„Nacházíme se v době velkých otřesů,“ řekl ve svém prohlášení pro média Olaf Scholz 6. března, když stál před barokním zámkem Meseberg v Braniborsku, kde jeho kabinet pořádal dvoudenní zasedání. Důvodem není jen ruská válka proti Ukrajině, ale i transformace, kterou si vyžádala ekologická krize. Slíbil, že z Německa rychlým tempem vytvoří zářivou, klimaticky neutrální ekonomiku. Dokáže to všechno zvládnout?
Držme mu palce. Nebo držme si palce? Česká republika je s německou ekonomikou nejvíce obchodně a investičně propojena. Třetinu všech našich produktů vyvážíme právě do Německa a jakýkoli výkyv u našich sousedů se zde spolehlivě promítne.
Za německé problémy nemůže jen krize
Strukturální problémy německého hospodářství sahají daleko před krizi. Invaze na Ukrajinu pouze odhalila některé z nich. Závislost Německa na levné ruské energii, jeho neschopnost vojensky se bránit a úskalí úzkých ekonomických vazeb s autokraciemi, přičemž ty s Čínou jsou potenciálně stejně rizikové jako ty s Ruskem.
Obrovská závislost na Číně
V loňském roce byla Čína opět nejvýznamnějším obchodním partnerem Německa, a to již sedmým rokem v řadě, s kombinovaným vývozem a dovozem v hodnotě více než 298 miliard eur (320 miliard dolarů), což je přibližně o pětinu více než v roce 2021. Německo je na Číně závislé při dovozu vzácných zemin, které jsou nepostradatelné v bateriích a polovodičích, a dalších kritických nerostných surovin. Chemický gigant BASF investuje deset miliard eur do nové továrny v jižní Číně. Volkswagen, největší evropský výrobce automobilů, prodává do země draka dvě pětiny své produkce.
Pomalá dekarbonizace a digitalizace
Zranitelnost německé ekonomiky zdaleka přesahuje problémy, které před rokem vyostřila ruská invaze. Německo je také příliš pomalé v dekarbonizaci a digitalizaci své ekonomiky. O řešení demografických problémů a akutního nedostatku kvalifikovaných pracovníků, který postihuje zejména středně velké podniky, ani nemluvě.
Německo se větší recesi pravděpodobně vyhne
Znamená to všechno, že celý německý obchodní model je rozbitý? Většina ekonomů si to nemyslí, ačkoli je zapotřebí hlubokých strukturálních změn. „Ekonomika byla odolnější, než se očekávalo,“ uvedl Klaus Günter Deutsch ze Svazu německého průmyslu. Oproti tomu Mirek Topolánek, současný kandidát na prezidenta českého Svazu průmyslu a dopravy, říká: „Německo si svou ekonomiku podkopalo příliš ‚zelenou politikou‘ a teď těžko hledá nápravu. Česká republika musí jednoznačně diversifikovat své obchodní aktivity.“
Rozsáhlá deindustrializace?
V loňském roce se hovořilo o rozsáhlé deindustrializaci kvůli spirálovitě rostoucím nákladům na energii, které postihly zejména chemický průmysl, jeden z největších v Německu, ale také výrobce papíru, keramiky a dalšího energeticky náročného zboží. Dax, index německých blue-chips, se za prvních devět měsíců loňského roku propadl téměř o třetinu, což je takřka dvakrát více než pokles britského indexu FTSE 100 nebo amerického S&P 500. Někteří odborníci předpovídali Německu v roce 2023 hlubokou recesi.
S blížícím se jarem jsou vyhlídky růžovější. Díky mírné zimě se Německo nikdy nepřiblížilo potřebě přídělového systému na plyn, jak se mnozí lidé obávali. Podle vládních prognóz se Německo letos recesi pravděpodobně vyhne.
Energeticky náročná výroba klesla, přesune se do zahraničí
Zmírnila se také panika z deindustrializace. Energeticky náročná výroba se podle dat Eurostatu meziročně snížila o 13 procent, celková průmyslová produkce se však udržela. To ukazuje spíše na reorganizaci dodavatelských řetězců než na plošný proces deindustrializace.
Například společnost BASF restrukturalizuje svůj komplexní výrobní profil, aby se zbavila výrobků s nízkou marží. Výrobci oceli tak již učinili. „Poptávka po komoditní oceli na německém trhu v posledních desetiletích výrazně poklesla. Zaměřujeme se na vysoce specializované ocelářské výrobky, které dokáže vyrobit jen málokdo,“ uvedl pro server The Economist Markus Grolms ze společnosti ThyssenKrupp, velkého výrobce oceli.
