BOJ S KORONAVIREM: Mnoho firem zkrachuje

Na stát a nejrůznější „bezúročné“ a „odkladné“ úvěry není dobré se spoléhat. Ta pomoc prostě nevyjde na všechny, tvrdí Jiří Jemelka, výkonný ředitel společnosti J.I.P pro firmy.

Mnoho firem dříve nebo později může současná situace fatálně postihnout. Jaké kroky pro udržení svého byznysu by měly udělat?

Co teď řeknu, vyzní možná trošku tvrdě, bohužel taková je realita. Jsou firmy, které nebyly schopné finančně zdravě fungovat ani za doby konjunktury a v těchto případech jakákoli krize působí jako tsunami vlna. Takové firmy bohužel zkrachují. Na druhé straně, dost pravděpodobně by mnohé z nich zkrachovaly tak jako tak. Pouze se zkrátilo období deliria, kterým si takové firmy procházely. Něco jiného jsou zdravě fungující firmy, tzn. firmy, které generovaly kladné cash-flow, zisk, nebo byly aspoň na „kladné nule“ „před koronavirem“.

Jaké chyby teď podle Vás čeští podnikatelé při řešení krize dělají?

Existují různé typy podnikatelů, manažerů, obecně lidí. Pokud je někdo založením, že se dokáže nabudit při řešení krize, bude teď jako ryba ve vodě. Podnikatel/manažer „udržovač“ či „rozjížděč“, si s tím nebude vědět rady. Ale obecně, na základě zkušeností, se obávám, že mnoho podnikatelů se bude snažit krizi překlenout především půjčováním si peněz. Klíčem ke zvládnutí krize však bude dostat pod kontrolu záporné cash-flow. A opět ho obrátit v kladné číslo. K tomu slouží série nejrůznějších opatření, od útlumu výroby, omezení počtu zaměstnanců, přes důslednější práci s pohledávkami, podporou prodeje apod. až po znovu promyšlení a změnu byznys modelu dané firmy, stanovení nové obchodní strategie atd.

Jaké jsou Vaše prognózy ohledně vývoje českého
hospodářství, respektive průmyslu? Která odvětví už teď bojují o přežití, která
naopak mohou být v určitém klidu??

O jednotlivých druzích podnikání se mluví de facto všude a stále dokola –
hotelnictví, gastroprovozy, cestovní ruch atd. Osobně bych však rád zdůraznil,
že problémy budou logicky mít především všechny firmy, které nebyly v dobré
finanční kondici „před koronavirem“. Na ty, bez ohledu na obor, tato
situace dopadne nejhůře. A v mnoha případech tato krize pouze katalyzuje to, že
tyto firmy skomíraly již za konjunktury. Zda je rozumné zachraňovat stůj co
stůj firmy, které nefungovaly pořádně ani před krizí, ať si odpoví každý sám.

Vláda každý den hovoří o podpoře českým firmám. Které
z vládních kroků jsou podle vás v pořádku, které naopak? A co byste navrhovali
vy?

Je samozřejmě otázka, nakolik se v této souvislosti lze spolehnout na stát, na nejrůznější „bezúročné“ a „odkladné“ úvěry, a zda je to vůbec rozumné. Já doporučuji na toto nespoléhat. Ano, pokud tato forma podpory vyjde, určitě může několika desítkám až stovkám firem efektivně pomoci. Ale není příliš realistické očekávat, že v dostatečné míře vyjde na všechny. Pro představu, k 20.3.2020 zažádalo ČMZRB (Českomoravskou záruční a rozvojovou banku) o podporu zhruba 4 tisíce firem v celkové úhrnné výši pět miliard korun. Pro zajímavost, v Česku je přes milion živnostníků a asi 300 tisíc malých a středních firem. I kdyby to bylo avizovaných 10 miliard korun, potažmo zhruba 10 tisíc firem, které získají úvěr napřímo od ČMZRB, stále je to málo. Je to možná pragmaticky až krutě řečeno, ale tak to je. Nalhávat si v této situaci nám nepomůže. Ano, vláda mluví i o nějakém pákovém efektu spočívajícím v garantování úvěrů přes klasické komerční banky. Ale znovu opakuji, pro většinu firem toto nebude řešením, jak ven z krize.

Takže ne
všichni se pomoci dočkají?

Ano. Je nereálné myslet si, že stát dokáže pomoci všem. Firmy si musí
pomoci sami. Což většina akceschopných podnikatelů i udělá. Důležité je také
podotknout, že se jedná stále o úvěr. Ten bude třeba dříve či později splácet,
což zase pro změnu zatíží dále provozní cash-flow firem. A stále se bavíme o
tom, že toto vše probíhá v období nejistoty, kdy nikdo neví, jak se budou
vyvíjet prodeje. Cestou ven ze situace pro vládu určitě je půjčovat peníze – je
to logické, chtějí pomoci udržet co nejvíce lidí v zaměstnaneckých poměrech.
Nejsem si však jist, že půjčování si peněz je to nejvhodnější řešení pro firmy.

Jak dlouho
trvá proměna paralyzované společnosti na hladce fungující organismus? Jaká je
vaše zkušenost s nejrychlejší, a naopak nejzdlouhavější transformací?

Nepracujeme ve
sterilním laboratorním prostředí. Je tedy mnoho faktorů, které ve finále
ovlivňují to, jak bude projekt úspěšný a rychlý. Naše průměrná zkušenost
s katalyzováním pozitivních změn u problematických firem je zhruba jeden
rok. Žádoucí změny v oblasti firemní kultury, zefektivnění procesů,
zvýšení odbytu, zlepšení finančního řízení firmy atd. se v dílčí podobě
začínají často dostavovat již po druhém, třetím měsíci spolupráce. Ale trvalé
změny chtějí čas. Pod půl roku se v realizaci pozitivních výsledků
nedostaneme. A nejzdlouhavější transformace? Zkušenost nám ukazuje, že je to tam,
kde musíte velmi těžko doslova zápolit se zaměstnanci, aby změnili své myšlení
a přístup k práci, k firmě. Pokud je velká část zaměstnanců firmy ve
stavu apatie nebo pouze jen nedůvěry či špatných zkušeností vůči managementu,
pak celý proces často trvá i dva, tři roky. Nezřídka pak musí postupně docházet
k obměně personálu, protože z předchozích let účinkování v dané
firmě jsou některé škody na „duši zaměstnance“ nezvratné a nelze je vyřešit
jinak než rozloučením se. A rozloučit se postupně s větším počtem
zaměstnanců a postupně najít a zapracovat nové, to chce čas.

Je řešením pro firmy do budoucna více promýšlet své
investice do moderních technologií? Více se zaměřit na automatizaci, robotiku,
digitalizaci?

Každá vážnější
krize – což je doloženo již od 17.století, kdy ekonomové poprvé začali sledovat
ekonomické cykly – přináší mimo jiné také často strukturální změny. Nikdo
nedokáže odhadnout budoucnost, nicméně tipnul bych si, že se dnešní situací
urychlí proces digitalizace, robotizace a automatizace. Zrychlí se transformace
na v mnoha případech svobodnější pojetí práce typu home-office, sdílení
pracovního místa apod. Mnozí lidé nakupují přes e-shop již dlouhá léta. Dnešní
situace i v tomto jen urychlí přesun do virtuálního světa. Kdo totiž
e-shopům nedůvěřoval, dost pravděpodobně si alespoň něco přes něj koupí dnes. A
bude-li jeho zkušenost kladná, je zřejmé, že u této formy nákupu zůstane i do
budoucna