ROZHOVOR: Budoucnost z Japonska

Co znamená „Mirai“?

V japonštině to znamená budoucnost.

Za chvíli se autem budoucnosti projedeme. Můžete nám jej představit?

Je to vlastně elektroauto, pohon obstarává elektromotor vpředu s výkonem 154 koní. V přední části vozu je dále řídicí jednotka, uprostřed palivový článek a měnič napětí na 650 V. Pod zadními sedačkami se skrývají dvě nádrže na vodík. A v autě je také elektrická baterie, která vykrývá výkonovou špičku.

Jak to celé funguje?

Natankujete vodík (H₂). Při jízdě nasává auto kyslík (O₂). V palivovém článku molekuly těchto dvou prvků spolu reagují za vzniku vody (H₂O) a volných elektronů, tedy elektrického proudu. Tímto proudem s přímo napájí elektromotor, případně se dobíjí baterie.

Není technologie vodíkového pohonu pro osobní automobily příliš velká? Mám teď na mysli hlavně ty nádrže…

Vzhledem k dojezdu a výkonu není. Krása vodíkové technologie je, že ji můžete zvětšovat či zmenšovat dle libosti – můžete ji začlenit do nákladního tahače i do miniaturního dronu. Takový dron s elektrickou baterií létá 7 minut, dron s palivovým článkem a malou vodíkovou nádržkou 70 minut, tedy o řád déle. Energie z vodíku je mnohem lépe využitelná a hlavně: vodík je lehký – baterie je naproti tomu velmi těžká. Aby například na baterie mohl využitelně jezdit velký tahač, musel by s sebou vozit 9 tun baterií. Kompletní vodíková technologie pro stejný tahač má pouze 1,5 tuny.

Jak dlouho už Mirai jezdí?

Model se vyrábí se od roku 2015 a prodalo se jej dosud asi deset tisíc kusů, z toho v Evropské unii kolem šesti set. Hlavní trhy jsou ovšem Japonsko a Amerika. Na výrobě je v současnosti vysoký podíl ruční práce. V roce 2020 přijde nová generace, které se bude vyrábět zhruba 30 000 vozů ročně. Měla by to být téměř masová záležitost. Společnosti Toyota nová Mirai pomůže splnit závazek do roku 2050 snížit emise o 90 %. Toyota se však na tuto cestu vydala už v roce 1997, s prvním hybridním vozem Prius.

V čemu bude nová generace nová?

Například nižším podílem ruční práce, neboť se bude vyrábět v plně automatizované továrně. Nová Mirai bude zadokolka a bude to krásné auto ve velikosti modelu Lexus ES, tedy luxusní limuzína, a s dojezdem 650 km namísto současných 500 km, a s místem pro pět osob na palubě namísto stávajících čtyř. A také se výrazně zvýší výkon vozu, o kolik přesně vám zatím nemohu prozradit.

A proč to nebude Lexus?

Takto o tom nepřemýšlíme. Obě značky v naší skupině mohou těžit ze stejných technologií a implementovat je v souladu se svými strategiemi. Lexus má samozřejmě specifické požadavky na provedení produktu, luxusní funkce a jízdní výkon. 

První čerpací stanice? Příští rok v Praze, Litvínově, možná i v Brně!

Kdo je vaše cílové skupina?

Rádi bychom zasáhli širokou veřejnost, ale vzhledem k ceně kolem 1,8 milionu korun to bude spíš firemní klientela, zejména ta ekologicky zodpovědná. Další část klientely budou nadšenci do nových technologií.

Když si teď při čtení článku bude někdo chtít Mirai okamžitě koupit, jak dlouho bude muset u nás čekat?

To je jednoduchá odpověď: až bude postavena vodíková čerpací stanice. Unipetrol chce příští rok postavit minimálně dvě čerpací stanice, v Litvínově, v Praze na Barrandově a snad i v Brně. Boom vodíkové technologie je obrovský, avšak spolehlivých dodavatelů vodíkové technologie je zatím jako šafránu.

Proč?

Je to poměrně složitá věc, která pracuje s tlaky kolem 700 barů, takže musí být extrémně spolehlivá. A dodavatelů splňujících příslušné normy ISO není moc.

Může být vodíková čerpací stanice součástí klasické „benzínky“?

Ano, může se k ní přidružit. Rozhodně nemusí stát někde o samotě v polích.

A existuje již nějaká vodíková čerpací stanice u nás?

Ano, v Neratovicích, ale ta není veřejná. A navíc pracuje s polovičním tlakem pro nákladní vozy, tedy 350 barů, takže do Mirai natankujete jen polovinu nádrže.

Odkud se bude brát vodík pro vodíková auta?

Čerpací stanice si jej buď může sama vyrábět elektrolýzou vody, nebo dovážet cisternou. Existují velké přebytky vodíku, který vzniká jako odpadní produkt petrochemického průmyslu. Stačí ho jen vyčistit a dovézt na místo spotřeby.

