ROZHOVOR: Čína je svým způsobem nenahraditelná

O největší krizi od druhé světové války, neschopností českých firem vyrovnat se s globalizací i důležitosti robotizace pro jejich další rozvoj mluvil Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Czech Fund.

Mluví se o určitém ekonomickém ochlazení vzhledem k situaci v Německu, brexitu, stále ještě neskončené obchodní válce mezi USA a Čínou. Do toho současná koronavirová pandemie. Jaká je tedy v současnosti situace?

Uklidnila se obchodní válka, což je pozitivní i pro Německo, ale na druhou stranu je potřeba říct, že k finální dohodě mezi USA a Čínou je ještě hodně daleko. Daleko aktuálnější problém, který hýbe celým světem, je koronavirus, který nejprve ochromil čínskou ekonomiku a letos nejspíše způsobí recesi v Česku a drtivé většině evropských zemí. Světová ekonomika se může propadnout nejvýrazněji od skončení druhé světové války, tedy ještě markantněji než v roce 2009, kdy vrcholila světová finanční krize.

Měly by se české podniky připravit na konec
jejich dlouhodobého ekonomického růstu a začít šetřit?

V éře
globalizace a jednotlivých dodavatelských řetězců jsou čeští odběratelé i
dodavatelé zranitelní. Můžeme to přirovnat k domino efektu – problémy v Číně
a mnohde jinde ve světě se zprostředkovaně projeví i u nás. Podle mého názoru jsou
české podniky připravené na krizi i kvůli již zmiňované dlouhotrvající obchodní
válce mezi USA a Čínou. Naše česká kotlina je ovlivnitelná i tím, co se děje na
druhém konci světa. Těžko říci, co vše ještě způsobí koronavirus. Bez pomoci
vlády to ale nepůjde. Krize je tak závažná, že mnohé podniky bez vládní pomocné
ruky nemusí přežít. Každopádně platí, že české podniky se teprve učí, jak s globalizací
pracovat, nyní se učí, jak bojovat s hrozbami typu právě koronaviru. Obecně
ale platí, že naše firmy měly by být flexibilní, být schopné nahradit výrobky
jinými, případně vyrábět jinde. Je potřeba být připraven.

Současná situace vlastně nemá řešení

V jakých konkrétních oblastech by české firmy měly šetřit?

Záleží
sektor od sektoru. Například prvotní rozšíření koronaviru v Číně ohrožovalo
především velké vývozce závislé na odbytu v Číně – můžeme zmínit třeba Škodu
Auto, která už v únoru v Asii zaznamenávala velký propad prodejů. Dalším
problémem bylo to, že mnoho českých firem vyrábí v Číně a nedokázaly potřebné
výrobky z Číny importovat, případně se dodávky těchto výrobků či součástek
zpožďovaly nebo úplně zastavovaly. To se týkalo výrobců automobilů nebo elektroniky.
Problémem je, že Čína je svým způsobem nenahraditelná. Situace vlastně nemá
řešení. Řešením může být jakási schopnost monitorovat situaci a třeba se
orientovat na jiné trhy typu Vietnamu. Do určité míry to už firmy dělají, ale
ne dostatečně. Globalizace nám právě teď ukazuje odvrácenou tvář.

Není právě proto nejlepší doba více investovat do moderních
technologií, do automatizace či robotizace?

Určitě ano,
ale je potřeba říci, že do robotizace, automatizace by se mělo investovat
pořád. Je to věc, která je nutná. Česká republika každopádně musí přejít na
jiný model fungování. S relativně levnou pracovní silou si nevystačí. Ty
země, které jsou lehce nahraditelné kvůli tomu, že fungují jako montovny, budou
mít brzy problém. Je potřeba vyrábět výrobky s vysokou přidanou hodnotou.
A k tomu právě vedou investice do automatizace nebo robotizace.

Velké podniky na tyto investice nejspíše mají
dost peněz, ale co ty menší podniky s maximálně desítkami zaměstnanců?
Mají vůbec šanci držet krok, co se týká moderních trendů v průmyslu?

Určitě ano.
A to hlavně díky tomu, že malé firmy jsou pružnější a flexibilnější. Uvědomte
si, že mnohé relativně malé ale dravé IT firmy typu brněnské společnosti Kiwi mají
možná větší globální dosah než Škoda Auto. Je možné, že právě dnes ta doba
naopak přeje více malým firmám než velkým. Nyní stačí, když máte dobrý nápad a například
pár desítek dobrých vývojářů, což je poměrně nízký vstupní kapitál, a můžete
opravdu opanovat celý svět. Podívejte se na oblast antivirové ochrany –
v tom jsme my Češi v absolutní špičce.

Kvůli státním zásahům firmy nemusely investovat do robotizace. A to se jim teď nevyplatí

Podle statistiky
Asociace malých a středních podniků
a živnostníků ČR pouze 22 procent malých a středních podniků
investuje do moderních technologií a jen 10 procent z nich je plně
automatizováno. Proč tak málo?

