Bohužel i přes proklamovanou funkčnost není prozatím používaný roztok úplně ekologicky šetrný, proto se nyní pozornost výzkumníků obrací k takzvaným „jedlým“ bublinám, které už jsou dnes běžnou věcí.
90% úspěšnost
První testování se provádělo ještě bez dronu, z ručně drženého bublifuku. Touto metodou bylo dosahováno takřka stejných výsledků jako při ručním nanášení pylu, proto vědci přikročili ke zkouškám s robotickým dronem vybaveným něčím na způsob pistole na bubliny.
Aby zabránili předčasnému rozpadu bublin vlivem vzdušného proudění z rotorů dronu, přimíchali vědci do roztoku stabilizátor. Takto vytvářené bubliny jsou sice menší, nesou zhruba jen 300 zrníček pylu každá, ale když stroj vyfukuje takřka 100 bublin za vteřinu, je schopen rozšířit velké množství pylu.
Při rychlosti 2m/s ve výšce 2 metry nad květy dosahoval dron při testech 90% úspěšnosti opylování. Právě technika lokalizace a mapování terénu představuje další velkou výzvu pro výzkumníky, než bude možné dron s bublifukem začít využívat komerčně.
Autor: Petr Pláteník
