Finálové boje o Stanley Cup ustaly, z vítězství se těší po dlouhé pauze Colorado Avalanche. NHL má ovšem před sebou další mimořádnou událost, ve dnech 7.–8. července totiž proběhne v montrealském Bell Center vstupní draft 2022. Kostky budou letos vrženy pošedesáté.
Akce se účastní hokejisté, kteří dosáhli do 15. září příslušného roku minimálně věku osmnácti let a nikdy předtím se do draftu nezapojili nebo výběrem prošli, ale klub s nimi v následujících dvou letech neuzavřel kontrakt. Draft je důležitý, jeho význam by ale neměl být přeceňován. Jedničkami se například nikdy nestali nejlepší obránci historie NHL Bobby Orr a Nicklas Lidström, stejně tak Dominik Hašek či Jaromír Jágr. Stále nedostižný Wayne Gretzky pak dokonce draftem ani neprošel.
V roce 1979 totiž vstupoval jeho tým Edmonton Oilers do NHL ze zanikající WHA a podle pravidel měl být Gretzky jako doposud nedraftovaný hráč vyjmut ze soupisky Oilers a umístěný na seznam hráčů určených pro draft. Něco takového bylo ovšem pro Olejáře nepředstavitelné, proto vedení NHL rozhodlo o tom, že zůstane na soupisce Edmontonu jako přednostní volba. Vedení klubu ovšem muselo přistoupit v draftu 1979 na poslední volbu v každém ze sedmi kol. Kromě Gretzkyho nebyl součástí draftu ani například čtyřnásobný vítěz Stanley Cupu Chris Kunitz (Anaheim, Pittsburgh), který vlastní rovněž zlato z olympiády v Soči 2014.
Peníze v první řadě
NHL je stejně jako NBA či NFL v první řadě o byznysu. Ačkoli to může znít pro vyznavače evropských pořádků nesmyslně, cílem draftu je srovnání výkonnosti jednotlivých týmů tak, aby Stanley Cup mohl vyhrát prakticky každý z dvaatřiceti klubů. A tak například tým Vegas Golden Knights si před premiérovou sezónou 2017/2018 mohl v rámci rozšiřovacího draftu vybrat dostupné hráče ze všech týmů NHL. Rytíři nakonec ve své první sezóně došli až do finále – což se naposled povedlo v roce 1968 týmu St. Louis Blues –, ve kterém podlehli Washingtonu. Mekka hazardu byla ovšem dobyta. V sezónách 2012–2022 slavilo zisk Stanley Cupu sedm různých celků, úkol vytvořit v maximální možné míře konkurenční prostředí se tak evidentně daří plnit.
Zjednodušeně řečeno platí, že čím lepší výsledky v základní části, tím nižší má úspěšný tým postavení v draftu, vítěz Stanley Cupu volí dokonce v každém kole jako poslední. Rozhodnutí ohledně výběru je vždy na generálním manažerovi, ještě den před draftem se řeší detaily.
Ruské otazníky
Velmi důležitou roli sehrává při draftu rovněž původ. V čase, kdy se ruská Kontinentální hokejová liga (KHL) snažila konkurovat NHL, bylo riskantní sáhnout po ruském hráči hned v prvních kolech, NHL mu totiž nemohla paradoxně garantovat patřičný výdělek. Ostatně v roce 2013 ukončil Ilja Kovalčuk, mimochodem v roce 2001 jednička draftu v New Jersey Devills, patnáctiletou smlouvu, která mu garantovala 100 milionů dolarů, protože v Petrohradu měl podle zákulisních informací vydělávat 15–20 milionů dolarů ročně.
V roce 2008 učinil prakticky totéž dvojnásobný mistr světa Alexandr Radulov, když přes platnou smlouvu vyrazil z Nashvillu do Ufy. Do Ameriky se po čtyřech letech vrátil, jak ale oznámil web nhl.cz, letos končí v Dallasu a vrací se do Kazaně. Jeho místo v týmu Stars může podle skauta týmu, trojnásobného vítěze Stanley Cupu Jiřího Hrdiny, zaujmout český útočník Matěj Blümel, jinak stovka draftu roku 2019, kdy si jeho služby pojistil Edmonton Oilers.
