Babišova prohra v prezidentských volbách může destabilizovat celé ANO

Blížící se prezidentské volby pořádně zahýbou společností. Jak masivní dopady to může mít, co se bude dít, pokud vyhraje či naopak prohraje Andrej Babiš, a jak hodnotit funkční období končícího prezidenta Zemana, s námi v rozhovoru probral Marián Sekerák, politolog z vysoké školy Ambis.

Co nás čeká z hlediska politiky v roce 2023?

To můžeme rozložit do dvou rovin. První je samozřejmě národní rovina, ta česká, a pak je rovina mezinárodní. Asi nikoho nepřekvapí, že když se bavíme o té druhé, tak tam samozřejmě každý napjatě čeká, jak se bude vyvíjet ruská agrese vůči Ukrajině. Jestli se dočkáme míru – což si doufám přeji všichni, kromě Vladimira Putina, kterému tato válka vyhovuje. Na té národní rovině highlightem budou pochopitelně prezidentské volby. A pak podle toho, kdo se stane hlavou státu, i nastavování vztahů mezi vládou a prezidentem či prezidentkou.

Prezidentské volby mají sklon rozdělovat společnost. Jak se díváte na přímou volbu vy? Je to ten správný způsob, jak zvolit hlavu státu?

V České republice máme parlamentní demokracii, kde bývá zvykem, že prezident není volen přímo. I když jsou i výjimky – a Česká republika se už několik let řadí k takovýmto výjimkám. Tady bych rád dodal, že nepatřím mezi kritiky přímé volby, alespoň ne tak razantní. Přímá volba samozřejmě umožňuje společnosti občanů vybírat si přímo hlavu státu podle jejich očekávání. Možná i na základě nějaké emotivní roviny atd. Ale nemusí to být vždy jenom kontraproduktivní – nakonec argument, který zaznívá nejčastěji, že přímá volba polarizuje společnost, tak to bychom mohli bez problémů říct i o parlamentních volbách. I ty do jisté míry polarizují společnost, a přesto máme přímou volbu politických stran přinejmenším do Poslanecké sněmovny. Takže myslím si, že v tom až tak zásadní problém není.

Přímá volba může nahrávat populistickým a extremistickým kandidátům. Lidé se často rozhodují pro osobnost, která jim je nějakým způsobem blízká. Není tu určitá obava, že může být zvolen třeba populista?

Tradičně se v politologických učebnicích dočteme, že právě v tom spočívá kouzlo dvoukolové většinové volby. Očekává se, že druhé kolo bude eliminovat takovéto kandidáty a generovat spíše konsensuálnější osobnosti, přijatelné pro větší část společnosti. To, že byl dvakrát po sobě zvolen pan prezident Zeman, který se ani nestylizoval do role konsensuální osobnosti, naopak účelově a cíleně společnost spíše polarizoval, to je možná určitá anomálie. Ale když se podíváme třeba na Slovensko, tak tam to krásně zafungovalo už několikrát. Právě druhé kolo bylo neutralizátorem, co se týče takových polarizujících, či přímo populistických osobností, jaké jste zmínil.

Podle průzkumů to vypadá, že tady máme tři horké favority. Očekáváte od ostatních kandidátů nějaké zvraty a útoky ze zadních pozic?

Momentálně když se podíváme na to pořadí z hlediska průzkumů veřejného mínění za posledních několik týdnů, tak nelze očekávat nějaké dramatické zvraty v první top trojce kandidátů. Může tam samozřejmě zapůsobit i faktor nějakého výjimečného skandálu nebo špíny z minulosti, která bude v určitou chvíli vytažena. Ale zdá se, že největší kontroverze ohledně prvních tří kandidátů už vyplavaly napovrch a nějaké velké překvapení tohoto typu nás asi nečeká. Pokud by nastalo, tak by samozřejmě mohli vstoupit do hry i někteří z kandidátů, kteří nyní jsou spíše na nižších pozicích. Tady bych ale rád zdůraznil, že když máme nějaký soubor top kandidátů, tak to ještě neznamená, že se máme soustředit pouze na ně a že občan je v podstatě odkázán na výběr jenom z těchto tří. To je velkou výhodou demokracie, že máme široké spektrum možností, velký výběr, a myslím, že naše možnosti nyní jsou poměrně zajímavé a pestré. Dá se říct, že skoro každý si snad může najít toho svého favorita.