Parkovat v podzemních garážích? Bez obav.

Jak je na vodíková auta připravena legislativa? Budu moct například zaparkovat v podzemní garáži?

Není to nikde zakázáno. Molekula vodíku je malá a rychle se pohybuje, na rozdíl od molekul LPG. Vodík se tudíž nehromadí, nýbrž velmi rychle vyprchá. Na druhou stranu s sebou tato vlastnost nese náročnost na technologie – vodík velmi snadno proniká různými látkami.

Jak jsou tedy řešeny nádrže, aby byly bezpečné?

Jsou tvořené ze tří vrstev, z plastu, z kevlaru a z kompozitu a skelných vláken. Stěny jsou silné asi 2,5 cm. Musí zvládnout obrovský tlak 700 barů, což je 700 kg na centimetr čtvereční. Pro srovnání: v podstavci Eiffelovy věže působí tlak „pouze“ 20 kg na centimetr čtvereční. Nádrže ve vozech Toyota jsou kvůli bezpečnosti stavěné na 220 % hodnoty používaného tlaku 700 barů.

Používají se tyto technologie i v jiných oborech?

Ano. Například Toyota testuje vodíkové tahače a vodíkové palivové články v domácnostech, a již provozuje vodíkové vysokozdvižné vozíky. Nádhera tohoto řešení je, že energie se ve vodíku dá skladovat velmi jednoduše. Na rozdíl od baterií se energie neztrácí, a ve formě vodíku zůstává i v trubkách. Vodík se dá využít například i k vytápění domácností.

Kdo je lídr ve vodíkových technologiích v rámci Evropy?

Německo, Velká Británie a Francie. V Německu je už asi 60 vodíkových čerpacích stanic a mají namířeno ke čtyřem stovkám. Ve Francii a v Anglii to jsou jednotky kusů. Musí to být ale symbióza – k čemu čerpací stanice, když nejsou auta. V současnosti vyrábí reálná vodíková auta pouze Toyota a Huyndai, a ještě v omezeném množství. Čeká se zejména na nákladní dopravu. Na olympiádě v Tokiu bude Toyota uvádět vodíkové autobusy Sora. Je to začátek, ale je to budoucnost, a vývoj bude rychlý.

Z čeho tak usuzujete?

V Davosu vzniklo vodíkové koncilium, která už má dnes kolem 60 členů, z řad automobilek i petrochemických firem. A všichni se domluvil na tom, že do toho jdou, že to chtějí a že vše bude mít stejný standard. Což je hrozně důležité. Kdo si před osmi lety koupil elektroauto, tak je už pomalu ani nenabije, protože se používají jiné zásuvky. A různé zásuvky máte i u různých modelů. Tato nejednotnost zpomaluje rychlost implementace. Vodík si naproti tomu natankujete všude úplně stejně, přes stejný ventil, v Evropě, v Americe i v Japonsku. Toyota vývoji chce napomoci i tím, že v roce 2016 uvolnila 2000 patentů na vodíkové technologie.

Kde se stala chyba u elektroaut?

Na začátku se všichni nesešli a neřekli si, jak to budou dělat. Navíc elektroauta narážejí na omezené zásoby vzácných kovů na planetě, které jsou nezbytné pro výrobu baterií. Vodíková technologie toto omezení nemá. Tohoto plynu je všude spousta a způsobů jeho výroby je celá řada.

K požáru vodíkového auta nemůže dojít

Jak je zajištěna bezpečnost v případě požáru – přece jen s vodíkem si řada lidí asociuje katastrofu vzducholodě Hindenburg, plněné vodíkem…

Kdyby náhodou došlo k požáru vozu, po celém autě zareagují senzory a automatický ventil se ihned povolí, vodík z auta unikne (jak jsem řekl, je velice prchavý) a rychle vyhoří, takže k výbuchu nemůže dojít. Navíc nemůže dojít k samovolnému úniku vodíku – při zastavení auta se okamžitě zavře hlavní ventil. 

Jaké jsou provozní náklady?

Není pevně stanovená cena za kilogram vodíku, ale velmi zhruba je to 10 euro. Tzn. když natankuji 5 kg, mám plnou nádrž za nějakých 1300 Kč a s tím ujedu 500 km. Provozní náklady jsou tudíž zhruba podobné jako u benzínu. Je třeba říci, že na provozu zatím neušetříte. Ale ušetříte planetu – z auta neuniká CO₂, ani pevné částice, ani oxidy dusíku, pouze a jen čistá, destilovaná voda, a to v objemu 6 litrů na 100 km.

Odkud se voda uvolňuje?

Z odtoku na spodní části ve formě páry. V autě je však tlačítko, které když zmáčknete, tak pára se vypustí a rychle zkondenzuje. Nebýt nečistot na podvozku, tak si pod auto můžete postavit skleničku a tyto jediné emise z auta, tedy čistou vodu, vypít. Vzhledem k tomu, že jde o destilovanou vodu, tak to ale samozřejmě moc nedoporučujeme.