Ruští hokejisté umí být nevyzpytatelní, navíc nevhodná volba se pro klub rovná vyčerpání přednostní volby. A je otázkou, jak se na draftech projeví skutečnost, že KHL čelí v důsledku vpádu na Ukrajinu, až na výjimky potvrzující pravidlo, mezinárodní izolaci?
Vítězové a poražení
Jedničkami draftu NHL se v uplynulých devětapadesáti letech stali hráči pěti zemí. V letech 1963–1982 se jednalo výhradně o Kanaďany, prvním hokejistou z USA byl v roce 1983 Brian Lawton. Šest let později uspěl premiérově Evropan Mats Sundin (Švédsko), v roce 1992 došlo na Čecha Martina Hamrlíka. Pak přišli na řadu llja Kovalčuk (Rusko, 2011) a Nic Hischier (Švýcarsko, 2017).
Nutno říci, že ne vždy se klubům draft vydaří podle představ. Jsou jedničky, které naplnily předpoklady a staly se lídry svých týmů. Za všechny jmenujme hvězdy jako Mario Lemieux (Pittsburgh), Sidney Crosby (Pittsburgh), Steven Stamkos (Tampa), Vincent Lecavalier (Tampa Bay), Connor McDavid (Edmonton), Auston Matthews (Toronto). Vedle nich existují jedničky, které sice ze 100 % nenaplnily původní očekávání, v jejich případě však nelze hovořit o propadáku – Erik Johnson (St. Louis), Taylor Hall (Edmonton) či Roman Hamrlík (Montreal) nebo Ilja Kovalčuk (New Jersey).
Do kategorie katastrof se naopak řadí Marc-André Fleury (Pittsburgh), Patrik Štefan (Atlanta), Ryan Nugent-Hopkins (Edmonton) či Nail Jakupov (Edmonton). Posledně jmenovaný Rus původem z Tatarstánu je považován za vůbec nejhorší jedničku všech dob. Během šesti let vystřídal Edmonton Oilers, St. Louis a Colorado Avalanche, měl v tabulce plus/minus 89 záporných bodů.
O to větším uměním je vybrat hokejistu, jehož postavení na draftu neslibuje velkou kariéru, a učinit z něj hvězdu první velikosti. Názorným příkladem jsou hráči Detroit Red Wings Pavel Dacjuk (Rusko, 171) a Henrik Zetterberg (Švédsko, 210). Před ruským a švédským hokejistou stálo mimo jiné v letech 1998–1999 čtrnáct, respektive třináct Čechů. Zatímco Dacjuk vyhrál dvakrát Stanley Cup, Zetterberg je členem málo početného Triple Gold Clubu, sdružujícího vítěze olympijských her, mistrovství světa a Stanley Cupu.
Úlitby vyvoleným
Zatímco většina draftovaných hráčů pokračuje v juniorských týmech, na farmách či v Evropě a do NHL naskakuje po několika sezónách, hvězdy dostanou tříletý nováčkovský kontrakt, maximální výše pro letos draftované hráče bude 950 000 dolarů. Pro hráče jako Crosby, Ovečkin či McDavid, kteří se hned v první sezóně stali hvězdami týmu, mají kluby individuální bonusy.
Například Connor McDavid (1997) se z pozice jedničky draftu 2015 stal v devatenácti letech kapitánem Edmontonu, o rok později vedl reprezentaci Kanady, ve dvaceti letech pak podepsal osmiletou smlouvu na 100 milionů dolarů, která vstoupila v platnost po vypršení McDavidovy tříleté nováčkovské smlouvy od sezóny 2018/2019. Jak vidno, když se chce, jde i nemožné.
Autor: Petr Bošnakov