Když se podíváme na ty tři hlavní kandidáty a vezmeme to abecedně: Andrej Babiš, jakou má podle vás šanci dostat se do druhého kola? Vyjde mu ta jeho strategie, kdy se stylizuje do hodného strýce, který nechce útočit? Nebo tak to aspoň prezentuje…

To se ptáte zjevně už na druhé kolo. Nicméně já bych se ještě zastavil u toho prvního, protože tam by to mohl být pro Andreje Babiše velký problém – pokud by nebyl úspěšný v prvním kole a nedostal se do druhého. A pokud prohraje ve druhém kole, tak tam má argumentačně už teď nabito. Může říct: Lidi mě nechtěli jako prezidenta, přejí si mě znovu jako premiéra, chtějí mě v té exekutivní pozici. Může si to takhle obhájit – a možná s tím i tak trochu počítá. Pokud by se ale nedostal do druhého kola, tak to by byl samozřejmě problém, protože tím by se nabourala velká důvěra, která momentálně panuje u části voličů vůči jeho hnutí ANO. A to samozřejmě by mohlo být velmi nepříjemné, dostalo by ho to do pozice, která rozhodně není politicky komfortní. Mohla by se určitým způsobem destabilizovat, byť je samozřejmě zakladatelem, a de facto majitelem ANO. 

Jak tedy vidíte jeho šance na postup do druhého kola?

Když se na to podíváme z perspektivy společenských nálad, tak si myslím, že šanci rozhodně má. Opírá se o velmi disciplinovaný elektorát svého hnutí, který je relativně věrný volbě ANO. Takže pokud se nic nestane a neselže jeho voličstvo, tak má poměrně slušné šance být úspěšný a do druhého kola se dostat.

Když se podíváme na Danuši Nerudovou, tak tady asi je problém, že komunikačně nezvládla kauzu kolem Mendelovy univerzity. Může to poškodit tu její auru čisté ženy v politice? Nevidí v ní voliči spíše právě slovenskou prezidentku Čaputovou?

Nejsem si jistý, nakolik se paní Nerudová sama chce stylizovat do této pozice, jestli to je součástí nějaké PR strategie jejího týmu. A případně pokud nechce, jestli voliči očekávají, že bude jakýmsi „klonem“ Zuzany Čaputové. Nicméně, pokud se ptáte na tu zmíněnou kauzu ohledně jejího akademického působení, ať už vědeckého, nebo manažerského, v pozici rektorky Mendelovy univerzity, nejsem si jistý, jestli je to problematika, která je dostatečně zřejmá široké veřejnosti. Přece jenom je to akademická sféra – to je svět sám o sobě a pro sebe a není úplně každému jasné, jak to tam přesně funguje. Problémy, na které se v souvislosti s ní poukazuje, mohou být běžnému voliči velmi vzdálené. Řekl bych, že možná pod úroveň jeho standardního vnímání. Což samozřejmě není problém voličů, protože nikdo není povinen se orientovat v této velmi specifické problematice. Z pohledu některých médií to vypadá, že tu komunikaci úplně nezvládá nebo že by jí to teoreticky mohlo uškodit, ale z toho širšího pohledu to nakonec až takový problém být nemusí.

Petr Pavel – ten je zase pranýřován za svou komunistickou minulost? Jak velký problém by to pro něj mohl být?