Bohužel v uplynulém
desetiletí se stálo několik věcí, které větším investicím zabránilo. Jednoduše
řečeno – byl zde krize, došlo k nešťastnému zvyšování daní, což vedlo
k tomu, že z recese jsme se dostali až na konci roku 2013, jenže hned
vzápětí ČNB oslabila korunu. To sice pomohlo exportu, bohužel ne kvalitativně
ale cenově. Logicky tak na firmy nebyl vyvíjen tlak, aby investovaly do robotizace
a automatizace, protože neměly důvod, když se jejich zboží dobře prodávalo díky
levnější ceně. V roce 2017 sice intervence ČNB skončila, jenže koruna je
stále slabší, než by byla nebýt intervence, takže pořád je tu skrytá podpora
exportérů pomocí oslabené měny. Tuzemské podniky tak stále nemají důvod
investovat do kvality, a to se samozřejmě odráží v celém dodavatelském
řetězci, včetně těch nejmenších podniků, na které jste se ptal. Dostáváme se
tak na pomalou kole vývoje, zejména v konkurenci s asijskými zeměmi,
kde vlády vysoce podporují modernizaci výroby.

Co byste tedy poradil malým a středním podnikům?

Myslím si,
že podniky samy dobře vědí, co mají dělat. Tady byly vytvořeny určité podmínky
ze strany státu a ČNB, takže podnikům nelze vyčítat, že neinvestovaly, protože
prostě kvůli zmíněným intervencím nemusely. Jely prostě v systému, jak byl
nastaven. Nyní je potřeba vytvořit podmínky, aby chtěly či musely modernizovat,
aby investice padala na úrodnou půdu. Vláda by se tak měla soustředit na
silniční, dálniční, datovou a železniční infrastrukturu. Vláda by měla usnadnit
podnikání, snížit administrativu, firmy pak budou mít více peněz i času na
potřebné investice.

Budou tedy Češi konkurenceschopní ve světě?
Nepřeválcují je jiné státy, které výrazně více šlapou do modernizace svých
závodů?

Chci věřit
tomu, že ano. Zatím nemám pocit, že by Česká republika ztrácela na
konkurenceschopnosti. Samozřejmě asijské ekonomiky jsou dravé, nicméně Češi
mají stále co nabídnout. Spíše mám obavu o celkové klima evropské ekonomiky. Podmínky
pro podnikaní v Evropské unii nejsou dobré. Je zde přeregulovanost, obrovský
důraz na environmentální technologie nebo přebujelá dotační politika. Špatným
příkladem budiž podpora zemědělství, což je v podstatě odvětví 19. století.
Je to přežitek, peníze by se měly dávat do jiných sektorů, kam se zatím na náš
úkor dostávají Číňané. Evropská unie má rovněž neúnosný sociální systém. Tady
je ale na druhou stranu nutno přiznat, že například Čína nemá žádný sociální
stát, takže může více napřít své síly na technologie. Jenže právě koronavirus zase
ukazuje, že Čína neinvestovala do zdravotnictví či veřejné hygieny, a proto se
se stalo, co se stalo. Kdyby se ve Wu-chanu více dbalo na základní hygienické
podmínky, fungoval zdravotní systém, tak se možná virus nerozšíří do celého
světa. To ale nic nemění na tom, že Evropa je zadlužená, byrokratická, nepružná
a stárnoucí. Hrozí jí, že bude skanzenem, kam se budou Číňané jezdit dívat jako
do Disneylandu.

Stát se teď zadlužit musí, otázkou je správné přerozdělování peněz

Co je potřeba udělat, aby k tomu nedošlo?
Vláda nám ústy ministra
Havlíčka řekla, že je potřeba investovat do vědy a vývoje, inovací, do
modernizace výrobních zařízení včetně robotů. Kolik by podle Vás taková
investice stála a je vůbec ze strany státu reálná?

