Světově uznávaná česká architektka Eva Jiřičná v rozhovoru pro pořad Next Stop, který moderuje český architekt v New Yorku Jan Klaška na platformě FocusOn, hovoří o své dlouholeté kariéře, výzvách ženské architektury, návratu do České republiky po revoluci a proměně stavebního průmyslu. Také se zamýšlí nad budoucností architektury v éře umělé inteligence.
Eva Jiřičná, jejíž návrhy zdobí Londýn, Prahu i Zlín, se původně chtěla věnovat chemii. Fascinace vědou ji provází celý život. ,,Architektura je víceméně ten samý proces jako věda. Člověk pořád něco zkoumá, pořád něco objevuje, pořád se něco učí,“ vysvětluje Jiřičná, která aktuálně studuje knihy o fyzice od Carla Roveliho.
Její designový jazyk je exaktní, promyšlený a téměř empirický. Na rozdíl od některých kolegů, kteří mají vrozenou schopnost skicování, Jiřičná přistupuje k navrhování metodicky. ,,Já, když vezmu tužku do ruky, tak z toho nevznikne vůbec nic a musím na tom opravdu dlouho a pečlivě pracovat. Musím si to srovnat v hlavě, co dělám, proč to dělám, jaké jsou následky toho, co dělám. U mě je to opravdu spíš ta matematická rovnice,“ přiznává architektka.
Pokora jako klíčová lekce architektury
S přibývajícími zkušenostmi v oboru přichází podle Jiřičné také větší míra pokory. Zatímco mladí architekti mají odvahu a sny, chybí jim zkušenosti, které přicházejí teprve s problémy a překážkami. ,,Na začátku máte tu ohromnou odvahu a máte všechny ty sny, které vás obklopují a za kterými se snažíte jít. Ale zkušenost je nulová a vy si ty prsty musíte spálit, abyste věděl, že ta cesta je obtížná,“ říká Jiřičná.
Podle ní je právě pokora tím nejdůležitějším, co se člověk musí v architektuře naučit. ,,Myslím, že to není jenom v architektuře, ale ve všem v životě, v jakémkoliv oboru,“ dodává. I po desetiletích v praxi prožívá každý projekt intenzivně. ,,Hrůzu prožívám intenzivně, poněvadž vím, co všechno se může stát, když se to nepovede. Ty nespavé noci neodejdou, naopak se znásobí,“ přiznává.
Inspirace přírodou a ekologický přístup
Udržitelnost a ekologický přístup nejsou pro Jiřičnou módními trendy, ale dlouhodobými principy. Již v počátcích své kariéry v Anglii ji ovlivnila přednáška statika, který vysvětloval statiku v kontextu přírody. ,,Od té doby cokoliv co dělám, tak vždycky si říkám, jak by to udělala příroda. Jediná věc na této planetě, která funguje přesně tak ekologicky, jak fungovat má, je příroda,“ zdůrazňuje.
Architekti by podle ní měli od přírody přebírat principy šetření energií a materiály. ,,Čím víc se od přírody naučíme a čím víc jsme schopni zakomponovat do našeho dění šetření, nepoužívání energie tam, kde nemusíme, používání materiálů, které nezničí tuto planetu, tím víc máme naději, že planetu budeme okupovat ještě trochu déle,“ vysvětluje Jiřičná svůj přístup. Těší ji, že svět se začíná ubírat správným směrem, i když existují i extrémy.
Čechy a vztah k moderní architektuře
Na otázku, proč mají Češi paniku z moderní architektury, Jiřičná odpovídá, že nejde jen o český fenomén. ,,Když jsem přijela do Anglie, tak slovo ‚moderní‘ bylo skoro sprosté slovo. Základní lidská nátura je neměnit,“ vysvětluje. Podle ní jde částečně o generační konflikt, kdy mladí chtějí změnu, zatímco starší generace se často vrací k tomu, co znají.
Jiřičná je přesvědčena, že lidé si na novou architekturu časem zvyknou, jako tomu bylo u Tančícího domu v Praze. ,,Od taxikáře po paní, u které jsem si kupovala mléko, tak všichni mi říkali, jak je strašné, že Tančící budova dostala povolení se postavit. Teď je to jediná budova, kam můžete poslat někoho, kdo chce vidět moderní architekturu v České republice. Pražáci i Češi si na to tak zvykli, že už to vlastně nikdo nevnímá,“ připomíná. Podobně by to podle ní bylo i s kontroverzní Knihovnou Jana Kaplického.
Návrat do České republiky po revoluci
Po revoluci Jiřičná původně nechtěla pracovat v České republice. “Řekla jsem, že nikdy nechci pracovat v České republice protože jsem měla pocit, že budu krást příležitost práce těm, kteří tu příležitost neměli těch 22 let, co já jsem měla možnosti potýkat se vším možným,“ vysvětluje své počáteční rozhodnutí.