Geografie německé výroby se velmi pravděpodobně trvale změní. Poměrně malé procento německých průmyslových podniků, které využívají energeticky náročné a relativně jednoduché procesy, jako jsou výrobci čpavku, zinku nebo hliníku, se přesune do zahraničí. Jejich místo však pravděpodobně zaujmou jiné, které používají složitější výrobní procesy.
V plnění zelených závazků paradoxně zaostává
I s menším počtem energeticky náročných podniků však bude Německo potřebovat dostatek zelené energie, pokud se chce stát klimaticky neutrální ekonomikou, jak je plánováno do roku 2045. Jeho úsilí o dekarbonizaci zaostává. Roční uhlíková stopa ve výši devíti tun na osobu v roce 2020 je zhruba o padesát procent vyšší než v jaderné Francii. Pro zemi, která se ráda považuje za klimatického lídra a utratila miliardy za svou Energiewende, strategii nahrazení fosilních paliv obnovitelnými zdroji, to znamená dlouhou cestu k nulovým emisím.
V lednu pan Scholz v Davosu také hovořil o „nové německé rychlosti“ při dosahování klimatických cílů. Nedávno přijatý zákon podle něj nařizuje, že prioritu má mít rozšiřování větrné a solární energie, stejně jako elektrické a vodíkové sítě. V rámci tohoto nového režimu jsou povolení pro elektrické sítě udělována v průměru o dva roky rychleji než dříve. V letošním roce Scholzova vláda více než zdvojnásobila objem výběrových řízení na pozemní větrné elektrárny. Ambiciózním cílem kancléře je postavit čtyři až pět nových větrných turbín každý den až do roku 2030. Osmdesát procent německé výroby elektřiny má v té době už pocházet z obnovitelných zdrojů, slibuje Scholz. Je to vysoký cíl.
V digitalizaci podniků je na průměru
Digitalizace podniků je další sférou, kde je Německo příliš pomalé a byrokratické. V oblasti integrace digitálních technologií do podniků se řadí mezi členy EU pouze k průměru. Jeho veřejná správa je žalostně analogová. S pandemií se vypořádala převážně pomocí faxu. Mnoho spolkových zemí a obcí loni nedodrželo lhůtu stanovenou spolkovým zákonem z roku 2017, aby zpřístupnily téměř 600 veřejných služeb online.
V některých oblastech je vidět pokrok, zejména v soukromém sektoru. Podle vládní gigabitové strategie má být do roku 2025 připojena k optické síti alespoň polovina německých domácností a podniků a do roku 2030 by měly být připojeny všechny domácnosti. Pokroku dosahují podniky Mittelstand, zejména ve strojírenství a strojírenském průmyslu. Kulturní změna, která je nutná k přijetí digitální ekonomiky, však vyžaduje čas.
Stárnoucí populace versus problémy s imigrací
Poslední opomíjenou výzvou je náhrada pracovníků odcházejících do důchodu. V Německu tvoří populace v produktivním věku přibližně 64 procent celkové populace, což je podobné jako v Americe. Nejpočetnější kohorty jsou však ve věku kolem 50 a 60 let. Firmy se již nyní potýkají s problémy při obsazování volných pracovních míst. Podle think-tanku Institute for Employment Research přijde německý trh práce bez větší imigrace nebo politických změn do roku 2035 o sedm milionů pracovníků ze současných 46 milionů. Určitý potenciál však existuje v tom, že starší pracovníci a ti, kteří pracují na částečný úvazek, budou více motivováni k tomu, aby si přidali hodiny.
Rekvalifikace pracovní síly je ústředním prvkem strategií podniků, které se snaží tento nedostatek kvalifikovaných pracovníků řešit. Vyšší mzdy by pomohly přilákat pracovníky do nejlepších a nejproduktivnějších firem, ale Německo se pyšní mzdovou zdrženlivostí.
Německo potřebuje hospodářsko-politickou Zeitenwende (epochální obrat) stejně jako tu, kterou Olaf Scholz slíbil ve vojenské a zahraniční politice. To je obrovský úkol, vzhledem k tomu, že předchozí vlády zanechaly mnoho nedodělků. Z českého pohledu můžeme jeho snažení držet jen palce.
Autor: Alena Burešová
