Evropská unie zahájila ve čtvrtek 17. prosince vodíkový projekt „společného evropského zájmu“ neboli IPCEI. Pět evropských zemí má ale výhrady.
Německý ministr hospodářství Peter Altmaier předsedal čtvrtečnímu zahajovacímu setkání, během kterého 23 evropských zemí podepsalo prohlášení o záměru nebo manifestu na podporu této iniciativy.
Výhrady 5 partnerských států
Rakousko, Dánsko, Lucembursko, Portugalsko a Španělsko se podepsalo pod společný dopis, v němž vyzývají Evropskou unii, aby jasně stanovila prioritu obnovitelných energií v rámci projektu vedeného EU, jehož cílem je urychlit zavádění vodíku, výzkum a infrastrukturu.
Těchto pět zemí EU však vidí tento krok skepticky a varuje, že tato iniciativa nesmí být využívána jako zadní vrátka k financování infrastruktury pro fosilní plyny.
„Španělsko sází výhradně na obnovitelný vodík a domnívá se, že by měly mít přednost fondy EU a regulační podpora pro obnovitelný vodík před nízkouhlíkovým vodíkem vyráběným ze zemního plynu (modrý vodík) nebo jadernou energií,“ uvedl zdroj z EU pro web euroactiv.com.
Těchto pět zemí EU se však obává, že nový vodík IPCEI bude použit na podporu „nízkouhlíkové“ varianty vyrobeného též ze zemního plynu nebo jaderné energie.
Říkají, že se k manifestu přihlásili, ale pouze „s vědomím, že tato iniciativa by se měla vztahovat výlučně na vodík z obnovitelných zdrojů energie, protože tuto technologii považujeme za jediné dlouhodobě udržitelné řešení k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.“
„Projekty v rámci IPCEI musí respektovat zásadu postupného ukončování dotací škodlivých pro životní prostředí,“ napsali signatáři dopisu. „Proto IPCEI musí být vodík způsobilý pouze tehdy, když je vyráběn z obnovitelných zdrojů,“ uvádí se v dopise.
Dopis podepsali ministři životního prostředí Rakouska (Leonore Gewessler), Dánska (Dan Jørgensen), Lucemburska (Claude Turmes), Portugalska (João Pedro Matos Fernandes) a Španělska (Teresa Ribera Rodríguez).
V jejich postoji je podporovaly ekologické skupiny, které vyjádřily pochybnosti v rámci vodíkového manifestu EU.
„Tato iniciativa se nesmí stát zástěrkou, jak přidat veřejné peníze na fosilní paliva. Z veřejné podpory musí být vyloučeny všechny ostatní typy vodíku, včetně takzvaného „nízkouhlíkového“ vodíku, který zvyšuje riziko ekologického promývání a fosilní paliva by přiváděl pouze zadními vrátky,“ uvedla Rita Tedesco z ECOS, skupiny specializované na zelené standardy.
„Obnovitelný“ nebo „nízkouhlíkový“?
Členské státy EU se v posledních týdnech hádaly o tom, jaký typ vodíku mají podporovat, přičemž proti sobě stojí dva nepřátelské tábory: ti, kteří podporují zelený vodík vyráběný výhradně z obnovitelné energie, a ti, kteří podporují širší „nízkouhlíkovou“ definici, která také zahrnuje jadernou energii a dekarbonizované plyny.
Zastánci „modrého“ vodíku tvrdí, že v krátkodobém horizontu bude zapotřebí zemní plyn, aby se zvýšil objem výroby a rozšířil trh s vodíkem v EU, který je v současné době malý.
Margrethe Vestagerová, šéfka EU v oblasti hospodářské soutěže, se snažila vyjasnit přístup Komise a uvedla, že regulační podpora bude zaměřena pouze na projekty, které mohou významně přispět k dlouhodobým cílům EU v oblasti klimatu.
„Vývoj technologií pro nízkouhlíkový a zejména zelený vodík a budování infrastruktury nezbytné pro jeho zavedení nás posune o krok blíže k tomu, aby se Evropa stala do roku 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem,“ uvedla šéfka hospodářské soutěže ve svém zahajovacím projevu.
Evropská komise považuje vodík za „zásadní chybějící kousek skládačky“ k dosažení hlubší dekarbonizace v průmyslových odvětvích, jako je výroba oceli a chemický průmysl, které nelze úplně elektrifikovat.
„Čistý vodík pomůže našim evropským průmyslovým odvětvím dekarbonizovat, být odolný a zůstat globálně konkurenceschopný,“ uvedl Thierry Breton, komisař pro vnitřní trh EU.
Dotační výjimka
IPCEI bylo založeno v roce 2014 a umožňuje členským státům EU dotovat vysoce rizikový mezistátní výzkum a inovace i infrastrukturní projekty, aniž by musely dodržovat běžně přísná pravidla EU pro státní podporu.
„Žádný členský stát nebo podnik nemůže cílů dosáhnout sám,“ zdůraznila Vestagerová. „Proto má smysl, aby se evropské vlády spojily a podpořily důležité projekty společného evropského zájmu. V návaznosti byla zavedena speciální pravidla pro podporu, která usnadní cestu ke společnému cíli.“
