Dalia Marin, ekonomka a odbornice na světové hospodářské vztahy z Technické univerzity v Mnichově, v rozhovoru pro Frankfurter Algemeine Zeitung vysvětluje, jaké blahodárné důsledky může mít koronavirus pro robotizaci a obnovu průmyslové slávy Německa.
Lidé přestávají cestovat a města, oblasti i státy se uzavírají do sebe. Může být koronavirus hřebíčkem do rakve globalizace?
To záleží na tom, jak dlouho bude epidemie trvat. Citelné dopady na celosvětové hodnotové řetězce však mít bude. Virus také výrazně ovlivňuje rozhodování podniků o tom, zda nepřesunout výrobu zpět do domovské země, byť se nadále vyplácí vyrábět jinde. Globální nejistota každopádně zesílí.
Myslíte nejistotu způsobenou obchodními spory, zejména celní válkou s Čínou?
Ne, jistá deglobalizace začala již dříve. Od poloviny 90. let začaly podniky ve vyspělých průmyslových státech snižovat náklady stěhováním výroby do zemí s nízkou cenou práce, hlavně ve východní Evropě a na Dálném východě. K tomu vedle politické liberalizace vedla i revoluce v nákladech na dopravu, především kontejnerizace. V této fázi prudké globalizace došlo k bouřlivému rozvoji celosvětových hodnotových řetězců. Během finanční krize v letech 2008 a 2009 ale tento proces ustal.
Co se tehdy stalo?
Rozmohla se nejistota. Existuje jeden zajímavý ukazatel, zavedený výzkumníky na Stanfordově univerzitě. Tento index vyjadřuje, jak často se v ekonomických médiích 150 států vyskytuje slovo „nejistota“ či jeho synonyma. A za prokazatelným růstem hodnoty tohoto indexu stojí právě finanční krize, krize EU i brexit.
No, ale světovému hospodářství se v uplynulých letech nedařilo vůbec zle…
Správně, jenže to je značné míry způsobeno intenzivními investicemi podniků do robotizace. Do robotů se investovalo ovšem už před finanční krizí a Německo je v automatizaci společně s Jižní Koreou a Japonskem na předních místech. V 90. letech připadal v německém hospodářství jeden robot na 1000 pracovníků, v roce 2014 to už byly čtyři roboty. Německo je světový lídr robotizace.
Robotizace tedy dokáže napravit škody napáchané výkyvy světového hospodářství?
Podívejme se nejdřív ještě o jeden krok zpět do minulosti. Z podnikatelského hlediska je zásadní srovnávat nákladové výhody přemístění výroby do nízkonákladové země – tedy poměr mezd v levnější zemi včetně nákladů na dopravu a mezd v domácí zemi – vůči pořizovacím nákladům na roboty. Finanční krize tímto poměrem totálně otřásla: náklady na přemístění výroby kvůli rostoucí nejistotě po finanční krizi vzrostly a riziko výpadku výroby snižuje atraktivitu výroby kdesi daleko na východě, byť by to stále vycházelo finančně levněji. A navíc: díky velmi nízkým úrokům se propadly i náklady na úvěry čerpané za účelem pořízení a zavedení robotů.
A nebyl tento účinek jen krátkodobý?
Naopak. Tento vývoj se zrychluje a epidemie koronaviru mu dodá ještě pořádně silný impuls. Předpokládám, že koronavirus způsobí nejméně třikrát větší nejistotu než SARS počátkem tisíciletí. Navíc robotizace v Německu již hodně postoupila a díky tomu mzdové náklady ve výrobě již nehrají tak rozhodující roli. Robotizace postupuje mílovými kroky kupředu.
Ve všech odvětvích hospodářství?
Co se týče odvětví služeb, tam nelze zatím říct nic určitého. V průmyslu je co do počtu 60 % robotů nasazeno v automobilovém sektoru, a to obdobnou měrou u finálních výrobců i u dodavatelů. Přesun výroby zpět do Německa lze nejvýrazněji pozorovat v chemickém průmyslu a pak dále v metalurgii a elektrotechnickém průmyslu. Lze však zmínit i podniky, jako jsou výrobce sportovních potřeb Adidas a výrobce hraček Märklin.
Takže Německo čeká renesance výrobních odvětví?
Prožíváme tektonické změny ve světovém hospodářství, a ano, můžeme pozorovat renesanci průmyslu nejen v Německu, ale i v dalších vyspělých průmyslových státech. Podíl průmyslu na hodnotovém řetězci poroste, i když to nutně nemusí znamenat přínos pro zaměstnance. Donald Trump a koronavirus tento vývoj urychlují. Skutečným spouštěčem přeskupení světové ekonomiky však byla finanční krize v letech 2008 a 2009.
Autor: Petr Bílek
