Alice Kubová Bártková: V Česku je čím dál víc falešných dopravců

Rostoucí fenomén falešných přepravců, kteří se objevují i v České republice, přináší řadu ztrát a obtíží pro zákazníky. Jedná se o pečlivě promyšlené podvody, které se navenek mohou tvářit jako legální nabídky přepravních služeb, říká Alice Kubová Bártková, advokátka z kanceláře Rödl & Partner.

Firma potřebuje přepravit zboží z jednoho místa na druhé. Prostřednictvím jedné z internetových přepravních burz si objedná zdánlivě seriózního dopravce, který se ale po převzetí zboží vytratí neznámo kam. Běžně se děje i to, že si firma sice sjedná legitimního dopravce, ten si však pro dílčí úsek přepravy objedná volné kapacity u dopravce falešného. 

Za poslední rok jsme jen v naší kanceláři řešili tři případy falešné dopravy a přibývají další s neustále sofistikovanějšími metodami podvodníků.

Problémy s falešnými dopravci nejsou nové, mění se ale charakter kradeného zboží, případně způsoby páchání. Zatímco dříve šlo především o počítače nebo alkohol, dnes jde hlavně o zcizování parfémů nebo o zařízení pro solární elektrárny. Podvodní dopravci mívají vytipované drahé zboží, které je v danou dobu žádané.

Falešní dopravci, kteří vystupují pod maskou legitimních přepravních společností, inzerují nabídku volných vozidel a kapacit na elektronických přepravních burzách, jejichž prostřednictvím se na ně obracejí solidní firmy. Podvodníci často používají i pokročilých marketingových triků, jako jsou například výhodné nabídky a ceny nebo pečlivě vytvořené webové stránky. Pro nezkušeného zákazníka tak může být těžké odlišit legitimní společnost od podvodné.

Důvěřuj, ale prověřuj 

Jak falešného dopravce identifikovat? Hlavní prevence spočívá v informovanosti. Pokud firma dopravce objednává, měla by se podívat na recenze jeho služeb, zeptat se předešlých zákazníků nebo si prověřit reference a řádně zkontrolovat soulad používaných kontaktů na dopravce (především e-mailových adres a telefonních čísel) jak s dostupnými údaji například na webových stránkách společnosti, tak s údaji o ní na příslušné platformě elektronické přepravní burzy. Zcela zásadní je pak důkladné prověření společnosti v obchodním rejstříku včetně sbírky listin.

Podvodné firmy mají běžně k dispozici například i certifikát o pojištění. Když se ale na firmu podrobně podíváte do obchodního rejstříku, často zjistíte, že v poslední době měnila jednatele či společníky nebo že do sbírky listin nezakládala účetní závěrky apod. Varovné signály je potřeba nepodceňovat.

Z pozice prvního dopravce (případně zasílatele), který následně objednává kapacity jiného dopravce, je nezbytné se důkladně informovat, co vlastně převážím včetně druhu a množství zboží. V okamžiku, kdy jde především o hodnotné zboží, by rozhodně neměl najímat dopravce, kterého nezná. 

Na přepravu takového zboží bych tedy doporučovala najímat jen dopravce, které znám a již dříve jsem s ním spolupracovala. Právě v tomto bodě se nejčastěji chybuje, což má za následek ztrátu zboží. I v tomto případě platí, že nemá-li dopravce zbytí, měl by si následného dopravce důkladně prověřit včetně prostudování obchodního rejstříku. 

Pro oba uvedené příklady rovněž platí, že když zákazník dopravce kontaktuje, měl by si ověřit, že se tak skutečně děje přes kontakty uvedené na elektronické burze. 

Setkáváme se s tím, že poškozený sice dopravce kontaktoval, ale například na drobně a nenápadně pozměněné e-mailové adrese, která byla elektronicky svedená k podvodníkům. Důležité je také dostatečné zajištění vlastní IT bezpečnosti, včetně prověření IT bezpečnosti využitého dopravce. Tak aby bylo zajištěno, že na žádné straně nebude e-mailová komunikace sledována a napadena hackery.

Škoda se velmi špatně nahrazuje

Problém je i s postižitelností falešných dopravců. Většinou se setkáváme s dobře organizovanou skupinou, u které je velmi nepravděpodobné, že by došlo k jejímu rozkrytí. Když pak poškozený podá trestní oznámení, většinou zjistí, že není jediný. Kriminální skupiny obvykle operují tak, že během krátké doby spáchají velké množství obdobných krádeží s vozidly, která mají odcizené poznávací značky nebo jsou v době oznámení již rozebrána na náhradní díly. Pokud se tak stane, jsou na tyto případy orgány činné v trestním řízení často krátké.

Jak již bylo řečeno, nejlepší obranou je prevence, protože na krádeže, které mohou být klasifikovány například jako hrubě nedbalé jednání ze strany objednatele ve vztahu k prvnímu dopravci či zasílateli, se velmi často nevztahuje ani pojištění, a to zejména u českých pojišťoven.

Pojišťovna od vás bude chtít předložit, co všechno jste udělali, abyste se podvodnému dopravci vyhnuli. Má zkušenost je taková, že v těchto případech bývá pojistné plnění s ohledem na běžné české pojistné podmínky spíše výjimečné.

Existuje nicméně mezinárodní úmluva CMR, která se týká silniční přepravy. Ta sice s falešnými dopravci přímo nebojuje, ale řeší otázky odpovědnosti za ztrátu nebo poškození zboží během přepravy. Pokud si firma objedná přepravu u dopravce či zasilatele a ten další přepravu objedná u falešného dopravce, může vlastník zboží uplatnit nároky na kompenzaci za ztrátu zásilky podle úmluvy CMR právě proti svému smluvnímu dopravci či zasílateli.

V takovém případě by odpovědnost za škodu velmi často nesl smluvní dopravce či zasílatel, který si objednal služby dopravce podvodného. Ten pak zpravidla má tzv. černého Petra – obvykle nese vůči svému objednateli odpovědnost za škodu v plném rozsahu, ale po podvodném dopravci ji však již sám zpravidla reálně nevymůže.