Myslím, že tam už je rozhodnuto. Ti, kteří chtějí pana Pavla volit, ho budou volit i navzdory tomu. Akceptovali už tu jeho argumentaci, že v minulosti pochybil – a jak říká, není na to hrdý. Nicméně, sloužil své vlasti 30 let bez problémů a vysloužil si vysoké pozice v oblasti mezinárodní bezpečnosti. To je jakousi satisfakcí za to jeho selhání z minulosti. Byť tedy můžeme trošku hypotetizovat, jak by se vyvíjela jeho kariéra, kdyby nebylo změny režimu v roce 1989. Ale myslím, že tyto otázky jsou momentálně poměrně mimo a nejsou natolik důležité z hlediska perspektivy prezidentské volby.

Když odhlédneme od prezidentské volby a podíváme se na tu parlamentní, očekáváte stabilitu, nebo nějaké otřesy? Ono to asi bude souviset i s tím, jak si povede Andrej Babiš? Jestli uspěje, nebo neuspěje v prezidentských volbách? 

Přesně tak. Je velmi důležité, kdo bude hlavou státu a jak budou nastaveny už na začátku zmíněné vztahy mezi vládou, vedenou panem Fialou, a novou hlavou státu. V případě, že by jí byl Andrej Babiš, tak to by samozřejmě mohla být komplikace pro stávající kabinet z důvodu, že Andrej Babiš je reprezentantem opozice. Pokud by se prezidentem stala některá z osobností, kterou vládní strany doporučily, tak předpokládám, že by nastala spíš nějaká konsensuální spolupráce, možná i určitá míra vstřícnosti mezi hlavou státu a vládou. Samozřejmě další faktory jsou bezpečnostní, geopolitická situace, která se pochopitelně týká i České republiky, a pak problémy s tím související, jako je ekonomická situace, problematika inflace a vůbec sociální úrovně občanů, která podle některých měřítek je klesající. Respektive je tady signifikantní část společnosti, která je ohrožena chudobou.

Kdyby se hypoteticky Andrej Babiš stal prezidentem, jak velká je šance, že by současnou vládu kritizoval, tak jak to dělal už současný prezident? A že by to třeba vedlo i ke konci této vlády nebo k něčemu podobnému… 

Tady bych rád trochu zklidnil potenciální napětí, tu obavu, že by to vedlo ke konci vlády. Prezident nemá takovou kompetenci, aby si jenom tak rozpustil vládu podle svého uvážení nebo na základě nějakých svých vlastních emocí apod. Naštěstí takto náš ústavní systém nefunguje. Jsou tady přesně stanovená kritéria, přesné podmínky, za kterých vláda může skončit. A kdy třeba podává demisi člen vlády nebo samotný premiér. To bezprostředně nehrozí. Ale samozřejmě napjaté vztahy by v případě zvolení pana Babiše prezidentem nebylo možné vyloučit a myslím, že by to mohlo být ještě vyhrocenější, než čeho jsme svědky nyní.

Co se stane, když Babiš nepostoupí ani do toho druhého kola? Stáhl by se třeba i z politiky? Co by případně bylo se samotným hnutím ANO?

V tom případě by jak politické hnutí ANO, tak PR tým pana Babiše musely naběhnout na krizový režim. A to z toho důvodu, že by to zásadně otřáslo pozicí Andreje Babiše na politické mapě České republiky, dominancí jeho hnutí, ať už v průzkumech veřejného mínění, nebo v různých typech voleb. Dovnitř hnutí ANO se ovšem zdá, že ta pozice bude asi neotřesitelná i vzhledem k tomu, co už bylo řečeno, a to, že Babiš je ústřední postavou, zakladatelem a dřív i hlavním sponzorem ANO. Toto hnutí je, jak už říkali přede mnou mnozí kolegové a kolegyně z politologie, v podstatě stranou podnikatelského typu. A funguje i na bázi jakési firmy. 

