Reportér BBC Fergus Nicoll si dal tu práci a udělal povšechný průzkum, jak jsou na tom různé regiony a státy, pokud jde o provoz vodíkových aut. Žádná sláva, chtělo by se říct.
Je to trochu případ Hlava 22. Zákazníci se začnou více zajímat o koupi vodíkových aut až ve chvíli, kdy budou mít jistotu, že se svým novým, drahým autem nezůstanou stát někde napůl cesty, protože minuli poslední známou „benzinku“ na stovky kilometrů.
A zřizovatelé těchto zařízení se do nákupu nového, drahého vybavení pustí až tehdy, když budou mít zajištěnu aspoň minimální klientelu zaručující návrat vložených prostředků. Tak jak z toho zamotaného kruhu ven?
Jedno z možných řešení zkoušejí v Kalifornii. Přišli se systémem finančních pobídek cílících na zákazníky uvažující o koupi ekologického vozu. Každý kdo si kupuje vodíkové auto, si může zažádat o státní podporu až ve výši 2 500 dolarů.
Snahou je vyvolat reakci provozovatelů čerpacích stanic, vyvést vybalancovaný, nerozvíjející se systém z rovnováhy. Nejde samozřejmě o ideální řešení. Momentálně se na většině z 42 kalifornských čerpacích stanic tvoří fronty. Nicméně poptávka stimuluje nabídku.
Nejvyspělejším regionem, pokud jde o výrobu a infrastrukturu vodíkových aut, je Asie. Číňané chtějí mít už v roce 2020 na silnicích více než milion vozidel na vodík, kterým bude k dispozici přes tisíc čerpacích stanic.
Předpokládá se, že showcasem japonského průmyslu ve vývoji vodíkových aut se stane olympiáda v příštím roce. A prezident Jižní Korey ohlásil plán na navýšení počtu čerpacích stanic na 660 do roku 2030.
V tomto směru zůstává Evropa popelkou a ještě k tomu opožděnou. V celé Velké Británii kupříkladu napočítáme všehovšudy 17 čerpacích stanic. O moc víc jich není ani v automobilové velmoci Německu – zatím jenom 75. V Česku se na dobu vodíkovou teprve připravujeme a specializovanou benzinku byste tu hledali marně. První by měla být uvedena do provozu příští rok.
Zprávu přinesl web BBC.
Autor: Petr Pláteník