Je potřeba najít peníze v rozpočtu,
což nyní bude kvůli sanaci podniků kvůli koronaviru obtížnější. I kdyby se kvůli
tomuto stát více zadlužil, tak je to určitě zadlužení správným směrem, které se
v budoucnosti vyplatí. Spíše je potřeba se zamyslet, zda je stát schopen
tyto peníze správně přerozdělovat. Půjde o velký tlak na úředníky, kteří by o
investicích rozhodovali, nejsem si jist, zda k tomu úředníci mají
kompetence. Navíc rolí státu by neměla být ani tak přímá podpora inovací, ale
spíše obecně například tolik potřebná podpora a reforma školství. Ať jsou dobří
učitelé dobře zaplacení, ať jsou třeba vysoké školy zpoplatněny, aby vysoké
školství bylo vnímáno jako investice do života, ať se z takto vybraných
peněz platí kvalitní vysokoškolští pedagogové, prostě ať se stane přednášení na
vysokých i středních školách opět atraktivním zaměstnáním.  Stále se opakujícím problémem, který nás
dlouhodobě tíží, je již zmiňovaná nedostatečná infrastruktura – nemáme
vysokorychlostní železnici, linka do Drážďan má být až v roce 2050, kdy
většina současných ministrů už bude po smrti. Takže vlak nám ujíždí. Přesto ale
ještě neujel! Takže je potřeba vytvořit podmínky pro kvalitní pracovní sílu, možnost
rychle stavět, infrastrukturu, vyřešit, zda nestavět více do výšky
v exponovaných místech, jako je Praha nebo Brno. To vše státní úřady
nereflektují, nejsou totiž ještě v 21.století.

Barva budoucnosti je zeleno-stříbrná. To znamená, že hlavním tématem 20. let bude environmentální šetrnost, utlumování těžby, hutnictví, ocelářství nebo i tradičního automobilového průmyslu. Dalším trendem je, že populace stárne, proto barva stříbrná.

Česko má nejnižší nezaměstnanost v Evropě,
už není kde brát. Je tedy logickým a nezvratitelným řešením robotizace výroby?

Jednoznačně
ano. Tím, že se investuje do jednoho robota, můžete nahradit obrazně řečeno 20
nízkokvalifikovaných lidí a bude vám stačit tento robot a jeden
vysokokvalifikovaný zaměstnanec, který bude robota ovládat. A kdy jindy
provádět tuto změnu než v době, kdy je rekordně nízká nezaměstnanost?
Protože tito nízkokvalifikovaní si mohou rychle najít jinou práci. Ale je
otázka, zda po robotizaci výroby bude dostatek práce pro všechny. Tyto potíže
by ale nebyly nic nového, změny se děly vždy a vždy napomáhaly rozvoji lidstva.
Vždyť přece kočí na koňských povozech byli také nahrazeni automobily, a zase nynější
taxikáři třeba budou nahrazeni autonomními vozy. Je to otázka pokroku, jinak to
nejde. Jedná se o kreativní destrukci, kvůli které některé pozice zanikají ale
novým pomáhá vznikat. Může mírně vzrůst míra nezaměstnanosti, ale to se nedá
nic dělat. Stále je zde možnost rekvalifikace, případně, pokud bude stát mít
peníze, tak štědřejších sociálních dávek.

Nehrozí, že lidé za nějaký čas nebudou mít
adekvátní práci, respektive nebudou mít co na práci?

To je
samozřejmě problém. Jedinou možností musí být rekvalifikace. Někteří lidé tuto
změnu a možnost rekvalifikace asi nezvládnou, ale celkově modernizace je nutná
a společnosti a ekonomice pomůže. Ale nikdy v minulosti nebylo tak snadné jako
dnes se sám o sebe postarat či si najít práci. Dnes je vše jednodušší. Starší člověk
nad padesát let, který fáral 30 let v dolech a je manuálně zručný, může
být hodinovým manželem, nebo jezdit s autem pro Uber. Vše jsou to
minimální vstupní náklady.

Jak se podle Vás promění průmysl za nějakých 10
až 20 let?

Barva
budoucnosti je zeleno-stříbrná. To znamená, že hlavním tématem 20. let bude
environmentální šetrnost, utlumování těžby, hutnictví, ocelářství nebo i
tradičního automobilového průmyslu. Dalším trendem je, že populace stárne,
proto barva stříbrná. Takže velký boom čeká průmysl týkající se seniorů,
pomůcek pro ně, zdravotnických potřeb, rezidenčního obydlí. Průmysl se musí sám
s tím vyrovnat, proti imigraci asi bude pořád odpor, jenže ti zkušení
řemeslníci odcházejí do důchodu a nebudou početně zastoupeny mladou generací. A
to je další stimul pro robotizaci, protože nebudou lidi, takže těm, co budou
pracovat, poroste mzda, což povede k další robotizaci, jelikož to bude
levnější řešení než platit drahé zaměstnance.

Co si myslíte o zdanění práce robotů? Třeba
zástupci českého průmyslu a dopravy jej odmítají.

Asi bude
velký tlak na nějaké řešení. Ale je to ekonomický nesmysl. Panuje chiméra, že
robot bere práci, ale když se podíváte na Singapur, Jižní Koreu, Německo a
částečně i Českou republiku, to jsou všechno země více či méně robotizované,
ale přitom o práci nepřišel.  Je potřeba
si uvědomit, že robot zlevňuje výrobu a zároveň vytváří další práci
v jiných sektorech. Takže jakékoli zdanění by bylo zbrzdění rozvoje
robotů, přitom by to mělo být naopak. Politici to samozřejmě dělají
z politických důvodů.