Nelze tedy očekávat, že by se stalo něco v tom smyslu, že by Andrej Babiš odstoupil z politiky?

Být v politice a mít přinejmenším poslaneckou imunitu je životním zájmem pana Babiše i vzhledem ke kauzám, které se s ním pojí, a soudnímu procesu, kterým momentálně prochází.

Václav Havel i Václav Klaus udělali vždy na konci funkčního období nějaké gesto, očekáváte, že něco podobného učiní i Miloš Zeman?

Máte na mysli gesto typu amnestie? Pokud vím, tak pan prezident Zeman oznámil, že nic takového neplánuje. Ale tady bych úplně nevylučoval ani takovýto krok, protože víme, že pan Zeman už mnohokrát něco oznámil, a pak následně svůj názor dost zásadně za různých okolností změnil. Takže nikdy neříkej nikdy a i v tomto případě to nelze vyloučit. Druhá diskutovaná věc je jmenování předsedy Ústavního soudu, což samozřejmě pořád tu pravomoc má. Nicméně by bylo velmi nestandardní, a podle názoru ústavních právníků nebo expertů na ústavní právo velmi diskutabilní, ne-li protiústavní, kdyby tak učinil teď půl roku předtím, než by mělo končit funkční období stávajícímu předsedovi Ústavního soudu.

Miloš Zeman sice oznámil, že se stáhne z veřejného života, ale myslíte si, že tomu tak bude? Že už opravdu skončí a nebude do české politiky nějakým způsobem promlouvat? 

Miloš Zeman už jednou z politiky odešel, a pak se zase slavně vrátil. Ten návrat mu po všech stránkách rozhodně vyšel, většina jeho očekávání byla naplněna. Takovýto příklad už v jeho případě máme. Myslím si ale, že Miloš Zeman je natolik silnou osobností, že asi už ani nedokáže být úplně mimo dění – minimálně aspoň ho nekomentovat a nějakým, byť nepřímým způsobem do něj nezasahovat. Pochopitelně, když už bude mimo funkce, nebude mít žádné ani formální pravomoci – možnost komentovat události a nějakým způsobem je nepřímo ovlivňovat jistě ale mít bude. Koneckonců je to i případ pana prezidenta Klause, který doposud je zván a rád a často se vyjadřuje k politickým událostem.

A jak byste zhodnotil působení Miloše Zemana na Hradě, co se mu podařilo a co naopak nepodařilo?

Z historického hlediska bude ještě určitě prostor na hodnocení dvou funkčních období pana Zemana. S odstupem se hodnotí lépe než takto bezprostředně. Navíc, když ještě pořád je ve funkci – byť tedy není tomu tak dávno, co hrozilo, že ze zdravotních důvodů už nebude schopen ji dál vykonávat. Každopádně teď, když se nad tím zamyslím, tak si vzpomenu na titul jedné z jeho knih „Jak jsem se mýlil politice“, kterou před mnoha lety vydal. Myslím, že ta dvě funkční období jsou poznačena jednak tím, že se dost intenzivně usiloval o to, aby pravomoci, které mu z ústavy přímo plynou, měly ještě větší váhu a větší dopad na politický systém v České republice. A podle mínění některých, aby se transformoval na systém prezidentský. To je jedna rovina. Ta druhá, na kterou se snažím poukázat titulem té knížky, je, že pan prezident se opravdu často mýlil v politice a v mnoha ohledech se ukázal jako nepříliš velký analytik, jakým kdysi býval. Což se možná nejvíce projevilo právě v otázce vztahu k Ruské federaci, možná i k Číně. Sám Miloš Zeman si přiznal, že se hluboce mýlil ve Vladimiru Putinovi a v jeho politických intencích. A pokud je nějaké pozitivum na jeho prezidentském období, ať už prvním, nebo druhém, tak bych to vnímal právě z této roviny. To znamená, že byl ochoten si přiznat alespoň tento svůj omyl.