Zlom nastal, když se zúčastnila soutěže na Tančící dům, kde nebyl žádný český architekt. Když poprvé po 22 letech přijela do Česka, byla překvapena změnou situace. Zatímco její otec, také architekt, spolupracoval se schopnými řemeslníky, ona se setkala s odmítáním. ,,Přijdu a začneme dělat příčku – ‚paní, to nejde‘, strop přisadit do kamene – ‚paní, to nejde‘, uděláme skleněné dveře – ‚paní, to nejde‘,“ vzpomíná.
Oživení českého řemesla
Jiřičná přispěla k oživení českého řemesla tím, že začala z Anglie přivážet lidi, kteří dokázali realizovat její návrhy. ,,V tom okamžiku to české furiantství – co ti Angličani nám tady budou říkat, jak mají dělat skleněné dveře? My to také umíme. A teď je to obráceně,“ říká s úsměvem.
Konkrétním příkladem je spolupráce s německou firmou při stavbě skleníku pro Václava Havla. ,,Oni si najali továrnu v Plzni, kde byli škodováci, kteří uměli udělat ty nejlepší technické výkresy, jaké jsem v životě viděla. Ale oni neuměli stavět, takže to muselo projít další epochou, než se to dalo dohromady,“ vysvětluje. Tato firma nyní vlastní několik továren v Plzni a vyváží po celém světě. Podobný příběh se odehrál i při stavbě hotelu Josef. ,,Teď já myslím, že ty české zlaté ruce se už vrátily a já z toho mám ohromnou radost,“ uzavírá Jiřičná.
Ženy v architektuře: dlouhá cesta za rovností
Jiřičná patří k průkopnicím v oblasti ženské architektury. Když začínala studovat, bylo v jejím ročníku asi šest dívek z celkem 64 studentů. ,,Když jste chtěl dostat to největší poklonu od svých spolužáků tenkrát, tak oni řekli: to nevypadá jako holčičí projekt,“ vzpomíná na studia. Zajímavý byl i postoj jejího otce: ,,Když jsem řekla, že budu studovat architekturu, tak řekl: proboha, ne architekturu! Staneš se architektovou ženou?“
Přestože sama tvrdí, že si nikdy neuvědomovala diskriminaci, postupem času si všimla rozdílného přístupu ke kolegyním. ,,Teď pozoruju, když mám kolem sebe své kolegyně, jakým způsobem se k nim klienti chovají, jakým způsobem se k nim chovají na stavbě, jakým způsobem se k nim chovají na úřadech. A najednou jsem si uvědomila, že tohle opravdu je něco, s čím se musí bojovat,“ říká.
Situace se však postupně zlepšuje. Jiřičná je již mnoho let v porotě soutěží pro ženy. ,,Pořád ještě je těžké najít ženy, které by samy o sobě prorazily, ale ty, které prorazily, jsou úžasné,“ hodnotí současný stav. Jako pozitivní znamení vnímá i nedávnou zkušenost, kdy na její přednášku o ženách v architektuře v Londýně přišlo 50 % žen a 50 % mužů. ,,Ještě to bude dlouhá doba, než ta úroveň posuzování žen architektů a mužů architektů bude stejná. Ale o to nejde. Jde o to, aby muži a ženy spolu spolupracovali a došli k pozitivnímu výsledku,“ dodává.
Umělá inteligence a budoucnost architektury
K technologickým novinkám včetně umělé inteligence se Jiřičná staví s otevřenou myslí, přestože přiznává, že sama patří ke generaci, která „bojuje s technologií“. Počítače podle ní přišly pro její práci příliš pozdě. ,,Já jsem rychlejší, když to dělám ručně,“ vysvětluje.
Na otázku, zda ji umělá inteligence děsí nebo inspiruje, odpovídá jednoznačně: ,,Inspiruje, i když to vůbec neumím.“ Věří, že nové technologie by měly posouvat architekturu vpřed, ne pouze kopírovat existující styly. ,,Jestliže máme možnost použít umělé inteligence k tomu, aby nás posunula někam dál v našem přemýšlení, v naší schopnosti se vyjadřovat, v naší schopnosti něco tvarovat, vytvářet novou estetiku, vytvářet nové možnosti řešení – to by mě zajímalo daleko víc,“ říká Jiřičná.
Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:
- Jak Eva Jiřičná vzpomíná na spolupráci s Janem Kaplickým a jeho unikátní přístup k navrhování?
- Jaký má architektka vztah k socialistickému realismu a proč je překvapená, že její studenti tuto architekturu obdivují?
- Jakým způsobem se Eva Jiřičná staví k novým projektům Vltavské filharmonie a koncertnímu sálu v Ostravě od Stevena Holla?
- Co architektka považuje za politické v architektuře a jaký typ projektu by nikdy nenavrhovala?
- Jak podle Jiřičné probíhá komunikace s klienty a proč by měl každý architekt studovat také psychologii?
Autor: redakce
FocusOn je zpravodajský web zaměřený na nové trendy v ekonomice s důrazem na využívání moderních technologií.
